Petr Pavel: 58.32 %
Andrej Babiš: 41.67 %
Sečteno okrsků: 100.00 %
Účast: 70.25 %

Profil čtenáře:
Thomas Franke

TF
Profese:
- to je na pár dní to nejdůležitější.
Je důležité uvědomit si a dát ostatním vědět, že vláda je podělaná strachy z toho, že se dali do pohybu studenti. Jednak mají v českém dějinném diskursu obrovskou prestiž, ale zároveň mají k dispozici vynikající infrastrukturu k rozhýbání celé společnosti, na kterou vláda a stát jen tak nemůžou.
To, že nyní na akademické půdě začíná debata s anti-neoliberální až anti-kapitalistickým obsahem, má pro celou českou společnost obrovský význam.
I to, že studenti dosáhli velkého úspěchu už na samém začátku týdne, určitě dodá odvahu dalším.
pojem "totalita", zlidověle pak totáč, je kladivo v rukou těch, kteří se neobtěžují uměním zacházet se skalpelem.

Dnes ve vulgární formě znamená, že byl režim do roku 1989 (a dodnes v S. Koreji, Číně a na Kubě je) singulárně zlý, v podstatě horší než fašismus, a že levicová kritika dnešních poměrů je tabu.

Ale i pojem totalitarismus je problematický z mnoha uhlů. Jednak je dosti gumový, hodí se dle libovůle autora na světonázor, na politická uskupení nebo na státy. A to dosti odlišné.

Zadruhé se neobtěžuje analýzou pohybu a vývoje té které společnosti, ale spokojí se se seznamem určitých znaků politického systému.

U Arendtové (na kterou se zpravidla všichni odvolávají) je pak nápadný i důraz na ideologii, která je u ní klíčová. Přitom se ve své knize zabývala podrobně antisemitismem a imperialismem a pak k tomu trochu nešťastně přiklepla systém v Rusku. Zjevně i proto, že se to již stalo normou pro ty, kterým platila parlamentní demokracie jako přirozený řád.

Nevím, která „jasná spojnice mezi nacismem a stalinismem existuje“ dle Vás, já vidím společné znaky jako výsledek společných okolností. Zatímco kolem roku 1900 byla éra globalizace a rychlého růstu světového obchodu, vedla krize koncem 20. let k jeho poklesu a k růstu snahy o autarkii a zároveň k militarizaci států a potažmo jejich hospodářství. Ve státech, které pak v 2. Světové válce vynaložily největší úsilí (v relaci k jejich síle), byly tyto tendence nezřetelnější.

Totalitologie však tuto tendenci totalizuje, dělá čáry tam, kde by bylo vhodno mluvit o spektrech, popisuje stav místo vývoje.
Debata pod článkem se mi zdá výborná, chci ale dodat pár poznámek k ní i samotnému článku.
1. FK sám zmiňuje jakožto oběť „gulášové totality“ a skvělého člověka Petra Uhla, který by se tenkrát rozhodně nebránil být označen jako komunista. Další podpůrný bod pro, již jinými zde vyslovený, argument, že analýza v článku kulhá. Jeden z cílů dnešního antikomunismu spočívá právě ve stírání protikladu mezi minulým režimem a jeho nejodvážnějšími odpůrci.
2. Rozdíl mezi stalinismem a fašismem nespočívá pouze v ideologii, ale i v praxi. Stalin vyhlásil politiku „socialismu v jedné zemi“ a tím de facto degradoval cíl předešlých bojů na vybudování národního hospodářství, které by bylo s to konkurovat ostatním státům. On i všichni jeho následovníci dodnes proto tu více, tu méně reprodukovali hrůzy industrializace. Kdo nevěří, ať si přečte např. o Anglii a jejím externím i interním teroru (genocidy v Irsku, Indii nebo Číně, masové popravy a věznění v Anglii samotné).
Fašismus oproti tomu neusiluje primárně o vybudování hospodářství, ale je zosobněnou kontrarevolucí dokonce na úkor hospodářství (viz přednost vlaků odvážejících Židy do koncentráků dokonce před dodávkami munice na frontu nebo vraždění Ukrajinců, kteří původně vítali Němce jako osvoboditele – Umberto Eco z toho, příliš optimisticky na můj vkus, kdesi vyvozuje, že fašismus se vždy brzy sám porazí).
Fašismus reprezentuje kapitalismus v úpadku, stalinismus naopak kapitalismus (ano, kapitalismus) na vzestupu. Zde se hodí připojit Chomského výzvu Vychodoevropanům, aby si uvědomovali, že jejich režimy byly např. oproti Západem podporovaným diktaturám v Latinské Americe nebo Indonésii dosti benevolentní.
3. Nesmyslný pojem „totalita“ má potažmo pouze účel normalizovat vidění světa vítězů Studené války. A ne náhodou se FKovi zdá stejně neproblematický jako pojem „totalita“ i pojem „demokracie“. Bere ji jako normativní základ veškeré své společenské analýzy, na rozdíl od MHova „kapitalismu“.
Jenže starověkým Řekům by musel dnešní politický režim připomínat spíše oligarchii než demokracii – ta předpokládala dle nich losování a rotování politických funkcí mezi doslova všemi občany, aby se předcházelo machinacím, které jsou dnes normou a vedou k faktické koncentraci moci.
4. Celá FKova argumentace se tak nakonec smrská na „politické násilí“, na kterém byl minulý režim údajně výlučně založený a který je prý dnes pouhou aberací. Jenže jednak i minulý režim se neobešel bez určitého konsensu (zatímco v r. 1956 jely ruské tanky do Maďarska, do neklidného Polska proudily ruské vlaky plné masa). A druhak i dnešní konsensus je vynucený. Prorežimní Thomas Friedman z NYT to říká takto: „The invisible hand of the market cannot work without the hidden fist. McDonalds cannot prosper without McDonnell-Douglas. The invisible fist, which creates security over the world for the prospering of the technology of Silicon Valley is called USArmy, Air-Force and Marine-Corps.“
Jenže toto násilí je vycenzurované z naších hlav.
Kamarád se ucházel o práci kontrolora lidí na letišti. Musel odpovědět na otázku, jestli je v kontaktu s organizacemi, který uznávají politické násilí. Člověk, který má lidem bránit v přechodu přes hranice, který tedy má politické násilí přímo vykonávat, nesmí ho jako takové vnímat.
Přitom neexistuje až na pacifismus prostě žádné politické přesvědčení, které by násilí vylučovalo. Sám FK před několika dny oznámil, že ROMEA přerušuje své vazby na MV (pozdě, ale přece), mj. protože policie včas „nerozpustila“ neonacistická shromáždění.
Boj proti rasismu a fašismu v dnešní ČR by si zasloužil trochu hlubší analýzu než fráze od ČvT, který indoktrinuje gymnazisty o minulém režimu a Romům chce zařídit koutek v dnešním režimu a ignoruje, že ten je potřebuje mnohem více než jako pracovní síly jakožto obětní beránky ve své válce proti všem deseti miliónům.