Několik informací pro naše imigranty
Saša UhlováDiskuze o uprchlících se málo zaměřují na prostředí, do kterého by lidé hledající nový život přišli. Co vlastně můžeme nabídnout?
Ve virtuální, místy trapné, dost úmorné a často agresivní diskuzi o přijímání uprchlíků do ČR pochopitelně chybí ten nejpodstatnější moment. Pro Českou republiku je těch pár set uprchlíků, kteří z nějakých důvodů chtějí přijet právě sem, nebo kteří by sem připadli, kdyby byly kvóty, pořád zanedbatelný počet. Pro ty uprchlíky by ale bylo zásadní, že se dostali právě do České republiky. Proto by měli mít pár informací, než zde začnou žít.
Země ve střední Evropě, kam se dostanou, je v porovnání se zeměmi západní Evropy pozoruhodná. Že se lidé na ulicích moc neusmívají, je jen nepodstatný detail, nemají ostatně často proč. A není pravda, že by byli nepřátelští, jen jim déle trvá, než se otevřou. Může se ovšem stát, že se neotevřou nikdy.
Co se zkušeností s integrací a odlišností týká, nemáme jich mnoho. Jsou zde v zásadě jen dvě početné menšiny, které se i vzhledem výrazněji odlišují od většinového obyvatelstva. Vietnamci a Romové.
Vietnamců žije v ČR asi šedesát tisíc, většina z nich jsou buddhisté, žijí většinou v ústraní. Potkávají se s etnickými Čechy nejvíc v obchodech, které provozují. Velká část zákazníků vietnamským obchodníkům tyká, těžko říct přesně z jakého důvodu. Tahle zvláštním způsobem viditelná neviditelná menšina bývá hlavním argumentem, že s jinakostí nemáme my Češi problém.
Romů žije v České republice zhruba 250 tisíc, z toho asi polovina v sociálním vyloučení v částech města, kterým jsme si navykli říkat ghetta. Přestože se navzdory diskriminaci ve vzdělání, zaměstnání a bydlení podstatná část Romů dokázala do společnosti integrovat a stát se pro své okolí v podstatě neviditelnými, najdou se i mezi vzdělanými Čechy lidé, kteří si myslí, že jsou Romové jako etnická skupina nevzdělavatelní a neschopni se přizpůsobit.
Jako každá země, i my máme své různé problémy. Privatizace a transformace po roce 1989 se moc nepodařila, protože se trochu zhaslo, aby si to rozebrali ti schopnější. Díky tomu tu máme několik opravdu schopných oligarchů, kteří to s námi ale myslí dobře. Financují dokonce i česká média. Jeden je až tak obětavý, že ačkoli má hodně práce se svým potravinářským byznysem, dělá i ministra financí. Média vlastní samozřejmě taky.
S hektickou a ne zcela dotaženou změnou po roce 1989 souvisí i to, že celá řada pravidel a ozkoušených postupů, které fungují třeba v zemích na západ, na sever i na jih od nás, v ČR nefunguje. Například soukromí exekutoři používají mnohdy brutální metody na lidi, kteří se zadlužili třeba i proto, že podepsali nějakou nevýhodnou smlouvu, které nerozuměli. Strach, že lidé přijdou o práci nebo o bydlení, popřípadě o obojí, je tu hodně rozšířený.
Máme tu krásná restaurační zařízení, kterým říkáme hospody, kde lidé současný stav reflektují a analyzují. Nebo také hodně píší pronikavé příspěvky do diskuzí na internetu. Z těch diskuzí by se mohlo zdát, že jsou tu lidé hodně stateční a akceschopní. A mohlo by se to zdát i z demonstrací, které některé roky organizovali proti Romům a teď nově proti muslimům.
Muslimů tu sice moc není, ale Češi jsou předvídaví a vědí, že by s nimi byly problémy. Trochu si tedy pletou uprchlíky a muslimy v představě, že každý uprchlík je muslim, což by tolik nevadilo, ale stírá se jim i rozdíl mezi islámem a salafismem, takže strach je veliký. Muslimů je přece na světě tolik!
Překvapivě se ale lidé příliš neorganizují proti těm, kteří tady vládnou. Demonstrací, které by požadovaly například nějakou koncepci sociálního bydlení, nebo lepší pravidla, která by chránila před zvůlí exekutorů, či snad dokonce nějaký protest proti ustavující se oligarchii, tu moc není. A pokud ano, přijde na ně pár lidí.
Příchozí do naší krásné země by měli vědět, že zlobit se a nadávat umíme na ty nahoře i na ty dole, ale na protesty proti mocným si tady příliš netroufáme. Možná je to tím, že se to moc nenosí, protože to prý signalizuje závist. Anebo prostě proto, že dole se lépe šlape.
Pokud pan Jiřička má potíže s pochopením jeho smyslu, měl by se asi spíše zamyslet sám nad sebou. Sdělení článku je jasné, vystižení české národní povahy dokonalé.
Všechno určitě mnohem větší akce, než to protiislámské šaškování.
A když jednou za čas nakupuju, tak obvykle jdu od obchodu paní, co pochází z řecké imigrační vlny (imigrace, vůči které mám pozitivní předsudky, nějak se mi nepovedlo potkat darebáka, který by z ni pocházel), přes ukrajinské a litevské prodejce v tržnici, Kurdy a Turky, tuniská fast food u nás bohužel skončil a odstěhoval se někam na Prahu 5, příliš vysoký nájem, abych skončil ve vietnamském obchodě, ve kterém jsem neslyšel, že by někdo prodávajícím tykal -- v restauraci vedle, přiznávám, si tykám s jednou slečnou, začala s tím ona a nechci ji přivádět do rozpaků, má tak asi osm a to je prý citlivý věk.
