Co o víře ve změnu člověka k lepšímu? Tento druh (pedagogického) optimismu měli řadou všichni osvícenci (nejen Havlíček nebo Masaryk) věřili (jako už Komenský), že šířením vzdělanosti (osvěty) se dosáhne všeobecného pochopení, dorozumění, tolerance a míru. Byla to silná
motivační idea a nelze popřít, že by se od dob před francouzskou revolucí mnohé v lidském životě (třeba sociální zákonodárství, školské soustavy, veřejné zdravotnictví, veřejné služby atp.) nezměnilo k lepšímu. Zkušenost ovšem optimismus koriguje, lidé si stále dost nerozumějí, zůstaňme realisty. Člověk je bytost biologická (instinkty, pudové tendence), sociální a kulturní. Který motiv je jakého původu (od přírody, vlivem společnského prostřední, vlivem vyšších kulturních hodnot) se můžeme dohadovat. Vpodstatě však
společenský a kulturní vývoj spočívá na biologickém základu, ale koriguje jej, usměrňuje, transformuje. Od osvícenců také víme, že být svoboden neznamená jen zbavit se násilí fyzického a ekonomického, ale ovládat i své elementární tendence, překonávat je, řídit k cílům, které je přesahují. To charakterizuje člověka, který je vnitřně svoboden a poslouchá jen své vědomí a svědomí, nikoli pudy. Ale právě sem mocně
zasahuje plánovité a dnes už i vědou podložené ovlivňování lidí, propaganda, která zbavuje člověka, jak praví Karel Čapek, úsudku. Na svobodu lidského úsudku (nikoli temných hlubin lidské psychiky) bychom se patrně měli orientovat.
Masaryk na přelomu 19. a 20 století se zabýval nejen "Českou", ale i "Sociální otázkou". Byla to doba, kdy se budovala sociologie jako věda, analyzovala se společnost, hledaly se hlavní faktory jejího vývoje: prostředí, činnosti, výtvory, technika, právo, mravnost, výchova, hospodářství, organizace, náboženství, filozofie a věda, umění, řeč. Soudilo se, že mezi všemi faktory se v určitém čase a místě utváří určitá shoda, konsensus. Byli však autoři, kteří akcentovali některé činitele jako hlavní a určující. K. Marx proslul jako hlavní představitel ekonomické teorie, ve svém "Kapitále" ukázal výrobu a směnu jako rozhodující "základnu společnosti". Masaryk souhlasil s Marxem v kritice liberálního kapitalismu.
Nevycházel ovšem z ekonomické teorie, ale z teorie konsensu společenských faktorů, v kterém již od dob antiky etika určuje ůnormy a hodnoty pro lidské chování v zájmu míru a spravedlnosti a nenásilného řešení konfliktů. Etice se podřizuje politika, která dělí moc a organizuje instituce a dbá o soudržnost sociální skupiny. Materiální základnu pro přiměřený život lidí pak zabezpečuje ekonomika. Masaryk poukázal na to, že marxismus nachází "živé zřídlo v zejících nedokonalostech nynějšího řádu společenského, v jeho nespravedlnostech a nemravnostech a zvláště v hmotné a duchovní bídě velkých mas všech národů". V tlaku levicových společenských sil na vládnoucí systém spatřoval významný pozitivní vliv na prohlubování demokracie. A přece, pan Poláček tvrdí, Masaryk "nepochopil kapitalismus". Jak ho měl pochopit? Měl se přidat na stranu těch, kteří zaveleli: "Proletáři všech zemí, spojte se"? Měl se naopak přidat na stranu těch, kdo - potichu - způsobili, že převážilo heslo "Bankéři všech zemí, spojte se?" Snažil se přispět k formování republiky demokratické a humanitní, aby byly odstraněny "nedokonalosti řádu nynějšího". Nepodařilo se? Přál si pro zdar svého projektu 50 nerušených let. Po 10 slibných letech přišla velká světová hospodářská krize, pak válka, pak socialistické budování, pak - současná fáze kapitalismu, kterou nikdo nemohl očekávat. Ekonomika si podrobila politiku i právo, odsoudila k bezvýznamnosti etiku a všechny ostatní lidské výtvory a činnosti, pokud nepřispívají k "maximalizaci zisku a konkurenceschopnosti". Co jiného v takové době může poskytnout myslitel, než výzvu? Pracuj pro to lepší, co je v člověku, co je v dějinách, co je v kultuře - každý na svém kousku planety a vytvářej spolu s blízkými "ostrůvky pozitivní deviace". Snad těch ostrůvků bude v budoucnosti tolik, aby se spojily a zaplnily celou Zemi.
