Před časem uzavřel náš stát kontrakt na nákup 107 obrněných transportérů Pandur za více než 14 miliard. Ten případ velmi dobře ilustruje zvláštní kombinaci českého furiantství a šlendriánu. My si prostě nepořídíme něco méně okázalého, musíme mít rovnou „mercedes mezi obrněnými transportéry“ s výbavou vskutku luxusní, byť zdaleka ne plně funkční — například radiostanice nejsou kompatibilní s afghánským komunikačním prostředím. Proč by nám ale vlastně mělo vrtat hlavou, že Portugalsko si pořídilo podobná bojová vozidla třikrát levněji, proč se trápit nad tím, že dodatečným opancéřováním ztratily transportéry původně požadovanou schopnost plavat, co sejde na tom, že dnes čeští vojáci „nemají na střelivo ani na trenýrky“ — jsme zkrátka kabrňáci a dost už těch řečí o korupci.

Přízrak pandurů mne děsí o to více, že se přímo před mýma očima rodí jeho klon — blížící se státní maturita. Je pravda o hodně menší, v resortu školství hýříme v řádu pouhých desítek (nanejvýš stovek) milionů, nikoli miliard, ale přesto je podobnost obou případů alarmující. Projekt státních maturit je totiž rovněž zjevně předražený, přehnaně ambiciózní — a dosavadní výsledky vyvolávají přinejmenším rozpaky. Platíme za mercedes, a získáváme stěží embéčko.