Byl jednou jeden prezident naší sousední Německé spolkové republiky. Jmenoval se Christian Wulff. Pocházel ze západního Německa, kariéru udělal v konzervativní Křesťansko-demokratické straně CDU. Měl atraktivní manželku, odbornici na mediální komunikaci. Dost jim to slušelo. Tento prezident musel odstoupit po aféře, kterou vyvolala média.

Budoucí prezidentský pár se údajně nechal pozvat na večeři a výlet a hostitel něco od politika chtěl. Padlého prezidenta plně očistil soud. Média byla trochu zaražená a mnohá z nich se omlouvala, zamýšlela nad svou mocí a následky kauzy. Nevídaná sebekritika.

Omluvy nevrátily prezidentovi úřad, už tam sedí jiný, starší a klidnější. Žena pana exprezidenta uveřejnila velmi pitomoučké paměti exprvní dámy. Je v nich možné číst například, že o panenství přišla v šestnácti letech s o dost starším plavčíkem. Svoboda slova je prima, ale bez některých informací se lze obejít.

Paní exprezidentová po nějaký čas i dalšími prostředky veřejně demontovala vztah k panu exprezidentovi. A pak se ti dva rozešli. Po Christianu Wulffovi kromě jímavého příběhu o cestě až na vrchol a pádu dolů zbude v análech politiky jedna věta — „Islám patří k Německu“.

Tuto větu Christian Wulff pronesl 3. října 2010 při oslavách německého sjednocení. Příznivě ji přijali němečtí muslimové, kteří Wulfovi dodnes říkávají „náš prezident“. Zbytek větu prý přijal vlažně až nepříznivě. Větu si do textu napsal sám prezident.

Wulffova věta, kterou asi vejde do dějin Německa, byla reakcí na kampaň Thilo Sarrazina, který téma migrantů a ohrožení Německa zevnitř zvedl jako atraktivní prolomení údajného tabu. Sarrazin před pěti lety plnil přednáškové sály, nyní jsou ve stejném duchu plné ulice. Asi není náhoda, že Sarrazin měl před pěti lety největší úspěch v Drážďanech, kde nyní probíhají nejsilnější demonstrace údajně evropsky patriotického hnutí PEGIDA.

Větu Christiana Wulffa v těchto vypjatých dnech po útocích v Paříži zopakovala kancléřka Merkelová. Spolkový prezident Joachim Gauck šel na desetisícové demonstraci u francouzské ambasády před Braniborskou bránou v Berlíně trochu jiným směrem. Řekl, že muslimové patří k Německu. Problém tak personifikoval, což se politicky prodává lépe.

Sociální problém zůstává

Podívejme se na to, jak to s islámem a muslimy, co patří k Německu, vypadá v řeči faktů. V roce 1945 žilo v Německu asi šest tisíc muslimů. V roce 1972 to bylo půl milionu. Nyní jsou to přibližně čtyři a čtvrt milionu. Asi 1,8 milionů muslimů jsou státní občané SRN. Muslimové tvoří kolem pěti procent obyvatelstva SRN.