Zkusme dát dohromady desatero hodnotových cílů, za kterými Masaryk šel. Jsou neurčité? Mlhavé? Nemají nic společného s realitou? Naopak. Ukazují sebezáchovný směr.
1. Braňte pravdu (Boje o RKZ, hilsneriáda, záchrana života asi 50 Srbů a Chorvatů v inscenovaném velezrádném procesu). Prezidentská standarda „Pravda vítězí“ x dnes: cynické manipulace a propaganda ze všech mocenských center, dokonce vědou v zájmu účinnosti ve službách moci podložené.
2. Buďte uvědomělý národ. Pěstujte vlastní národní historii a filozofii. (Význam husitského apelu na svobodu úsudku a svědomí, českobratrských snah vzdělávacích, Komenského světovosti a tolerance, myšlenek buditelů, zvláště Dobrovského, Kollára, Šafaříka, nezapomínejte na historické a politické dílo Palackého a na přínos Havlíčkův. Bez historické paměti není národa x dnes: destrukce historické paměti, ve všech médiích, jen s nepatrnými výjimkami.
3. Pečujte o velikost malého národa. Jděte klidně svou vlastní cestou. I malý národ může být kulturně vyspělý a šťastný a hrdý. Bude-li každý z vás z křemene, je celý národ z kvádrů. Neopičte se po těch větších a bohatších x dnes: opičíme se, nevěříme si, ztrácíme svou identitu.
4. Vyznávejte ideál humanity (lidství, člověčenství), který se vyvíjí od dob reformace a renesance. Nepropadejte individualismus, utilitarismus, pesimismus, nehledejte nadčlověka. Chraňte přírodu a ctěte člověka. Zachovávejte staré přikázání lásky k bližnímu. Co nemáš ty rád, nečiň druhému x dnes: jsme tu každý sám za sebe. Životní naplnění jedince se stále více jeví jako honba za ziskem. Ideálem se stává bohatství, neomezená spotřeba, povrchní zábava, pochybný styl života v komerčním šoubyznysu.
5. Uznávejte ideje volnosti (svobody), rovnosti a bratrství (solidarity). Usilujte o spravedlnost. Každý má právo na chléb a plnohodnotné vzdělání. Jsou nejen práva politická, ale i hospodářská. I socialismus je humanitní směr. Chudí nepotřebují almužnu, ale práci a spravedlivou odměnu. Všichni mají právo na důstojný život. Svoboda bez odpovědnosti je lichá x dnes: žebráci, bezdomovci, nezaměstnaní. Spravedlnost se pokládá za iluzi. Nerovnost přerostla do nesouměřitelnosti. Vládne zásada maximalizace zisku a konkurenceschopnosti. Kapitál má přednost před a nad člověkem.
6. Važte si svobody a samostatnosti, kterou jsme vybojovali v 1.válce světové. Važte si hrdinství legionářů, sokolů, važte si těch, kteří pracují obětavě a nezištně pro blaho národa x dnes: zpochybňuje se sama existence a identita národa, zesměšňují se nadosobní cíle. Perspektivní jedinec se ptá: co mi ta která funkce (podnik) vynese? Co se mi více vyplatí?
7. Mějte na paměti Washingtonskou deklaraci z r. 1918, naše „Prohlášení nezávislosti“ a jeho principy. Stát budiž republikou, bude mít demokratický parlament, institut referenda, zaručí svobodu svědomí, projevu a shromažďování, zrušeny budou šlechtické výsady a tituly, šlechtické velkostatky budou vyvlastněny pro potřeby domácí kolonizace (pozemková reforma), bude provedena odluka církve od státu, ženy budou mít stejná práva, pracovní doba bude 8hodinová, ústava zabrání třídnímu zákonodárství atd. x dnes: státní idea chybí. Hrozí návrat poměrů před Deklarací. Trpíme pochybné restituce církevní i šlechtické, mlčíme k nekritickému a nezaslouženému hodnocení Rakousko-Uherska a některých jeho představitelů aj.
8. Zajímejte se o vývoj v Evropě a ve světě. Státy se spojují, integrují. Dbejte o to, aby se tak dálo na principech rovnosti, „Já pán, ty pán“. Podporujte svébytnost a vzájemnost, neopomíjejte slovanské národy, octly se historickým vývojem většinou v méně příznivých podmínkách x dnes: poselství zcela aktuální.
