O mezinárodní politice se píší tlusté knihy. Její skutečnost je mnohem prostší. Zahraniční politika je esencí čistého pragmatismu, kupčení a občas i práva silnějšího. Tedy pokud má silnější peněz nazbyt, aby ukázal, že je silnější. Místa pro morálku tu mnoho není. Velmoci hájí své pozice a houby záleží, kdo a s jakým štítem je obhájí. Sentiment překáží: Věrný sluha Husní Mubarak zestárl, ztratil sílu a lid ho má plné zuby. Je čas, aby zmizel v žumpě historie.

Týž Husní Mubarak byl desítky let nejen klíčovou osobou egyptské politiky, ale celého arabského světa. Narodil se v roce 1928, ve středostavovské rodině. Stejně jako jeho prezidentští předchůdci Násir a Sádát spojil své vzdělání a kariéru s armádou. Ale rozhodl se stát vojenským pilotem. V padesátých letech byl dva roky stíhacím pilotem na legendárním stroji Spitfire. Později se vrátil na leteckou akademii jako instruktor.

Jako zkušený pilot byl na přelomu padesátých a šedesátých let v Kyrgyzstánu přeškolen pro pilotáž proudových bombardérů Iljušin Il-28 a Tupolev Tu-16. Později byl školen v „generálských“ kurzech moskevské Frunzeho vojenské akademie. Po návratu do Egypta byl od poloviny šedesátých let velitelem leteckých základen a náčelníkem letecké akademie. Koncem šedesátých let se stal personálním šéfem egyptského letectva.