S 1. květnem skončilo sedmileté přechodné období, které si vymohly německy mluvící státy při rozšíření EU. Češi, Poláci, Maďaři, Slováci a obyvatelé pobaltských zemí teď mohou pracovat v celé Unii bez zvláštních povolení.
Občané České republiky, Slovenska a dalších šesti států střední a východní Evropy, které vstoupily do Evropské unie v roce 2004, se mohou od neděle bez jakýchkoli překážek ucházet o zaměstnání v Německu a v Rakousku. Obě německy mluvící země jako poslední z původní patnáctky staré EU plně otevřely svůj pracovní trh pro zájemce z nových členských zemí. Žádný velký nápor uchazečů o práci z tohoto regionu ale neočekávají.
Německý ministr hospodářství Rainer Brüderle otevření pracovního trhu uvítal, protože podle něj pomůže vyřešit nedostatek pracovních sil, s nímž se Německo v mnoha odvětvích potýká. Naopak předseda vlivného odborového svazu Verdi Frank Bsirske se obává, že příchod nových zaměstnanců povede ke snižování platů. „Nebezpečí mzdového dumpingu je skutečné,“ varoval Bsirske.
Berlín počítá s příchodem zhruba 100 tisíc lidí za rok, nejsmělejší odhady hovoří o 150 tisících. Polovinu z nich by podle prognóz měli tvořit sousední Poláci, z nichž část ale údajně jen legalizuje své nynější působení na černo.
Rakousko očekává asi 20 tisíc osob. Ze sousední České republiky, Slovenska a Maďarska by jich mělo být maximálně 16 500. Ani české a slovenské úřady žádný velký odliv pracovních sil nepředpokládají. Rakouský ministr práce Rudolf Hundstorfer se domnívá, že i vzhledem ke klesající nezaměstnanosti je jeho země schopna příliv uchazečů o práci zvládnout.
Naopak rakouské odbory se k otevření pracovního trhu staví skepticky kvůli obavám ze snižování platů. Nacionalistická Svobodomyslná strana Rakouska (FPÖ) tvrdí, že levná pracovní síla z nových členských zemí EU připraví o místa rakouské zaměstnance.
Práce je dost