Rok 2015 ve světě: protesty a protestní inspirace

Vedoucí rubriky SVĚT Petr Jedlička připomíná v rámci bilančního seriálu DR protesty typické pro rok 2015. Více pak přibližuje šest z nich, které mu přišly obzvláště inspirativní či v pozitivním smyslu pozoruhodné.

Pj

Petr Jedlička

28.12.2015 11:32

  • Svět
  • Štěstí z šesti
C2_alt_endege

Související

Štěstí z šesti

České osobnosti roku 2015

Svět v roce 2015 byl v mnohém jiný než v roce 2014: skončila zatím nejkrvavější fáze konfliktu na Ukrajině, utlumily se dopady euroamerické hospodářské krize a v Řecku nastoupila vláda Syrizy. Do Evropy začaly přicházet řádově větší počty uprchlíků a války na Blízkém východě vstoupily do nových fází.

Vyvíjely a měnily se také taktiky protestů a protestní témata, i když ne vždy zrovna inspirativním směrem. Do ulic Drážďan, Lipska a dalších východoněmeckých měst se s novou silou vrátili lidé vyděšení představou islamizace Evropy a ti, kdo příslušného strašáka politicky využívají. Z Číny se psalo o nových bouřích tamních vykořisťovaných pracujících i pro západní firmy, z Koreje o srážkách mezi policií a odboráři. 

Někdejší velká protestní vzepětí v Hongkongu nebo Mexiku, o nichž se kdysi mluvilo jako o začínajících revolucích, ztratila postupně na síle. Četné protesty na Ukrajině a v Turecku byly zas provázeny novou mírou násilí, při níž nezřídka i umírali lidé. 

Přesto šlo v toku každodenních zpráv nalézt i informace o protestech jiného druhu – nadějných, inspirativních či vskutku celospolečenských, pro současnost a brzkou budoucnost skutečně významných, anebo prostě originálně provedených.

Zde šest příkladů z evropského prostředí, o nichž bude s největší pravděpodobností slyšet i v roce 2016.

Moldavský Kišiněv – poslední rozhořčení



Zatím poslední z mohutných celospolečenských protestů takzvané vlny rozhořčených začaly na jaře 2015 v Kišiněvě – hlavním městě 3,5milionového Moldavska. Z hlediska stylu a cílů protestů šlo o sled nejrůznějších akcí inspirovaných z části hnutím Occupy, z části lidovými protikorupčními vzmachy, jako byly například „protigorilí“ protesty na Slovensku v zimě 2012, a z části takzvanými barevnými revolucemi v postsovětském prostoru. Z hlediska moldavského kontextu jde ovšem o nevídaný jev.

Jak už popsala zde a zde Tania Dumbrava, v zemi, kde se zdálo, že všichni na věci veřejné rezignovali a s nikým už nic nepohne, podnítil korupční veleskandál největší demonstrace za mnoho posledních let. Na velké průvody a protestní shromáždění pak navázalo na konci léta klasické stanové městečko, respektive městečka.

Všichni moldavští rozhořčení žádali klasicky nezávislé prošetření korupčních kauz, výměnu celé politické elity a nové volby, rozdílný názor na kýženou orientaci země však způsobil, že se hnutí rozdělilo. V centru Kišiněva tak po celý podzim stály dva okupační tábory – prozápadní a proruský.

Jako všechna rozhořčená hnutí v Evropě či USA je také moldavské lidové a vedle popsaného dělení i jinak rozmanité. Nemá tak komplexní politickou strategii ani detailní program a jeho lídři jsou spíše pouličními tribuny.

Během podzimu 2015 dokázali moldavští rozhořčení nicméně změnit atmosféru v zemi, přiměli média věnovat větší pozornost nejpalčivějším společenským tématům a ovlivnili i postup politiků. Otevřenou otázkou do budoucna zůstává, jakým směrem – v říjnu padla v Moldavsku vláda. Novou sestavuje prozápadní velkopodnikatel Ion Sturza, a to dle jeho slov ne z politiků, ale „především odborníků“.

