Americký server knoxnews.com zveřejnil článek Franka Mungera založený na rozhovoru s odborníkem na jaderné havárie Dr. Michaelem Allenem. Ten se po většinu svého profesního života zabýval studiem nejzávažnějších nehod jaderných reaktorů a modelováním simulací s cílem co nejlépe porozumět krizovým dějům včetně tavení jádra reaktoru.

Doktor Allen, proděkan pro výzkum na Middle Tennessee State University, pochopitelně sleduje děje v Japonsku tak jako všichni lidé se zkušenostmi v jaderném průmyslu s pozorným zájmem a obavami.

Podle Allena není sporu o tom, že ve fukušimské jaderné elektrárně nastalo přinejmenším částečné tavení všech tří jader reaktorů, pravděpodobně narušení jedné tlakové nádrže, v níž je každý z reaktorů uložen, a další škody, vyvolané zemětřesením, tsunami a následným řetězcem jaderných událostí.

Allen si netroufá říct, zda se japonská krize vyvine v nejhorší havárii v dějinách jaderného průmyslu či zda má za to, že úplně roztavení jádra reaktoru je nevyhnutelné, ačkoli popsal, jak by mohlo nastat. Kritická situace zdaleka není u konce.

„Mám o Japonsko strach, protože je to skutečně velmi těžká havárie, a mám starost o lidi v Japonsku i jeho infrastrukturu,“ řekl serveru knoxnews.com jaderný fyzik Allen ve středečním telefonickém rozhovoru. „Domnívám se, že se jedná o havárii, která hned tak neskončí.“

Doktor Allen působí v Middle Tennessee State University od roku 2007, ale předtím čtrnáct let působil v Národních laboratořích Sandia v Novém Mexiku, kde — kromě jiných úkolů — měl na starosti federální výzkum „fenomenologie závažných nehod“.

Jeho práce obnášela pokusy s výzkumným reaktorem, který tavil jádro jiného reaktoru, aby získal poznatky, jak se jeho jádro během havárie chová a jaké sloučeniny z něj unikají. Prováděl rovněž pokusné výbuchy vodíku a páry v pouštních laboratořích u Albuquerque, v nichž používal obdoby jaderného paliva, aby získal potřebné poznatky.

Podstatná část jeho výzkumů se přímo váže k scénářům havárií, v nichž část paliva již není ponořena ve vodě, což je situace, s níž se japonští operátoři elektrárny ve Fukušimě potýkají již po několik dní.

Allen souhlasí s názory, že první dva výbuchy byly způsobeny nárůstem koncentrací vodíku. Avšak na základě toho, co slyšel a četl o třetím, nezávažnějším výbuchu, který nastal 14. března v druhém reaktoru, má za to, že v tomto případě se nejednalo o výbuch vodíku, nýbrž o výbuch páry v tlakové nádobě, jenž pravděpodobně nastal poté, co se část obnažených palivových tyčí roztavila a zkapalnělé extrémně žhavé fragmenty skanuly do vodní nádoby pod reaktorem.

„Když se taková věc přihodí, nastane mohutný výbuch páry s obrovským přetlakem v tlakové nádobě,“ vysvětluje Allen. Jak se objevilo v různých zprávách, tlak v reaktoru v té době zásadně poklesl a současně extrémně vzrostly hodnoty radioaktivity v okolí.

To podle Allena podporuje domněnku, že nádoba ochraňující jádro reaktoru mohla být poškozena či puknout a uniklo z ní určité množství radioaktivních látek.

Nejhorší z nejhorších scénářů by podle Allena mohl nastat, pokud Japonsko nenalezne způsob, jak včas zchladit jádra reaktorů. To je podle zpráv z místa čím dál obtížnější, neboť pracovníci jsou nuceni opouštět kritická místa — přinejmenším přechodně — kvůli příliš vysokým hladinám radiace.

„Takové věci se táhnou dlouho, mnohem déle, než by si lidé pomysleli,“ řekl Allen. „Zemětřesení trvá minutu, tsunami třeba patnáct. Ale jaderná nehoda se může táhnout měsíce. A nelze vyloučit, že nakonec postihne všech šest reaktorů,“ uvedl Allen.

Pakliže zaměstnanci nebudou s to dostatečně ochlazovat reaktory, rozžhavené palivo steče do vody v tlakové nádobě pod reaktorem. Nakonec by teplo z rozžhavené palivové kaše mohlo vyvařit veškerou vodu a klesnout na ocelové dno nádoby. Pokud by se to stalo, „propálilo by se skrz jako máslem“, vysvětluje doktor Allen v knoxnews.com.

To by následně vedlo k vstřiku rozžhavené taveniny do vodou naplněné betonové dutiny pod reaktorem. Poněvadž beton by byl v tu dobu nejspíše chladný, reakce vyvolaná vstřikem extrémně horké taveniny by byla masivní. „Bylo by to, jako by tam někdo shodil bombu: nad zem by se vznesl velmi, velmi radioaktivní oblak,“ analyzuje situaci ve fukušimské elektrárně jaderný fyzik Allen.

Pokud by k tomu měl vývoj dospět, to nejlepší by bylo, kdyby vítr vanul směrem na východ a odvál radioaktivní mrak nad oceán. „Radioaktivita by spadla do moře a všichni by byli v klidu,“ poznamenal Allen.

„Nejhorší případ by nastal,“ sdělil Allen serveru knoxnews.com, „pokud by vítr vál směrem na Tokio a hustě osídlené oblasti Japonska.“ Za těchto okolností by podle něj havárie svými důsledky překonala černobylskou katastrofu.