Je rasismus přirozený?
Fabiano GolgoVlastnosti a chování, které Češi přisuzují Romům, se dají najít po celém světě u nižších sociálních vrstev bez přístupu ke vzdělání a jsou i tam kategorizovány jako méněcenné, cizí.
Rasismus je přirozený. To jsem si uvědomil, když mi bylo šest let a viděl jsem prvního černocha. Přestože má Brazílie po Nigérii největší počet černochů (devadesát milionů) na světě, v nejjižnější části Brazílie, z níž pocházím, bylo v sedmdesátých letech jejich procentuální zastoupení velmi nízké a na sever od nás, pokud se na nějakého černocha narazilo, byla to uklízečka. Pro ty lidi ze severnější části, jak jsem později pochopil, nebyl černoch člověk jako oni, ale právě ta uklízečka nebo člověk, který vykonává podřadnější práce.
Připadalo mi to na místě, koneckonců ti černoši neuměli číst, nedodržovali základní hygienické návyky, byli líní, když měli možnost, tak kradli. Ale pro nás na jihu, kde statisíce německých přistěhovalců začaly po roce 1842 obsazovat půdu a přestaly až v roce 1914, byly uklízečkami vždy spíš blonďaté a modrooké holky s příjmeními jako Müller, Neugebauer, Schmidt, Fischer... Takže pro mě negramotní, neschopní a smradlaví byli Němci.
Ale když jsem šel poprvé do školy, objevil se první černoch v mém životě. Já jsem utekl, schoval se a klepal se. Proč, když jsem s nimi neměl žádnou špatnou zkušenost? Ze stejného důvodu, proč jsem utekl o rok dříve před Santa Clausem, když mě nutili sedět na jeho klíně: nevypadal jako někdo z mé rodiny, ani mého okolí. A samozřejmě i díky evoluci, kdy v nás zůstal strach z lidí z jiných kmenů, dokud nezjistíme, zda nemáme něco společného a není v našem zájmu navzájem si neubližovat. Otázka je, zda jsme dostatečně chytří a zralí na to, abychom zjistili, že ten „negr" mi nebude ubližovat. A pokud ano, tak to nebude tím, že je to černoch.
Nedlouho poté jsem zblízka poznal celou řadu černochů, protože když moje matka vyhrála u soudu svůj feministický boj za právo na rozvod, který byl v katolické Brazílii do roku 1977 zakázán, rozvedla se a odstěhovala se z přepychu do chudší části města. Takže od svých sedmi let jsem patřil do dvou diametrálně odlišných společností a v každé jsem měl svůj vlastní pokoj. Trávil jsem týden mezi chudými a víkendy mezi bohatými. Možná proto jsem se rozhodl studovat kulturní antropologii v USA a pak se odstěhoval do Čech.
Od té doby pro mě černoši nebyli ani divní, ani méněcenní a ani nebezpeční, nýbrž mými kámoši (ale Němky pro mě nadále byly negramotné uklízečky).
Myslím, že se tu nic dokázat nedá. Okamžité subjektivní prožitky v jendom ani v druhém případě nic nedokazují.
Rasismus není strach z odlišnosti. Ten může být založen na všemožných jiných odliošnostech než příslušnost k jedné ze tří ras, např. na odlišnosti jazykové, náboženské, na sexuálních preferencích, na vnějším projevu nějaké nemoci ap. Někteří se takových odlišností bojí a někteří ne. Někteří původně ano a později si zvyknou. Nic moudřejšího z toho nevyvodíme.
Rasismus je ideologie. Je to reflektovaný nebo nereflektovaný soubor tezí uplatňovaných případně v praxi. Odůvodňuje různou rasovou příslušností nutnost různého zacházení s různými okruhy lidí. Za rasismus se označuje např. odpor vůči Romům, kteří jsou zjevně běloši stejně jako my. Též antisemitismus se označuje za podobu rasismu. Nacisté zjišťovali domnělé rasové příznaky. Přitom většina Židů jsou běloši (nechme stranou Falaše z Etiopie). To je politická doktrína s historickými souvislostmi. Např. nacistická konstrukce židovských podlidí, židovské nižší rasy má kořeny v křesťanském antijudaismu.
Neměli bychom přehlížet, že stejný postoj jako např. k Romům zaznamenáváme i k bezdomovcům, kteří se neliší nejen rasově, ale ani etnicky, jazykově, prostě jakkoli. Rozdíl je jen sociální. I fikce o rasách mají sociální kořeny. Je to odpor čistých a voňavých ke "špinavým" a "páchnoucím". Tedy dobře situovaných k chudým. Kdyby to nebylo zkompromitované, tak bych řekl, že současný rasismus je zamaskovaný třídní konflikt.
Upřesnění k tomu, co říká pan Štampach. Antropologie nerozlišuje tři, ale čtyři základní lidské rasy, protože původní Australané, ač se nám také jeví jako "černoši", jsou jiná rasa než africká "negroidní".
Pravdu má každý, kdo tvrdí, že státní orgány, policejní složky a ostatní pilíře společnosti, musí být permanentně vedeny k naprosté pluralitě, toleranci a rovnoprávnosti.
Nakonec poznámka k té holčičce, Británii a červené čepici. Stalo se to mně, ale ve Francii v roce 1968 a černoušek neměl červenou čepici, ale bundu.