Předpoklad české penzijní reformy založit soukromé penzijní fondy na tom, že budou investovat do státních dluhopisů, vyvolává pocit jistoty. Vždyť kdo jiný než stát by měl být schopen platit dluhy. Ovšem takový záměr je možná více rizikový, než se na první pohled zdá. A to především proto, že představa jistoty státních dluhopisů vychází z toho, že budoucnost bude stejná jako byla minulost, že všechny ekonomické vztahy budou fungovat stejným způsobem, jak tomu bylo v minulosti. Snad by se dalo na takovou úvahu použít i to známé úsloví o tom, že generálové se vždy připravují na tu minulou válku.

V čem bude budoucnost jiná než minulost? Především v tom, že charakter státních dluhopisů vycházejících ze státních dluhů se výrazně změní.

Čím méně rozvinutá evropská ekonomika, tím nižší veřejný dluh

Podívejme se na to, jaká je výchozí situace. Už dnes jsou dluhy v podstatě všech vyspělých států vysoko nad polovinou ve vztahu k jejich HDP. Např. USA udávají podíl státního dluhu vůči HDP kolem 60 % — a v tom však není započtena vnitřní zadluženost jednotlivých států Unie. Vůbec nejvyšší podíl veřejného dluhu vůči HDP má Japonsko — vysoko nad dvojnásobkem HDP, také Itálie je dnes na 120 % HDP, Belgie — bezmála 100 % HDP. Také hlavní země EU mají již vysoký podíl veřejného dluhu — Německo 75 %, Francie více než 80 %, Velká Británie — více než 75 % — vše ve vztahu k HDP.

Nejmenší podíl veřejného dluhu na HDP mají v EU země nejméně vyspělé — Rumunsko je na úrovni 35 %, Bulharsko necelých 20 %, Estonsko necelých 10 %.

S jistou mírou nadsázky by se dalo říci, že čím méně rozvinutá evropská ekonomika, tím nižší veřejný dluh. A naopak — rozvinuté ekonomiky musí hospodařit s vysokou úrovní veřejného dluhu.

Sice to vypadá spíše jako žert, ale na této tendenci přece jen něco bude. Prostě nárůst zadlužení je vyvoláván rostoucími potřebami financovat spotřebu a investice z vnějších zdrojů, protože vnitřní zdroje nejsou, resp. jsou rozdělovány tak, že neumožňují růst poptávky v míře, která by zaručovala ekonomický růst. Ale to by bylo pojednání o něčem jiném — o charakteru soudobé ekonomiky založené na růstu dluhů — nikoli o důchodech.

Dluhy rostou do nesplatitelné podoby