Jak se dělají noviny

Jakub Patočka

Pro Deník Referendum dnes přišel nejdůležitější den od jeho vzniku. Zakládáme Nadační fond Nezávislosti DR.

Vždy píšu o politických či obecněji společenských dějích, ale dovolte mi být projednou veskrze osobní. Dnes do veřejného života vstupuje Nadační fond Nezávislosti Deníku Referendum. Založil jsem jej jako pokus uchovat tyto noviny; či přesněji uchovat je jako prostor svobody, nezávislý na politických i ekonomických vlivech.

Když po roce 1989 u nás vznikly svobodné poměry, deset let jsem pracoval v občanské iniciativě, která se věnovala ekologii, problému, o němž si stále myslím, že jeho zvládnutí je největším tématem naší epochy. Během oněch deseti let jsem s hrůzou sledoval postupný úpadek českých médií, jak veřejnoprávních, tak soukromých, v nichž se soustavně zužoval prostor pro poctivé psaní či referování o podstatných věcech, a přibývalo vynalézavé propagandy a tupé komerce.

České ekologické hnutí, za jehož součást se samozřejmě stále pokládám, ztratilo dech i proto, že se česká média o jeho podstatnou práci přestala soustavně zajímat a postupně tak zmizela i přirozená sympatie k němu. Jediné, z čeho může současné české ekologické hnutí čerpat sílu a ryzost, je vztah ke své vlastní původnosti a k příčině své existence, jež pochopitelně spočívá v nekompromisní ochraně přírody, na což ale bohužel nestačí, a snaží se tak nějak popražsku vyjít s naší v mnoha ohledech zvrhlou dobou.

Takto jsem začal přemýšlet a dospěl jsem k přesvědčení, že sestupná krizová trajektorie, na níž se česká společnost po roce 1992 s drobnými výkyvy — nadějných vzepětí a o to hlubších zklamání — ocitla, není proměnitelná, pokud v českých zemích nebudou existovat aspoň jedny noviny, které se stanou neochvějným spojencem snahám o proměnu české společnosti do příznivější podoby.

Anglie by byla mnohem horší zemí, kdyby neměla The Guardian, The Independent, New Statesman či The Ecologist, Německo by vypadalo úplně jinak bez Zeitu, Süddeutsche Zeitung, či Tageszeitung, Amerika by byla strašná bez Democracy Now!, Huffington Post, Common Dreams, ba i bez Miami Herald, Boston Globe či Washington Post.

V České republice srovnatelné noviny vycházely naposledy v letech 1945-1948 jako Svobodné noviny, a samozřejmě se jim po roce 1989 blížily Lidové noviny šéfredaktora Jaroslava Veise. Dnes u nás nic, co by stavělo na ušlechtilé aspiraci novinářské práce měnit svět k lepšímu přesností popisu a pronikavostí úvahy, nevychází, snad s výjimkou Hospodářských novin, jež jsou však přirozeně pravicově předpojaté jako třeba Financial Times, a kromě podstatné části deníku Aktuálně.cz, který však takřka ve všem závažném kopíruje předsudky a schémata, jež si česká společnost po roce 1992 ke své škodě osvojila.

I v jiných médiích se vyskytují samozřejmě úctyhodní novináři, skoro všude vycházejí tu a tam znamenité texty, mimo hlavní proud jsou vynikající Listy, Sedmá generace, respekt si určitě zaslouží snažení Britských listů, Kulturních novin či nové redakce Literárních novin. Avšak médium, které by patřilo k hlavnímu proudu a přitom v něm představovalo vyhraněnou humanitně-demokratickou alternativu, u nás schází.

Pokus s Literárními novinami, k němuž mne na konci 90. let ponoukl a jímž mne pak věrně provázel Ludvík Vaculík, nevyšel z více důvodů, jež sahají od mého nedostatku zkušeností a chyb, jichž jsem se dopustil, až po civilizační úpadek tištěných týdeníků novinového formátu. Respekt se změnil v barvotisk ještě předtím, než Literárky přestaly mít dost sil na odvracení snah o likvidaci naší politicky mnoha českým prostředím nepohodlné redakce.

Po nemilém, ale aspoň vyjednaném a nekatastrofickém konci v Literárních novinách, jsem stál před dilematem co dál. Že jsem se rozhodl začít vydávat Deník Referendum, mělo tři předpoklady. Ochotu většiny původní redakce a klíčových autorů Literárek pustit se do nového projektu, nápad internetového deníku, o němž jsem byl přesvědčen, že skýtá mnohem větší potenciál vlivu a prostoru, než v sobě měly navzdory vší své skvělé tradici Literárky, a konečně partnera, který byl ochoten do projektu investovat klíčové jmění.

Jedním ze dvou lidí, bez nichž by Deník Referendum nikdy nevznikl, je Daniel Sedláček, vzácný muž, který noviny velkoryse podporoval v prvním roce jejich existence z přesvědčení, že takový projekt má smysl. Každý, kdo má Deník Referendum rád, by mu neměl přestat být vděčný, protože bez něj by se nikdy nezrodil. Sám bych se bez jeho povzbuzení a pomoci do tohoto dobrodružství nikdy nepustil.

Dodržel vždy všechno, co slíbil, ale jednoduše řečeno dnes už Deník Referendum prostředky na svou existenci musí hledat jinde. Měsíčně se dnes jedná o částku 300.000 Kč, jsou to výdaje minimální a hospodaří se tu s nimi přísně. Do děje vstoupila řada dalších ušlechtilých lidí, kteří se všemi silami snaží potřebné prostředky obstarat, ale v tuto chvíli je jasné, že — popravdě řečeno — nemusí uspět.

