Jedna revoluce za druhou a za třetí. Husitská - násilí spanilých jizd nakonec převládlo a rozhodlo o pádu?
Francouzská - násilí vedlo k nástupu Napoleona, po jeho pádu až návrat do feudalismu 18. století.
Ruská - násilí se vystupňovalo do extrémů a pozdější pokles násilí stejně končil pádem vývoje.
Naproti tomu nenásilný M. K. Gándhí slavil úspěch. Za budoucí rozpad subkontinentu na tři části sice zaplatil atentátem a smrtí, ale přesto může být největším politikem 20. století.
Běžně lze chápat slovo „věřit“ ve smyslu - neznat skutečnost. Pak bývají materialisté zmýleni, nutně se domnívají, že vše všem, ve vztahu k duchovnu, je dáno pouze vírou.
Text se poněkud týká vztahu k bohatství. Problematiku promelu porovnáním a) těla a b) světa.
a) Tělo je k životu podmínkou nutnou. Pochybný by byl k němu přístup: Mám tělo, potřebuji tělo, nyní najíst, pak masírovat, nalíčit, pak umýt a naolejovat. Pak opalovat a cvičit. Pak spánek. A znovu dokola.
Přitom tělo je jen prostředkem pobytu na světě. Zásadnější jsou vztahy - s druhými lidmi - přáteli, sousedy, dětmi či rodiči. I se zvířaty. Atd.
*
b) Svět se svou hmotou je k životu podmínkou nutnou. Pochybný by byl k němu přístup - usilovat právě o hmotu: o krásný dům, perfektní auto, bazén s vodou, šperky, pole či lesy do vlastnictví - to není vrcholným přístupem k existenci.
Přitom zásadnější jsou přístupy - starat se, zda mají domy vydržet 50 let (plýtvat surovinami), nebo 180 let (jejich provedení zastará). Zda auta nebo vznášedla, zda vodu v bazénu recyklovat tak či onak.
Zakládat si na hmotě, na úplném základě existence, to připomíná, jakoby si člověk zakládal na svém těle a dál nic.
Čestně o Bohu
Zdeněk Bárta
Francouzská - násilí vedlo k nástupu Napoleona, po jeho pádu až návrat do feudalismu 18. století.
Ruská - násilí se vystupňovalo do extrémů a pozdější pokles násilí stejně končil pádem vývoje.
Naproti tomu nenásilný M. K. Gándhí slavil úspěch. Za budoucí rozpad subkontinentu na tři části sice zaplatil atentátem a smrtí, ale přesto může být největším politikem 20. století.
Má dnes smysl kritika sociálního státu zleva?
Jiří Pehe
a) Tělo je k životu podmínkou nutnou. Pochybný by byl k němu přístup: Mám tělo, potřebuji tělo, nyní najíst, pak masírovat, nalíčit, pak umýt a naolejovat. Pak opalovat a cvičit. Pak spánek. A znovu dokola.
Přitom tělo je jen prostředkem pobytu na světě. Zásadnější jsou vztahy - s druhými lidmi - přáteli, sousedy, dětmi či rodiči. I se zvířaty. Atd.
*
b) Svět se svou hmotou je k životu podmínkou nutnou. Pochybný by byl k němu přístup - usilovat právě o hmotu: o krásný dům, perfektní auto, bazén s vodou, šperky, pole či lesy do vlastnictví - to není vrcholným přístupem k existenci.
Přitom zásadnější jsou přístupy - starat se, zda mají domy vydržet 50 let (plýtvat surovinami), nebo 180 let (jejich provedení zastará). Zda auta nebo vznášedla, zda vodu v bazénu recyklovat tak či onak.
Zakládat si na hmotě, na úplném základě existence, to připomíná, jakoby si člověk zakládal na svém těle a dál nic.