Sarkozy, Cameron i Obama chtějí v Libyi bojovat až do pádu režimu
Roman BurešČelní představitelé Francie, Británie a USA společně prohlásili, že útoky v Libyi nepovolí, dokud nebude Kaddáfí sesazen. Nepřímo tak odmítli mírové iniciativy nezúčastněných států. Zároveň schválili i omezené vyzbrojení povstalců.
Americký prezident Barack Obama ve společném prohlášení s francouzským protějškem Nicolasem Sarkozym a britským premiérem Davidem Cameronem naznačil, že Spojené státy se opět vrátí do čela intervence v Libyi a alianční útoky nepřestanou, dokud režim Muammara Kaddáfího nepadne.
Obama tak podle agenturních komentářů obrátil opatrný přístup USA k vojenským akcím v Libyi — z nichž se jednotky Američanů stáhly již několik dní po začátku intervence.
Podobně se na summitu v Berlíně, kde se libyjská situace projednávala už od čtvrtka, vyjádřil také generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen — uvedl, že Aliance vytrvá a udrží intenzitu útoků, i přes nedostatek strojů. Po zvýšení tlaku na Kaddáfího režim volají hlavně Francouzi a Britové, kteří byli od začátku v čele snah mezinárodních sil na podporu libyjských povstalců.
Nový zájem Američanů by také mohl posunout jednání mezinárodní akční skupiny pro Libyi v Kataru, která zatím k žádnému řešení nevedla.
Obama, Sarkozy i Cameron vyzvali v prohlášení Kaddáfího, aby odstoupil „ihned a definitivně". Zároveň odmítli návrhy na okamžité příměří, které předneslo Turecko a africké státy v minulých dnech.
Diplomaté nyní dle deníku Guardian přemýšlejí, jak by mohli jazyk rezoluce Rady bezpečnosti OSN vyložit tak, aby Aliance mohla převzít aktivnější roli přímo v bitvách.
V oficiálním prohlášení zmiňují lídři situaci v Misurátě a nazývají ji „středověkým obležením za účelem přiškrtit její obyvatele a donutit je k rezignaci“. Město již týdny obléhají Kaddáfího jednotky, které ve čtvrtek obnovily ofenzivu a ostřelování z tanků a minometů.
„Stateční občané těchto měst se brání jednotkám, které na ně nemilosrdně útočí, a pokud by Kaddáfí zůstal u moci, čeká je odplata. A to by (od nás) byla neuvěřitelná zrada,“ píše se doslova v článku publikovaném ve Washington Postu, britských Timesech a francouzském listu Le Figaro.
Podporovat boj proti legální vládě je nebezpečným precedentem. Lidová moudrost navíc říká, že čím kdo zachází, tím také schází. Viz podpora boje Afghánců proti SSSR. Demokracie, především ta globálně vítězící, je dneska už vážně ohrožena jako každý absolutní vítěz, už proto, že v každém úplném vítězství jsou již zárodky budoucí porážky.
V druhém odstavci zase píšete o „nebezpečném precedentu“, přestože v diskusi pod posledním mannigovským článkem jste zařízl mezinárodní právo jako celek.