9. Dbejte o kulturu slova. Věnujte pozornost literatuře a umění. Vděčíme jim za povznesení národa. Nejsou tu pro zábavu, ale pro zušlechtění. Přinášejí prožitek lidského údělu. Celé veliké masy národní z nich přijímaly ideály mravní a sociální x dnes: pokračuje kulturní destrukce. Neoliberalismus a postmoderna odmítají s posměchem výchovné a vzdělávací tendence umění. Cení se narušování stávajících norem a „šok“ z nového díla vlivem jakékoli vulgárnosti a obscénnosti.
10. Starejte se o školu a učitele. Ať vedou žáky v duchu přirozeného vlastenectví, prostého šovinismu, k uvědomělé lásce k vlasti, která se projevuje činy, ne slovy. Ať uplatňují demokratičnost, výchova má směřovat k rozumné a odpovědné správě věcí veřejných. Ať posilují rozvoj myšlení, aby bylo kritické a metodické a činilo člověka způsobilým řešit praktické problémy života. Ať vedou k úctě k ideálům individuální i národní mravnosti, ať pěstují lásku k práci, k duchovním hodnotám, k vědě, k poznání pravdy, ať rozvíjejí smysl pro krásu a umění. A ať se dbá o důstojnost a autoritu učitele i pokud jde o finanční zabezpečení x dnes: škola bez kázně, učitel bez vážnosti, vzdělanost není uznávanou hodnotou..Máme tu generaci, která netouží po vzdělání, tím méně po službě vlasti. Chce se zviditelnit, chce zbohatnout a chce si něco „užít“. A média ji v tom intenzivně podporují.
Závěrem: Nemyslím, že odkaz Masarykův je neurčitý, mlhavý a vzdálený realitě. Nabádá nás k radikální proměně společnosti, která se ocitla v krizi jako celá euroamerická civilizace. Jak? To je na současných generacích, které by měly vědět, že život je nejen dar, ale i riziko a úkol.
Mám pocit, že by někteří chtěli, aby nám Masaryk jasně a
zřetelně řekl, co máme dělat. A on to nedělá! J. B. Kozák, Masarykův žák a můj učitel, kdysi řekl: "Masaryka nectí,
kdo sám také za něčím nejde, nehledá, netvoří, nezápasí. I na naše dnešní otázky a problémy, doma i ve světě, mohou být hledány v díle Masarykově odpovědi. Avšak ty odpovědi nejsou situační, jsou směrové. Situace se mění, ale Masaryka se držme jako kompasu. Nemůže být lepšího ideálu, než je ideál humanitní". A můj dodatek. Být věrný Masarykovu dílu neznamená lpět na každé dobově podmíněné liteře, ale
na duchu jeho spisů, na jeho odkazu, kterým je úsilí o důstojný život demokratického národa v opravdovosti, právu a spravedlnosti, duchovním bohatství. Jak tady a teď? Každý sám hledej, tvoř, zápas, usiluj, spojuj se s druhými, hledej příležitost. To za nás žádný myslitel minulosti, ani Masaryk, udělat nemůže. Ale vyzývá nás k tomu!
Proč, ani já, nejsem komunistou
Bohumil Sláma
motivační idea a nelze popřít, že by se od dob před francouzskou revolucí mnohé v lidském životě (třeba sociální zákonodárství, školské soustavy, veřejné zdravotnictví, veřejné služby atp.) nezměnilo k lepšímu. Zkušenost ovšem optimismus koriguje, lidé si stále dost nerozumějí, zůstaňme realisty. Člověk je bytost biologická (instinkty, pudové tendence), sociální a kulturní. Který motiv je jakého původu (od přírody, vlivem společnského prostřední, vlivem vyšších kulturních hodnot) se můžeme dohadovat. Vpodstatě však
společenský a kulturní vývoj spočívá na biologickém základu, ale koriguje jej, usměrňuje, transformuje. Od osvícenců také víme, že být svoboden neznamená jen zbavit se násilí fyzického a ekonomického, ale ovládat i své elementární tendence, překonávat je, řídit k cílům, které je přesahují. To charakterizuje člověka, který je vnitřně svoboden a poslouchá jen své vědomí a svědomí, nikoli pudy. Ale právě sem mocně
zasahuje plánovité a dnes už i vědou podložené ovlivňování lidí, propaganda, která zbavuje člověka, jak praví Karel Čapek, úsudku. Na svobodu lidského úsudku (nikoli temných hlubin lidské psychiky) bychom se patrně měli orientovat.
