Americký server knoxnews.com zveřejnil článek Franka Mungera založený na rozhovoru s odborníkem na jaderné havárie Dr. Michaelem Allenem. Ten se po většinu svého profesního života zabýval studiem nejzávažnějších nehod jaderných reaktorů a modelováním simulací s cílem co nejlépe porozumět krizovým dějům včetně tavení jádra reaktoru.

Doktor Allen, proděkan pro výzkum na Middle Tennessee State University, pochopitelně sleduje děje v Japonsku tak jako všichni lidé se zkušenostmi v jaderném průmyslu s pozorným zájmem a obavami.

Podle Allena není sporu o tom, že ve fukušimské jaderné elektrárně nastalo přinejmenším částečné tavení všech tří jader reaktorů, pravděpodobně narušení jedné tlakové nádrže, v níž je každý z reaktorů uložen, a další škody, vyvolané zemětřesením, tsunami a následným řetězcem jaderných událostí.

Allen si netroufá říct, zda se japonská krize vyvine v nejhorší havárii v dějinách jaderného průmyslu či zda má za to, že úplně roztavení jádra reaktoru je nevyhnutelné, ačkoli popsal, jak by mohlo nastat. Kritická situace zdaleka není u konce.

„Mám o Japonsko strach, protože je to skutečně velmi těžká havárie, a mám starost o lidi v Japonsku i jeho infrastrukturu,“ řekl serveru knoxnews.com jaderný fyzik Allen ve středečním telefonickém rozhovoru. „Domnívám se, že se jedná o havárii, která hned tak neskončí.“

Doktor Allen působí v Middle Tennessee State University od roku 2007, ale předtím čtrnáct let působil v Národních laboratořích Sandia v Novém Mexiku, kde — kromě jiných úkolů — měl na starosti federální výzkum „fenomenologie závažných nehod“.

Jeho práce obnášela pokusy s výzkumným reaktorem, který tavil jádro jiného reaktoru, aby získal poznatky, jak se jeho jádro během havárie chová a jaké sloučeniny z něj unikají. Prováděl rovněž pokusné výbuchy vodíku a páry v pouštních laboratořích u Albuquerque, v nichž používal obdoby jaderného paliva, aby získal potřebné poznatky.

Podstatná část jeho výzkumů se přímo váže k scénářům havárií, v nichž část paliva již není ponořena ve vodě, což je situace, s níž se japonští operátoři elektrárny ve Fukušimě potýkají již po několik dní.

Allen souhlasí s názory, že první dva výbuchy byly způsobeny nárůstem koncentrací vodíku. Avšak na základě toho, co slyšel a četl o třetím, nezávažnějším výbuchu, který nastal 14. března v druhém reaktoru, má za to, že v tomto případě se nejednalo o výbuch vodíku, nýbrž o výbuch páry v tlakové nádobě, jenž pravděpodobně nastal poté, co se část obnažených palivových tyčí roztavila a zkapalnělé extrémně žhavé fragmenty skanuly do vodní nádoby pod reaktorem.

„Když se taková věc přihodí, nastane mohutný výbuch páry s obrovským přetlakem v tlakové nádobě,“ vysvětluje Allen. Jak se objevilo v různých zprávách, tlak v reaktoru v té době zásadně poklesl a současně extrémně vzrostly hodnoty radioaktivity v okolí.

To podle Allena podporuje domněnku, že nádoba ochraňující jádro reaktoru mohla být poškozena či puknout a uniklo z ní určité množství radioaktivních látek.