Předně a především: páteční vražda známého představitele ruské opozice Borise Němcova zůstává neobjasněna. Politický motiv se sice nabízí a ani přímá objednávka z Kremlu není takovou absurditou, jak by se mohlo na první poslech zdát — Němcov kritizoval činy prominentů současného režimu nevybíravě, a přitom adresně, a tak byl navzdory velmi omezenému vlivu nepříjemný mnoha mocným. Řada z nich ho otevřeně nenáviděla...

... ovšem potvrzeno zatím nic není, a i když ruská policie odhalí u podobných činů téměř vždy pachatele, ale téměř nikdy zadavatele, rekapitulace různých teorií a vršení dalších dohadů jsou myslím zbytečné.

Velmi záhodno je naopak připomenout, kým Boris Němcov skutečně byl, a vyjasnit, kým nebyl. Šlo totiž o vskutku mimořádnou postavu, jejíž osudy říkají mnohé o poměrech v Rusku, jejich proměnách i tamní opozici. A o našich omylech v jejich vnímání.

Vyjít je asi nejlépe od nejpodstatnějšího — od jednoho velkého ALE. Boris Němcov byl vždycky nepřehlédnutelný — do roku 1998 jako mimořádný politický talent, naděje na lepšího nástupce Borise Jelcina, a tím i lepší Rusko; od roku 1999 jako neúnavný opozičník a kritik vlády Vladimira Putina.

Mimořádně energický, mimořádně zapálený a mimořádně upřímný — v tom mají autoři obdivných nekrologů pravdu. Patří se dodat, že také člověk s kulturistickou postavou a image alfa-samce, idol mnoha žen. V tom mají pravdu zase pro-kremelští pisatelé.

Němcov se nikdy nevzdal a proti opresivním stránkám současného ruského režimu bojoval s takovou energií a vytrvalostí, že musí každý zastánce potřeby občanské angažovanosti smeknout, třebaže Němcovovo angažmá v 90. letech je sporné, ba dokonce spojené s korupčními podezřeními, a i když v názorech na ekonomiku byl Němcov vždycky zabedněný neoliberál.

Ale — ALE: jakkoliv byl Boris Němcov jednou z nejznámějších postav ruské opozice, a i když vedl její liberální fragment do několika voleb, nebyl nikdy opravdu jejím vůdcem. Ani faktickým, ani — a to zejména — typickým. Byl tím, jehož chtěl jako vůdce a hlavně typického zástupce protiputinovské občanské síly vidět Západ.

I když se skutečná tvář hlavního protiputinovského proudu za posledních patnáct let několikrát změnila, vždy byla jiná než Němcov a jeho stoupenci. A jiná zůstává i dnes — v okamžiku, kdy se pod vlivem současného truchlení a nedělního padesátisícového průvodu dělá z Němcova opět Putinova mocenská protiva.

Cesta na vrchol

Pravdou je, že Němcov měl k tomu, aby se stal typickým i faktickým opozičním vůdcem, kdysi docela blízko — nejblíže asi po roce 1999, kdy jádro protiputinovské opozice tvořily ještě liberální strany zasedající v parlamentu. Němcov byl vlivným členem Svazu pravicových sil, který spoluzakládal. Strana však měla jen osmiprocnentní podporu a příliš mnoho hlav.