Protestní stany v centru Kišiněva dle poslední reportáže Rádia svobodná Evropa stále stojí, i když od začátku protestů uplynula už řada měsíců.

Britské Sisters Uncut



Jsou-li protesty rozhořčených v Moldavsku posledními svého druhu v Evropě, představují britské Sisters Uncut naopak nový trend. Feministická skupina, respektive iniciativa, existuje od listopadu 2014. Tematicky se zaměřuje na boj proti nerovnoprávnosti a přetrvávající diskriminaci žen a jejím sociálním projevům – konkrétně například krácení podpor matkám samoživitelkám či fondů na pomoc obětem domácího násilí.

Z hlediska protestní taktiky vedou Sisters Uncut kampaně a podnikají různé přímé akce. Masová média zaujaly v roce 2015 nejvíce v souvislosti se slavnostní premiérou filmu Sufražetka, před níž si několik žen z iniciativy polehalo na připravený červený koberec pro celebrity a skandováním hesel jako „Dead women can't vote“ propojilo symbolicky někdejší slavný boj britských aktivistek za volební právo pro ženy s kampaněmi v současnosti.

Média s větším odstupem si Sisters Uncut všímají v kontextu současných podob feminismu a naznačenému propojení témat rovnoprávnosti a důsledků škrtů v sociálních programech.

Někteří autoři dále upozorňují, že Sisters Uncut představují jeden z nástupnických počinů široké koalice UK Uncut proslulé protesty proti sociálně destruktivní politice britských vlád po roce 2010. Páteřní organizace UK Uncut přitom funguje paralelně dále, což je pro řadu autorů potvrzením staré prognózy, že i když velké protesty proti politice austerity z krizových let neuspějí ve svých bezprostředních cílech, pomohou alespoň aktivizaci občanské společnosti v budoucnu.

Protest Turn Back – ukázat mocným záda



Třetí z protestních příkladů je inspirativní zejména z hlediska protestní taktiky. Způsob vyjádření nesouhlasu, v rámci něhož se protestující obrátí k objektu svého protestu demonstrativně zády, je prastarý. V době přesycené násilím a v situaci, kdy se stávají z tradičních protestních hesel reklamní slogany, však získává tento tichý protestní způsob znovu na popularitě.

V roce 2015 se zády obraceli například newyorští policisté ke starostovi města, který politicky řečnil na pohřbu jejich kolegy, ženy a dívky v Turecku ke svému prezidentovi na protest vůči jeho sexistickým názorům či britští studenti k bulvární celebritě, která vystupovala na jejich univerzitě poté, co přirovnala uprchlíky ke švábům.

Protest typu Turn Back může být individuální i kolektivní. Je důsledně nenásilný až neinvazivní, nenáročný na přípravu, a přesto téměř vždy vidět. Ukazuje se, že dobře slouží k vyjádření vztahu k mocným, jímž protestující v nějakém ohledu pohrdá, ale s nímž nemůže, anebo nechce, vstupovat do přímé konfrontace.

AnimaNaturalis – účinek fotografie



Rovněž z hlediska protestní taktiky, ale naprosto jiným způsobem se jeví být inspirativní akce, které proslavili v minulých letech zejména odpůrci zabíjení zvířat. Obrazový doprovod sdělení měl vždy svoji sílu, v době všudypřítomnosti faktických informací se ale tato násobí.

Efekt drtivého účinku vizuálního vjemu na diváka, kterým prosluly například protesty americké organizace PETA, se rozhodla v roce 2015 využít například španělská AnimaNaturalis. Jejích více než sto sympatizantů si v jednom prosincovém dni polehalo v Barceloně na hromadu, všichni bez šatů a potřísněni tekutinou barvy krve. Takto aktivisté strávili celkem pětačtyřicet minut, během nichž mluvčí organizace informovali přítomné novináře i kolemjdoucí o důvodech protestu.

