Zdeněk Škromach napsal na Facebooku: „Každý, kdo páchá trestnou činnost, musí být v ohrožení zdraví i života. Není možné přece chránit lumpy a zavírat poctivé občany, kteří chrání svůj majetek, když už je neumí ochránit policie.“

Úmyslně přikládám následující scénu z amerického filmu American History X, abych poněkud extrémními prostředky poodhalil širší souvislosti některých názorů známého fanouška Daniela Landy, místopředsedy České strany sociálně demokratické a Senátu, Zdeňka Škromacha. Na internetu jsem našel tuto nadmíru drastickou scénu, volně dostupnou jen ve francouzském jazyce, proto přikládám odkaz i na nepůvodní znění. Ve filmu tato scéna navazuje na scénu, kde neonacistický „hrdina“ filmu (herec Edward Norton) spatří zloděje aut — černochy. Jeden ze zlodějů ujíždí, zatímco po něm neonacistický obránce „spravedlnosti“ střílí. Druhý ze zlodějů však neměl tolik štěstí uniknout...

Jak souvisí tato scéna se Zdeňkem Škromachem? Zdeněk Škromach rád vystupuje na Facebooku. Pěstuje si tak jednak fanouškovské podhoubí, zároveň ale zjišťuje názory nejširší veřejnosti na nejrůznější témata, domnívám se, hlavně proto, aby se seznamoval s možnými argumentačními postupy i názorovým rozpětím ve společnosti. Co je zarážející: Zdeněk Škromach nemá problém identifikovat se s některými extrémními názory (o nichž se můžeme častokrát informovat zejména v příspěvcích čtenářů serveru iDNES.cz) v příkrém rozporu se všemi zásadami, na nichž stojí tradiční i současný program politické strany, kterou zastupuje. Posledním takovým případem jsou jeho vyjádření k rozhodnutí Nejvyššího soudu v kauze obžalovaného z vraždy, který střílel po již ujíždějících zlodějích brokovnicí. Pro bližší informace o případu přikládám odkaz na článek.

Čtenář příspěvků Zdeňka Škromacha Marek Tomek kritiku rozhodnutí Nejvyššího soudu a otázku, zda si jen tak nechá odcizit majetek, okomentoval slovy: „Mně to vadí, ale neopravňuje mne to střílet. Právo na život je právo absolutní, vlastnické právo je i v evropském kontextu chápáno jako relativní. Nejsme v USA, náš systém práva stojí na jiných principech.“

S autorem tohoto komentáře nelze než souhlasit. Lidská práva a základní svobody, aby je nebylo možné zneužít pro svévolné zvýhodňování určitých občanů před druhými, musí chránit všechny, musí být nezadatelné a nezcizitelné (tedy automatické a příslušející všem lidem, bez možnosti je darovat, prodat nebo s nimi jinak disponovat). Právo na život je v současnosti pojímáno převážně jako téměř absolutní, s výjimkou zejména nutné obrany, umělého přerušení těhotenství (v lidskoprávní nauce rovněž přiřazováno k „právu na život“), některých obecně prospěšných, ale rizikových činností (za všechny např. těžba či zkušební lety), války či trestu smrti — ten je však nejen u nás, ale i ve většině evropských států, jakož i v mnoha státech USA, zakázán, nebo se v praxi nevykonává. Z práva na život vyplývá mimo jiné i povinnost státu chránit své obyvatele na životě a zdraví před zásahy druhých.

Zdeněk Škromach si to však evidentně nemyslí. „To je otázka výkladu. Ani Listina [pozn. aut.: Listina základních práv a svobod] nechtěla určitě chránit zločince,“ napsal. Koho těmi zločinci myslí, nevysvětlil. Nevysvětlil mnoho jiných otázek. Kolik peněz stačí, milý příteli senátore, ukrást, aby mohli občané po sobě střílet? Stačí autorádio nebo mobil? Že záleží na hodnotě? Takže zase budeme chránit jen luxusní zboží těch, co na to mají? U jakých dalších trestných činů a za jakých okolností můžeme toto pravidlo uplatnit? Můžeme třeba zabít obchodního partnera, aby nám neutekl — jak se říká — za kopečky i s naším majetkem? Pominu jiné „prozíravé“ reakce Zdeňka Škromacha typu „Mnozí byli přiměření a dnes jsou po smrti“, a přejdu rovnou ke zlatému hřebu Zdeňkovy politické zručnosti a vynalézavosti: „Určitě asi bude potřeba upravit zákon, pokud jej takto vykládá Nejvyšší soud.“

Pravda je taková, že Listina, jakož i evropské a mezinárodní smlouvy, a v nich obsažená lidská práva a základní svobody musí v zásadní míře chránit proti státní i soukromé zvůli všechny, včetně zločinců, ledaže bychom se chtěli se svým justičním systémem vrátit do doby nacistické či stalinistické perzekuce, nebo církevní inkvizice. Pokud si chce senátor Zdeněk Škromach takto upravit zákon, tak tvrdím, že něco takového (dost možná s výjimkou naší politické a justiční sféry) neprojde. Je však zjevné, že by takováto vyjádření neměla procházet ani v sociálně demokratické politice. ČSSD by se proto od těchto výroků Zdeňka Škromacha, možného kandidáta na zásadní stranické i politické funkce, měla zcela jasně distancovat.

Odkaz na právě komentovanou internetovou debatu (přístupné pro uživatele Facebooku).

Odkaz na tiskovou zprávu Nejvyššího soudu.