Ano, usmíváme se v porovnání třeba s Makedonci mnohem méně (a ti k tomu mají nejspíš mnohem miň důvodů než my), ale jinak o nás platí, že Bůh potřebuje různé typy lidí, aby zabydlil svět i českou kotlinu a moravské úvaly. Včetně těch 10 Prozent Idioten, které musí mít podle Brechta každý národ. Dobře, mám za sebou měsíc sezení v různých komisích a tak bych přistoupil na to, že někdy může být těch procent až 15.
Jsme naštvaní, vidíme zbytečně promarněné šance, štvou nás nás lidé, kteří si své frustrace vylévají na slabších a máme obvykle nárok na své deprese, ale ani tak bychom neměli přenechat určování toho, kdo jsme, těm deseti či patnácti procentům.
Tehdy se ještě podařilo svolat hodně lidí Holešovské výzvě, ale jinak si tedy na masovější demonstrace nevzpomínám, chodila jsem skoro na všechny.
I na tom Klárově jsem byla a ač to byla akce velice sympatická svým provedením, lidí tam bylo hodně málo.
Sleduju ten demonstrační kvas už řadu let, protože mě to hodně zajímá. Chodím cíleně na všechny typy demonstrací, nevyhýbám se ani těm, které pořádá DSSS, nebo IvČRN. A můj celkový dojem je ten, který jsem popsala v textu, i když může být zkreslený mým poněkud pochmurnějším pohledem na svět (taky se neusmívám). Argument proti mně je třeba první máj v Brně (opakovaně), ale to je Morava.
Potřebuju dopsat složitý text, který právě píšu, pak to zas budu vidět optimističtěji a určitě najdu řadu argumentů sama proti sobě, pěkný víkend přeju.
Kniha je o vnitrodruhové agresi. Přečtení může odstranit depresi.
"Potenciálním členem davu se stává téměř každý, masy náleží k běžné výbavě společenského procesu. A jako takové mohou být snadněji manipulovány, protože myšlení, cítění a zájmy jejich členů už byly přizpůsobeny vzorci aparátu. Výbuchy jejich hněvu jsou ovšem děsivé a násilné, ale snadno se nasměrují na slabší konkurenty a zjevné “outsidery” (Židy, cizince, národnostní menšiny). Koordinované masy se nedožadují nového řádu, ale většího podílu v tom aktuálně vládnoucím."
Herbert Marcuse 1941
Čili Nihil novi sub sole, ta Vaše deprese má už dost dlouhý životopis.
Proč si nepoložíme otázky typu: je přijetí migrantů v Evropě řešením stávajícího problému? Jestli ano, tak jak a proč? Jsou zde přijímáni skutečně ti ohrožení na životech, nebo zde máme vlnu těch, které sem dopravili prodejci snu o nádherném životě v Evropě? Zpracoval někdo studii o tom, jak velké množství migrantů je schopna Evropa absorbovat, aniž by to narušilo její bezpečnost a ekonomickou stabilitu? Vyřeší přijímání mladých migrantů bezpečnostní a ekonomickou situaci těch, kteří nemají prostředky k migraci a jsou nuceni ve svých zemích zůstat? A takovýchto otázek je k zodpovědění jistě daleko více. Ovšem místo kladení si takových důležitých otázek, je zde zvykem dojímat se vlastní "lidskostí" a odsuzovat "nelidskost" těch, kteří hned bezhlavě nevzplanou. Takový idealismus, který často nadělá víc škod, než úžitku.
Kolikrát si říkám, zda mezi levicovými aktivisty nejsou nasazeni nějací agenti, kteří dobrou myšlenku dovedou až k absurditě, čímž ji zprofanují. Ale asi ne, to bych, dle jejich vyjadřování, musel pomalu začít z této diverze podezřívat téměř každého z nich.
Strach je však oprávněná reakce, nelze ho nikomu zakazovat, ani nelze zakazovat o něm mluvit, mluvit o něm i jinými slovy, která spíše připomínají agresi. Problém se potlačením nevyřeší, naopak způsobí velké škody tím, že najednou někde vypluje na povrch, a to v mnohem radikálnější podobě, jak se to bohužel i děje. Myslím si, že je to právě tím, že tento oprávněný i přirozený strach, který může mít i agresívní podobu, je vytlačován na okraj, jako zavrženíhodná, z morálního hlediska nepřijatelná reakce. Jenže člověk je stále součástí přírody a i jeho emoce, instinkty a chování podléhají přírodním zákonům. Něco jsme prostě zdědili a jistě jsme to nezdědili proto, že evoluce nebo Stvořitel se chtěli lidstvu z čiré zlomyslnosti pomstít. Člověk se však stále pokouší povýšit své představy o tom, jak by něco mělo fungovat, nad to, jak to reálně podle přirozených zákonitostí fungovat může.
Pokud zde nechceme mít svého Breivika nebo Charlie Hebdo, je čas na empatii, a to z obou stran, nikoliv na odsuzování. V té otevřené diskusi by neměly být žádné otázky zakázané. Možná se pak dopracujeme k tomu, že to vlastně není islám, co v ČR nechceme, že je to prostě terorismus, násilí a netolerance, co tu nechceme. Že možná máme problém se svojí identitou, že různé nejnovější trendy z nás činí vykořeněné lidi, ačkoliv si to skoro nikdo neuvědomuje (tím méně propagátoři těchto trendů). A bude třeba se také trochu zamyslet, protože jenom dobrá vůle nestačí, je třeba vědět jak. Pokládejme si tedy navzájem provokativní a nekorektní otázky a s trpělivostí, bez vzteku a bez zklamání a s respektem k tázajícím se na ně snažme hledat odpovědi.