AnimaNaturalis poukazovala konkrétně na fakt, že kvůli kožešině je každý rok zabito na šedesát milionů zvířat. Kvůli jednomu kožichu pro člověka musí zemřít kupříkladu dvacet lišek, sedmdesát polárních zajíců nebo tři sta činčil. Podobně zbytečně jsou stahovány z kůží také fretky, tuleni, vydry či norci, v Asii pak i kočky a speciálně šlechtění psi.

Mobilizace proti TTIP



Hnutí odmítající dojednávanou Dohodu o transatlantickém obchodním a investičním partnerství mezi Spojenými státy a Evropskou unií (TTIP) lze v roce 2015 spojovat s jednou z největších protestních mobilizací vůbec. Široké koalici národních i nadnárodních občanských organizací se podařilo nejen shromáždit 3,3 milionu podpisů pod tematické petice, ale i provést stovky veřejných akcí ve všech zemích EU.

Média zaujala nejvíce obří říjnová demonstrace v Berlíně, které se podle policie zúčastnilo na 100 tisíc lidí, podle organizátorů však přes čtvrt milionu.

Kritikové TTIP se obávají, že smlouva, jež má vytvořit největší zónu volného obchodu a ochrany investic na světě, zvýší vliv arbitrážních řízení na úkor běžných soudů a sníží regulační standardy na obou stranách – v EU například v otázce chemických hnojiv, v USA zase v dohledu nad bankami. Poukazuje se přitom soustavně na obdobné obchodní dohody, které už USA uzavřely, a na úniky z dosavadních jednání, které příslušné obavy potvrzují.

Jednání o smlouvě pokračují stále dál mimo zrak médií a dle uniklých informací se obě strany snaží, aby byla ukončena do prezidentských voleb v USA – tedy do podzimu 2016. Díky protestní koalici proti TTIP se ovšem současně debatuje o dohodě i v národních parlamentech, věcně jí zhusta kritizují také odbory a nově i spotřebitelské organizace či svazy živnostníků a drobných zemědělců.

O efektivnosti působení protestní koalice vypovídá ostatně též fakt, že nejvíce se proti TTIP v roce 2015 protestovalo právě v Německu – v zemi, která má jako exportní velmoc vydělat na uzavření dohody v rámci EU nejvíce.

Ende Gelände a přímé akce ochránců přírody



Aktivisté z organizací a iniciativ zaměřujících se na ochranu přírody se v roce 2015 činili nejviditelněji v souvislosti s pařížským klimasummitem. Jednalo se vesměs o nápadité akce a mnoho z nich se odehrálo i během konference samotné. Zapamatovat se patří zejména protest s využitím téměř dvou set židlí zrekvírovaných aktivisty během roku z různých poboček banky BNP Paribas – jednoho z největších investorů do těžařských projektů, jenž klimakonferenci spolu-sponzoroval a který zároveň proslul učebnicovým vyváděním daní na Kajmanské ostrovy.

Ještě větší pozornost si ale zaslouží letní protesty Ende Gelände – ekologické iniciativy zakotvené v Německu, která přímými akcemi poukazuje na problematičnost věčného prodlužování těžby uhlí. Mnohé totiž nasvědčuje tomu, že protesty těch, jimž vadí, že vlády nedělají dost pro záchranu stabilního klimatu, budou v nejbližších letech organizovány podobně.

Principem činnosti Ende Gelände je klasická zásada „mysli globálně, jednej lokálně“ zosobněná v kampani proti klimaticky destruktivnímu odvětví na národní úrovni, ovšem s mezinárodní pomocí. Iniciativa poukazuje na to, že zvláště těžba hnědého uhlí je dnes v Německu různými formami dotována z veřejných peněz, i když je ovládána jen několika korporacemi, a že je navzdory ekologické zátěži i čistě tržní nerentabilitě stále prodlužována.

