Premiér Petr Nečas oznámil jméno muže navrženého na post ministra životního prostředí, který do funkce nastoupí, bude-li po odstoupivším Pavlu Drobilovi jmenován prezidentem republiky. Ministrem životního prostředí se tak pravděpodobně stane dosavadní starosta Prahy 6 Tomáš Chalupa.

Bohužel nelze než konstatovat, že premiér nepřekvapil a jmenoval muže, kterého lze z hlediska problematiky životního prostředí označit za pana Nikoho. Tomáš Chalupa totiž nevystudoval žádný obor vztahující se k problematice životního prostředí, je absolventem oborů žurnalistika, politologie a právo a nikdy se v ochraně životního prostředí neangažoval ani jako aktivista, ani jako komunální politik. Tato skutečnost je vydávána za přednost vedoucí k neideologickému a nedogmatickému vedení ministerstva. To ve své řeči zdůraznil i Tomáš Chalupa: „Agendu ministerstva životního prostředí chci vést racionálně, úsporně, průhledně a slušně v dialogu a ve spolupráci se všemi, kdo o to stojí, ale bez dogmatismu a zaslepené ideologie“.

Otázkou je, jakou ideologii má Tomáš Chalupa na mysli. Určitě se nejedná o tu, kterou zastává jeho vlastní strana. Jde tedy o tu ideologii a dogmatismus, které si jako svého nepřítele, pomáhajícího formovat vlastní šiky, ODS vytvořila. O ideologii a dogmatismus, které ministerstvo životního prostředí nikdy neovládalo. To bylo v dobách své největší slávy prodchnuto myšlenkami mužů jako Josef Vavroušek, Ivan Dejmal a Bedřich Moldan. Mužů, kteří ochranu životního prostředí nevnímali či nevnímají jako úzce vymezitelnou disciplínu či resort. Jejich cílem naopak bylo, aby se myšlenky a principy ochrany životního prostředí staly integrálním prvkem většiny lidských činností, a to nejenom v podobě vnějších regulativů, ale přímo součástí přemýšlení o nejrůznějších problémech. Jedná se tedy o snahu učinit z environmentálních aspektů kritéria vedle dalších běžně přítomná v každodenním rozhodování.

Z Chalupova vyjádření se lze obávat, že ministerstvo tuto cestu definitivně opustí a nahradí ji ideologií jinou, ideologií neoliberální, které musí být dnes podřízeno vše. Lepším východiskem, které rozhodně nechci zatracovat, je vytvoření neutrálního úřadu, který bude v přísně technicistním zaměření řešit přesně vymezené a jemu svěřené úkoly. Jedná se o nutnou činnost, jež je však pouze částí činnosti ministerstva životního prostředí, které má svou agendu skutečně úspěšně, důsledně a důstojně naplňovat.