Není pochyb o tom, že průjezd více než stovky vozidel americké armády přes území České republiky není jen pouhým logistickým výcvikem, ale má i značný význam mediální a propagandistický. Bylo proto zvláštní sledovat ministra obrany Stropnického, jak v Otázkách Václava Moravce vrtěl hlavou při otázce, zda kromě té ruské existuje i propaganda druhé strany. Samozřejmě že ne, žádná taková propaganda tu není, tvrdil ministr.

Drobnost, ale příznačná pro dnešní situaci. Ač zdravý rozum napovídá, že každý systém, každá vláda či velká společnost, každý mocenský blok má svou vlastní propagandu, která pochopitelně používá různé prostředky s ohledem na danou politickou, společenskou a kulturní situaci, najednou se tento zjevný fakt popírá. Zřejmě proto, aby se dalo snadněji ukázat na všechny nositele a přisluhovače té jediné existující, totiž ruské propagandy.

Není složité dešifrovat si konkrétní propagandistický význam konvoje. Vzhledem k tomu, co se nyní v prostoru střední a východní Evropy děje, se podobná akce se značným mediálním pokrytím dala očekávat. Konvoj má v tomto smyslu dva hlavní cíle. Tím prvním je ujistit obyvatele pobaltských zemí, kteří se cítí být akutně ohroženi Ruskem, že spojenci v NATO a především Američané jsou aktivně připraveni je bránit. Podobný smysl má průjezd konvoje v Polsku.

↗

To, že Česká republika je součástí NATO, podle Filipa Outraty neznamená, že každý její občan je povinen radostně vítat konvoj vojáků americké armády. Charly J. B.B., Flickr

V České republice je ovšem situace jiná. Podobně jako sousední Slovensko je vnímána jako slabý článek NATO, s proruskými sympatiemi nejen v osobách některých čelních politiků. Zde má průjezd amerických vojáků smysl i jako jisté viditelné upozornění, že i Česká republika je součástí NATO a tedy spojencem Spojených států, bez ohledu na postoje současné hlavy státu. Čím větší publicity se konvoji dostane, tím bude toto sdělení viditelnější.

Za propagandistický — a toto slovo nemusí být nutně vnímáno jen v negativním smyslu, jde spíše o technický výraz označující cílené šíření určitého názoru — je možné konvoj považovat především proto, že jeho skutečná vojenská relevance je neúměrně nízká vzhledem k mediální pozornosti, jíž se mu dostává. Je to jistě i vojenská operace s určitým cvičným záměrem, ale především velké divadlo pro média a veřejnost daných zemí.

V emočně zjitřené situaci, k níž přispívají jak nejaktivnější „přátelé Ruska“ typu Jiřího Vyvadila, tak i někteří protirusky zaměření autoři, není jednoduché zaujmout k věci racionální a zdravě odtažitý postoj. Pro někoho již samotný takový postoj znamená zradu, zavírání očí před nebezpečím a umetání cesty pro nepřítele.

Ale přesto. To, že Česká republika je součástí NATO, neznamená, že každý její občan je povinen radostně vítat konvoj vojáků americké armády. Ale především a podstatněji, neznamená to ani, že každý občan České republiky je povinen souhlasit se všemi kroky představitelů spojeneckých zemí a zdržet se jakékoli kritiky a protestu, aby tím neposílil nepřítele. Ať už jím má být kdokoli.

Pokud by něco bylo skutečně velkou pomocí pro ruskou propagandu, pak by to bylo jakékoli omezování svobody projevu pro ty, kdo mají jiný názor, než je ten, který říká, že Rusko je dnes nepřítel číslo jedna a tomu je třeba vše podřídit. Některé náznaky v tomto směru se v českých médiích objevují, doufejme, že u nich také zůstane.

Silná slova a bojovné výkřiky nikoho před skutečným nebezpečím neochrání. Jejich „síla“ se povýtce vybíjí v potyčkách s jinými slovy, jinými názory, jak to v té nejpokleslejší podobě lze vidět na různých sociálních sítích. Pozoruhodné je přitom jedno: ti nejzapálenější protiruští a proruští diskutující si často nezadají ve vulgárnosti, s níž prosazují svou pravdu.

V otevřené svobodné společnosti, kterou ta česká je či chce být, je jediný zdroj síly: skutečně otevřené a svobodné vyjadřování nejrůznějších názorů. Protiruské i protiamerické postoje by měly být stejně vítány a dokonce chráněny, pokud jsou skutečně autentické. Pokusy umravňovat veřejnou diskusi, vést ji „náležitým“ směrem a vytěsňovat „závadné“ názory by vždy vedly pouze k dalším a ještě větším problémům.

Pokud se tedy v následujících dnech skutečně najde někdo, kdo půjde na americký konvoj hodit vajíčko, měl by být posuzován zhruba stejně jako ti, kdo loni v listopadu přišli hodit svá vajíčka na prezidenta republiky. Tedy jako někdo, kdo k vyjádření svého legitimního občanského názoru zvolil sporný, hloupý či primitivní, ale přesto ne protizákonný prostředek.