Kvůli povrchovým dolům muselo opustit domovy už na 35 tisíc Němců. Dalších sedm tisíc jich pak dle současných plánů ještě stěhování čeká. Ende Gelände tedy vytváří občanský nátlak na zemské vlády i spolkový kabinet, aby politiku podpory a benevolentního přístupu k těžařům přehodnotily, a zároveň zvyšuje povědomí o důsledcích těžby mezi veřejností. A činí tak formou, jíž nemohou média ignorovat.

V roce 2015 se stala nejvýznamnějším z jejich počinů blokáda dvacetikilometrového povrchového dolu v Porýní, v němž dosud těží energetický gigant RWE, který zároveň vytěženým hnědým uhlím zásobuje své dvě přilehlé tepelné elektrárny – lokálně nejvýznamnější zdroje uhlíkatých emisí.

Blokády těžařských strojů se zúčastnilo na 1500 lidí. Osm set z nich policie přechodně zadržela, o akci ale informovala všechna významná západoevropská média.

Značná část, ba možná většina ekologických aktivistů se dnes domnívá, že ani nová velká klimadohoda uzavřená v Paříži neudrží limitu globálního oteplení pod dvěma stupni Celsia. Na mezinárodním poli však půjde jen těžko dosáhnout v nejbližších letech dalšího významnějšího posunu, a tak se aktivisté chystají působit především na vlády svých domovských států – právě tak jako Ende Gelände v Německu.

Co se nevešlo



V evropském prostředí by se daly sáhodlouze rozebírat přirozeně i mnohé další protestní počiny. Byla zde – zvláště na konci léta – silná vlna demonstrací, jež reagovala na neochotu unijních vlád řešit humánně uprchlickou krizi, byly zde zajímavé protirežimní protesty v Kosovu či Černé Hoře. Zaznamenání hodné jsou také některé podzimní protesty ve Francii, při nichž se podařilo občanské veřejnosti zabránit agresivním národovcům ve zneužití atmosféry po pařížských útocích.

Mimo evropský prostor se patří alespoň telegraficky zmínit velké a vzácně i relativně úspěšné protesty v Jihoafrické republice proti zvyšování školného. Méně úspěšné, ale neméně pozoruhodně se protestovalo také v Japonsku proti pokračující militarizaci bezpečnostní doktríny země, anebo v Libanonu za bejrútské odpadkové krize, kdy vycházely do ulic desetitisíce Libanonců demonstrující proti pokračování paralýzy celého politického systému.

Z protestů různě rozhořčených obyvatel USA věnovala masmédia největší zřetel bouřím proti policejnímu násilí na příslušnících afroamerických komunit, například server Think Progress ale zajímavě přibližuje i ty nejúspěšnější protesty v oblasti školství a vzdělávání.

V latinské části Ameriky se pak protestovalo zejména v Hondurasu, Guatemale a Brazílii. O všech těchto počinech referoval již v průběhu roku náš zpravodaj František Kalenda.

Rok 2016 bude s největší pravděpodobností rozhodující pro budoucnost Dáeš, čili samozvaného Islámského státu v Iráku a v Sýrii. Rozhodovat se bude také o novém americkém prezidentovi či prezidentce a, jak už zmíněno, o TTIP. Na cestu k míru se pokusí vydat alespoň některé z rozhodujících sil v Libyi, Západ čeká další rok usmiřování s Íránem a hledání nového modu vivendi se Saúdskou Arábií.

Na východě Turecka se očekává nová občanská válka a neklidná situace zůstává také na Ukrajině. V Barmě se bude pokoušet nová vláda o transformaci, v Brazílii či Venezuele se možná změní režim, klima se bude dále oteplovat. Evropským tématem číslo jedna pak zůstanou alespoň na jaře uprchlíci.

Toto vše zmíněné a mnohé další vyvolá bez pochyb i nové občanské protesty. Bude zajímavé sledovat, jak budou ve srovnání s rokem 2015 vypadat ty obzvláště inspirativní z nich či další v pozitivním smyslu pozoruhodné.


A co si myslíte vy? Diskuse (0 příspěvků)

Pro vložení příspěvku musíte být zaregistrováni a přihlášeni.