Masaryk zůstává výzvou
Stanislava Kučerová
Nevycházel ovšem z ekonomické teorie, ale z teorie konsensu společenských faktorů, v kterém již od dob antiky etika určuje ůnormy a hodnoty pro lidské chování v zájmu míru a spravedlnosti a nenásilného řešení konfliktů. Etice se podřizuje politika, která dělí moc a organizuje instituce a dbá o soudržnost sociální skupiny. Materiální základnu pro přiměřený život lidí pak zabezpečuje ekonomika. Masaryk poukázal na to, že marxismus nachází "živé zřídlo v zejících nedokonalostech nynějšího řádu společenského, v jeho nespravedlnostech a nemravnostech a zvláště v hmotné a duchovní bídě velkých mas všech národů". V tlaku levicových společenských sil na vládnoucí systém spatřoval významný pozitivní vliv na prohlubování demokracie. A přece, pan Poláček tvrdí, Masaryk "nepochopil kapitalismus". Jak ho měl pochopit? Měl se přidat na stranu těch, kteří zaveleli: "Proletáři všech zemí, spojte se"? Měl se naopak přidat na stranu těch, kdo - potichu - způsobili, že převážilo heslo "Bankéři všech zemí, spojte se?" Snažil se přispět k formování republiky demokratické a humanitní, aby byly odstraněny "nedokonalosti řádu nynějšího". Nepodařilo se? Přál si pro zdar svého projektu 50 nerušených let. Po 10 slibných letech přišla velká světová hospodářská krize, pak válka, pak socialistické budování, pak - současná fáze kapitalismu, kterou nikdo nemohl očekávat. Ekonomika si podrobila politiku i právo, odsoudila k bezvýznamnosti etiku a všechny ostatní lidské výtvory a činnosti, pokud nepřispívají k "maximalizaci zisku a konkurenceschopnosti". Co jiného v takové době může poskytnout myslitel, než výzvu? Pracuj pro to lepší, co je v člověku, co je v dějinách, co je v kultuře - každý na svém kousku planety a vytvářej spolu s blízkými "ostrůvky pozitivní deviace". Snad těch ostrůvků bude v budoucnosti tolik, aby se spojily a zaplnily celou Zemi.
1. Braňte pravdu (Boje o RKZ, hilsneriáda, záchrana života asi 50 Srbů a Chorvatů v inscenovaném velezrádném procesu). Prezidentská standarda „Pravda vítězí“ x dnes: cynické manipulace a propaganda ze všech mocenských center, dokonce vědou v zájmu účinnosti ve službách moci podložené.
2. Buďte uvědomělý národ. Pěstujte vlastní národní historii a filozofii. (Význam husitského apelu na svobodu úsudku a svědomí, českobratrských snah vzdělávacích, Komenského světovosti a tolerance, myšlenek buditelů, zvláště Dobrovského, Kollára, Šafaříka, nezapomínejte na historické a politické dílo Palackého a na přínos Havlíčkův. Bez historické paměti není národa x dnes: destrukce historické paměti, ve všech médiích, jen s nepatrnými výjimkami.
3. Pečujte o velikost malého národa. Jděte klidně svou vlastní cestou. I malý národ může být kulturně vyspělý a šťastný a hrdý. Bude-li každý z vás z křemene, je celý národ z kvádrů. Neopičte se po těch větších a bohatších x dnes: opičíme se, nevěříme si, ztrácíme svou identitu.
4. Vyznávejte ideál humanity (lidství, člověčenství), který se vyvíjí od dob reformace a renesance. Nepropadejte individualismus, utilitarismus, pesimismus, nehledejte nadčlověka. Chraňte přírodu a ctěte člověka. Zachovávejte staré přikázání lásky k bližnímu. Co nemáš ty rád, nečiň druhému x dnes: jsme tu každý sám za sebe. Životní naplnění jedince se stále více jeví jako honba za ziskem. Ideálem se stává bohatství, neomezená spotřeba, povrchní zábava, pochybný styl života v komerčním šoubyznysu.
5. Uznávejte ideje volnosti (svobody), rovnosti a bratrství (solidarity). Usilujte o spravedlnost. Každý má právo na chléb a plnohodnotné vzdělání. Jsou nejen práva politická, ale i hospodářská. I socialismus je humanitní směr. Chudí nepotřebují almužnu, ale práci a spravedlivou odměnu. Všichni mají právo na důstojný život. Svoboda bez odpovědnosti je lichá x dnes: žebráci, bezdomovci, nezaměstnaní. Spravedlnost se pokládá za iluzi. Nerovnost přerostla do nesouměřitelnosti. Vládne zásada maximalizace zisku a konkurenceschopnosti. Kapitál má přednost před a nad člověkem.
