Jelikož jsem členem klubu, jenž byl jmenován (Idealisté.cz), chtěl bych reagovat na zveřejněný text.
Zelené bych nemohl volit, ačkoli mi agenda konvenovat může být sebevíce, už jen z toho důvodu, že se nedokáže jasně personálně profilovat levicově a její primitivní antikomunismus brání jakoukoli povládní koalici (třeba i menšinovou vládu) opřenou o KSČM. Jména v předsednictvu jako Bursík, Kuchtová a Liška spíše mluví o agendě ekokapitalismu než ekosocialismu.
Je daleko, z dlouhodobého hlediska, důležitější, aby se elektorát a "moderní" (to "liberální" může být zavádějící, protože v mnoha případech jde spíše o radikální část ČSSD - v doslovném slova smyslu "jdoucí ke kořenům 1., 2. či 2,5. internacionály") členové strany snažili ČSSD měnit/modernizovat zevnitř. Útěk ke Straně Zelených automaticky znamená nejisté zastoupení moderní levice v komorách parlamentu.
Jan Samohýl: děkuji za doporučení, určitě objednám a prostuduji. Zdá se, že Keen zaujal stejný postoj jako já.
Vojtěch Klusáček: je slabá z několika důvodů: nepronikla do mainstreamu (budiž, to ještě nemusí znamenat slabotu, ale třeba jen nechuť ekonomů) a hlavně ustrnula ve stejných kolejích jako mainstream. Pokud volám po nové metodologii, stejná metodologie jako ta mainstreamová nemůže být nazývána silnou.
Slabá tu spíše znamená doslovný význam, než ten metaforický.
Zdá se mi, že ta diskuze nabrala směr zcela jinam než měla vyvolat - místo toho se z něj stala diskuze o směrech, která jsou opravdu minoritní i v tom nonkonformním proudu. Nicméně máte pravdu, neučí se to. Všechno si dnešní studenti ekonomie musí nastudovat sami z primární literatury.
Každopádně sem ta diskuze neměla spadnout. Šlo mi o změnu metodologie, ekonomického přemýšlení.
Zde nesouhlasím s panem Dolejšem, že to musí vzniknout empiricky (?). Přeci většina teoretiků nastavila nové paradigma čistě racionálně, teoretickou prací, z filosofie - jako i zmiňovaný Keynes.
Pokud budeme stále žít ve skleněné kouli, kde si budeme plácat po ramenou jak nám ty roztříštěné směry postačují, tak nám bude vždy vládnout neoliberální ek. paradigma
PS: Laffer byl analyzován nesčetněkrát. Tady jen sloužil jako příklad té nepřiměřené imperialitě neoklasiky.
K tomu prvnímu: vnímám to jako vlnu po 3. cestě a ta drtivá výhra konzervativních stran v Evropě poté znamenala návrat k neoliberalismu 70. let. Trochu aluze na výhru v textu zmiňované TOP 09.
Teď k těm směrům. V textu jsem uvažoval jen hlavní proudy, což je tam explicitně řečeno. Jestli myslíte, že Kalecki, Duménil a Lévy z neomarxistické větve výrazněji zasahují do světového ekonomického diskurzu, tak poté ano. Já si to však nemyslím. Institucionalismus je to, co potřebuje obrodu (stejně jako Keynes), jelikož se v průběhu dějin dostal do odlišných pozic (Galbraith vs. Coase?).
Mikroekonomické základy odlišné od neoklasiky jsou prostě... slabé. Pokud by nebyly, tak by se možná i učily na VŠ. Postkeynesiánství na to přeci trpí a najdete to právě v těch zmiňovaných učebnicích (třeba v Dějinách ek. myšlení vydáno Beckem). Ale to ani nebylo tím hlavním záměrem článku - jde přeci o to tzv. přestat se "tvářit objektivně", a to koná i (post)Keynes.
Narazil jste na tu heterogenitu a myslím, že to je to správné vypíchnutí. Neoklasika toto dokázala (Rakušani, Chicago atd.) a na naší straně to chybí.
Levicoví liberálové mají koho volit
Jan Sládek
Zelené bych nemohl volit, ačkoli mi agenda konvenovat může být sebevíce, už jen z toho důvodu, že se nedokáže jasně personálně profilovat levicově a její primitivní antikomunismus brání jakoukoli povládní koalici (třeba i menšinovou vládu) opřenou o KSČM. Jména v předsednictvu jako Bursík, Kuchtová a Liška spíše mluví o agendě ekokapitalismu než ekosocialismu.
Je daleko, z dlouhodobého hlediska, důležitější, aby se elektorát a "moderní" (to "liberální" může být zavádějící, protože v mnoha případech jde spíše o radikální část ČSSD - v doslovném slova smyslu "jdoucí ke kořenům 1., 2. či 2,5. internacionály") členové strany snažili ČSSD měnit/modernizovat zevnitř. Útěk ke Straně Zelených automaticky znamená nejisté zastoupení moderní levice v komorách parlamentu.
Levice musí zbavit ekonomii ekonomismu
Radim Hejduk
Vojtěch Klusáček: je slabá z několika důvodů: nepronikla do mainstreamu (budiž, to ještě nemusí znamenat slabotu, ale třeba jen nechuť ekonomů) a hlavně ustrnula ve stejných kolejích jako mainstream. Pokud volám po nové metodologii, stejná metodologie jako ta mainstreamová nemůže být nazývána silnou.
Slabá tu spíše znamená doslovný význam, než ten metaforický.
Každopádně sem ta diskuze neměla spadnout. Šlo mi o změnu metodologie, ekonomického přemýšlení.
Zde nesouhlasím s panem Dolejšem, že to musí vzniknout empiricky (?). Přeci většina teoretiků nastavila nové paradigma čistě racionálně, teoretickou prací, z filosofie - jako i zmiňovaný Keynes.
Pokud budeme stále žít ve skleněné kouli, kde si budeme plácat po ramenou jak nám ty roztříštěné směry postačují, tak nám bude vždy vládnout neoliberální ek. paradigma
PS: Laffer byl analyzován nesčetněkrát. Tady jen sloužil jako příklad té nepřiměřené imperialitě neoklasiky.
Teď k těm směrům. V textu jsem uvažoval jen hlavní proudy, což je tam explicitně řečeno. Jestli myslíte, že Kalecki, Duménil a Lévy z neomarxistické větve výrazněji zasahují do světového ekonomického diskurzu, tak poté ano. Já si to však nemyslím. Institucionalismus je to, co potřebuje obrodu (stejně jako Keynes), jelikož se v průběhu dějin dostal do odlišných pozic (Galbraith vs. Coase?).
Mikroekonomické základy odlišné od neoklasiky jsou prostě... slabé. Pokud by nebyly, tak by se možná i učily na VŠ. Postkeynesiánství na to přeci trpí a najdete to právě v těch zmiňovaných učebnicích (třeba v Dějinách ek. myšlení vydáno Beckem). Ale to ani nebylo tím hlavním záměrem článku - jde přeci o to tzv. přestat se "tvářit objektivně", a to koná i (post)Keynes.
Narazil jste na tu heterogenitu a myslím, že to je to správné vypíchnutí. Neoklasika toto dokázala (Rakušani, Chicago atd.) a na naší straně to chybí.