Nadační fond Nezávislosti Deníku Referendum je projekt založený na víře, že naše noviny za rok své existence přesvědčily o svém smyslu alespoň tisíc lidí natolik, aby jim stály za vklad deseti korun denně, neboli 300 Kč měsíčně. Pokud se to podaří, bude to opravdový průlom, neboť ačkoli v lepších ze západních zemí je běžné, že avantgardní mediální projekty spolufinancují jejich příznivci, u nás se tato skvělá tradice zatím neuhnízdila.

Nadační fond jsem sice založil, ale už mi nepatří, jeho vlastníkem je šestičlenná správní rada, do níž vstoupili lidé, Jan Černý, Táňa Fischerová, Jiří Pehe, Anna Šabatová, Vladimír Špidla, Ivan Štampach, jimž důvěřuji, že udělají vše pro to, aby se noviny zachovaly a pokračovaly ve svém dnešním směřování, i kdybych se toho sám už třeba nebyl s to účastnit.

Robert W. McChesney, pro mne nejpronikavější analytik médii současnosti, popsal v knize Bohatá média, chudá demokracie základní problém médií v jejich rysu, že slouží primárně k uspokojování potřeby zisku svých majitelů, a nikoli k uspokojování komunikačních potřeb demokratické společnosti. Deník Referendum je veden snahou této obecné tendenci čelit.

Zda se to podaří, je ode dneška i v rukou české občanské společnosti.

    Diskuse
    AJ
    June 28, 2011 v 22.45
    Tohle mi uniklo
    Podle data tenhle článek vyšel teď v neděli 26 .6. 2011. Vůbec jsem ho tu nezachytila. Vyplivl mi teď úplně náhodou google, když jsem si googlila Daniela Sedláčka, resp. vyplvl mi tohle fórum: http://denik.h-a-d.cz/index.php?od=23214, na němž je odkaz na tehle článek, ale už z února.

    Co tom znamená? Něco se v tom článku měnilo? To o změně vlastníka nadačního fondu?
    AJ
    June 28, 2011 v 22.47
    Změna vlastníka
    To info o změně vlastníka je ze kdy? Přiznám se, že nevím, zda se jedná o novou informaci. Pokud ano, co ze změny plyne? Bud spojená i s větší propagací DR a fondu?
    AJ
    June 28, 2011 v 22.57
    Ještě jeden feedback :-)
    Nějak se ke mně - proč zrovna ke mně nevím - dostalo ze strany kritiků DR (ikdyž kritik je možná nevhodnej výraz - lepší by byl možná "programových zesměšňovatelů) mailové zpochybnění těch měsíčních potřebných nákladů.

    Jistý Mastodont se mi v mailu (fakt nevím, čím jsem si zasloužila, že zrovna mně) snažil otevřít oči, že jsem naivní a směšná a zmanipulovaná, když věřím, že je potřeba 300 tisíc
    měsíčně na provoz DR.

    Tak jsem mu (sama za sebe, čistě z pozice čtenáře DR) udělala takový hrubý propočet měsíčních nákladů za situace, že by fakt redakce byla v plné polní (počítala jsem s cca 10ti redaktory) + pronájem kanceláře, telefony atd. Skoro mi těch 300 tisíc přišlo málo.

    Ale proč to píšu: možná by nebylo od věci (pro případné další šťouraly a hledače skulin, kterak DR zdiskreditovat) udělat v rámci nadačního fondu nějaký veřejný orientační propočet, na co konkrétně ty peníze padnou. Třeba mně je to jasné i bez toho, ale zabránilo by to různým bizarním spekulacím, s nimiž jsem měla tu čest seznámit se skrze Mastodonta z Okouna.
    June 29, 2011 v 10.22
    Pro paní Annu Jančaříkovou
    Tento text byl zveřejněn 3. února. Proč se ukazuje datum ze soboty, je mi záhadou, protože v systému administrace je datum původní.

    S tím zveřejněním nákladů máte pravdu. Asi se skutečně najdou lidé, kteří s myslí, že stačí pronajmout webové stránky a vše ostatní se udělá zadarmo.
    June 29, 2011 v 13.15
    Informace o nadačním fondu
    Ač jsem pravidelný čtenář DR informace o nadačním mi unikla a jsem rád, že se znovu objevila. Rád se prostřednictvím příspěvků zúčastním.
    AJ
    June 29, 2011 v 13.19
    Super :-)
    Já jsme o NF věděla, ale na tenhle článek jsem narazila náhodou a jelikož má aktuální datum, myslela jsem, že je v něm nějaký update.

    Ale přiznám se, že jsem pod něj ty příspěvky rozsekala do tří úmyslně, aby to vyskočilo mezi nejdiskutovanějšíma a znovu se to tak objevilo na homepage :D
    ES
    June 29, 2011 v 18.02
    Zaregistrovala jsem snad výzvu včas
    a začala posílat na konto peníze. Sama nepotřebuju žádné vysvětlování, ale možná by pro ty, co ještě netuší, bylo dobře výzvu opakovat a podávat vysvětlení, jak si toto médium stojí.
    Dík za noviny, které každý den otevírám.
    June 30, 2011 v 10.08
    Propagace
    Nadace určitě potřebuje větší propagaci. I když ani ta nemusí stačit. Pravidleně příspívám také BL. Tam čtenáře vyzývají k popoře docela často. Pravidelně přispívajících je ale stále málo.
    Myslím, např. příspěvek 300 Kč měsíčne je stále méně než kolik by člověk zaplatil za tištěný deník.
    DR si vemi vážím a děkuji za ně.