6. Važte si svobody a samostatnosti, kterou jsme vybojovali v 1.válce světové. Važte si hrdinství legionářů, sokolů, važte si těch, kteří pracují obětavě a nezištně pro blaho národa x dnes: zpochybňuje se sama existence a identita národa, zesměšňují se nadosobní cíle. Perspektivní jedinec se ptá: co mi ta která funkce (podnik) vynese? Co se mi více vyplatí?
7. Mějte na paměti Washingtonskou deklaraci z r. 1918, naše „Prohlášení nezávislosti“ a jeho principy. Stát budiž republikou, bude mít demokratický parlament, institut referenda, zaručí svobodu svědomí, projevu a shromažďování, zrušeny budou šlechtické výsady a tituly, šlechtické velkostatky budou vyvlastněny pro potřeby domácí kolonizace (pozemková reforma), bude provedena odluka církve od státu, ženy budou mít stejná práva, pracovní doba bude 8hodinová, ústava zabrání třídnímu zákonodárství atd. x dnes: státní idea chybí. Hrozí návrat poměrů před Deklarací. Trpíme pochybné restituce církevní i šlechtické, mlčíme k nekritickému a nezaslouženému hodnocení Rakousko-Uherska a některých jeho představitelů aj.
8. Zajímejte se o vývoj v Evropě a ve světě. Státy se spojují, integrují. Dbejte o to, aby se tak dálo na principech rovnosti, „Já pán, ty pán“. Podporujte svébytnost a vzájemnost, neopomíjejte slovanské národy, octly se historickým vývojem většinou v méně příznivých podmínkách x dnes: poselství zcela aktuální.
9. Dbejte o kulturu slova. Věnujte pozornost literatuře a umění. Vděčíme jim za povznesení národa. Nejsou tu pro zábavu, ale pro zušlechtění. Přinášejí prožitek lidského údělu. Celé veliké masy národní z nich přijímaly ideály mravní a sociální x dnes: pokračuje kulturní destrukce. Neoliberalismus a postmoderna odmítají s posměchem výchovné a vzdělávací tendence umění. Cení se narušování stávajících norem a „šok“ z nového díla vlivem jakékoli vulgárnosti a obscénnosti.
10. Starejte se o školu a učitele. Ať vedou žáky v duchu přirozeného vlastenectví, prostého šovinismu, k uvědomělé lásce k vlasti, která se projevuje činy, ne slovy. Ať uplatňují demokratičnost, výchova má směřovat k rozumné a odpovědné správě věcí veřejných. Ať posilují rozvoj myšlení, aby bylo kritické a metodické a činilo člověka způsobilým řešit praktické problémy života. Ať vedou k úctě k ideálům individuální i národní mravnosti, ať pěstují lásku k práci, k duchovním hodnotám, k vědě, k poznání pravdy, ať rozvíjejí smysl pro krásu a umění. A ať se dbá o důstojnost a autoritu učitele i pokud jde o finanční zabezpečení x dnes: škola bez kázně, učitel bez vážnosti, vzdělanost není uznávanou hodnotou..Máme tu generaci, která netouží po vzdělání, tím méně po službě vlasti. Chce se zviditelnit, chce zbohatnout a chce si něco „užít“. A média ji v tom intenzivně podporují.
Závěrem: Nemyslím, že odkaz Masarykův je neurčitý, mlhavý a vzdálený realitě. Nabádá nás k radikální proměně společnosti, která se ocitla v krizi jako celá euroamerická civilizace. Jak? To je na současných generacích, které by měly vědět, že život je nejen dar, ale i riziko a úkol.
zřetelně řekl, co máme dělat. A on to nedělá! J. B. Kozák, Masarykův žák a můj učitel, kdysi řekl: "Masaryka nectí,
kdo sám také za něčím nejde, nehledá, netvoří, nezápasí. I na naše dnešní otázky a problémy, doma i ve světě, mohou být hledány v díle Masarykově odpovědi. Avšak ty odpovědi nejsou situační, jsou směrové. Situace se mění, ale Masaryka se držme jako kompasu. Nemůže být lepšího ideálu, než je ideál humanitní". A můj dodatek. Být věrný Masarykovu dílu neznamená lpět na každé dobově podmíněné liteře, ale
na duchu jeho spisů, na jeho odkazu, kterým je úsilí o důstojný život demokratického národa v opravdovosti, právu a spravedlnosti, duchovním bohatství. Jak tady a teď? Každý sám hledej, tvoř, zápas, usiluj, spojuj se s druhými, hledej příležitost. To za nás žádný myslitel minulosti, ani Masaryk, udělat nemůže. Ale vyzývá nás k tomu!