Kdybych to byl býval věděl
Josef HellerAutor se vymezuje k diskusi, kterou vyvolal jeho text o knize Pavla Pečínky. Vysvětluje, že při analýze daného tématu nepracuje jen s abstraktními kategoriemi a mechanicky aplikovanými schématy.
Když jsem dával souhlas k tomu, aby byla má neformální recenze knihy Pavla Pečínky zveřejněna, netušil jsem, co způsobím. Jeden známý z minulých dob mne informoval o tom, že můj článek vyvolal jakousi podpovrchovou mailovou diskusi zahrnující i mnohé hanlivé maily na mou adresu. A čím mne obzvláště ohromil, byla jistá jemná výčitka, že svým tvrzením, že Romové nejsou národ, jsem zavinil nějaké škrty v podpoře romského etnika, které je tím pádem chápáno jen jako sociální patologie, past chudoby a individuální neschopnosti. Trochu přeháním, ale ne zase tak moc.
Po delší době jsem si tedy nalistoval Deník Referendum, veden obavou ze zkreslení mého textu. Ta byla naprosto lichá, za vším, co je v uveřejněném textu, pevně stojím. Pokud někdo umí číst a není ideologií naší současné vládnoucí „drobilové“ třídy úplně zbaven soudnosti, nemohl z mého článku vyčíst, že by snad Romové nebyli etnikum, které má nárok na pomoc jako etnikum, nikoli jen jako chudá lůza, se kterou se nikdo nemusí zabývat, takže ušetřené peníze mohou známými cestami odplynout třeba na konto ODS nebo Věcí veřejných, a to za nadšeného souhlasu prezidenta Klause.
Nač jsem prve narážel, je asi toto: stejně jako etnicitu nemůžeme předpokládat jako neměnnou napříč věky, tak nemůžeme ani nějaké socioekonomické formace předpokládat jako neměnné (resp. ve své podstatě stejné a lišící se jen nahodile) napříč kulturami a společnostmi. Viz též moji poznámku ke srovnání Indiánů a Romů, kterou jsem před chvílí psal pod ten první článek. Obojí - jak etnocentrický, tak ekonomický redukcionismus - je pro mě typem esencialismu - vidění jakýchsi "věčných" podstat v dějinách (v případě tohoto typu marxismu je podstatou "způsob produkce", míněno ekonomisticky).
Ve společenských vědách samozřejmě vždy bude nezbytné používat různá abstrakta. Např. sociologie ráda hovoří o "moderní" a "tradiční" společnosti. Jedná se ale o abstrakci ve smyslu typizovaných rysů, pomocí nichž lze popisovat procesy, jež hýbou západními společnostmi (a později i jinými společnostmi, jež jsou vtaženy do víry globalizace) . Z těch popisů se ale nedají odvozovat žádné predikce ohledně toho, že změníme-li jednu generální příčinu problémů, změní se i rysy, jež jsou od té superpříčiny odvozeny.
Ještě bych přijal, že vědomí je vždy určováno bytím. Lidské bytí ale není tak jednorozměrné, aby jakousi "ekonomickou základnu" bylo možno označit za určující (ve smyslu generální příčiny). Základna je podstatně komplikovanější, ostatně slovo "ekonomický" vůbec není tak jasné, jak se na první pohled zdá. Chovat se "ekonomicky" vlastně znamená chovat se efektivně ve vztahu k cíli, kterého chceme dosáhnout. Ten cíl ale je pro člověka vždycky problém, není dán předem.
Ještě jinak: nelze odvozovat antropologii z ekonomie. Každá ekonomie, i marxistická, už předpokládá antropologii, která je sama relativní.
Mimochodem, Raymond Williams má o determinismu tento pěkný postřeh: "determinovat" může znamenat nějakou externí příčinu, která totálně kontroluje určitý (epi)fenomén - to je podle něj v zásadě teologický původ toho termínu; on se ale kloní k jinému významu - determinovat znamená stanovovat limity, vykonávat určitý tlak, což je samozřejmě něco podstatně odlišného od totální kontroly. Jestliže "ekonomická základna" stanovuje určité limity, jimiž se může odebírat vývoj společnosti, neznamená to ještě, že je arcipříčinou toho, co všechno určuje konkrétní život té společnosti, a co když změníme, změní se i ty ostatní, jakoby podřízené příčiny.
Pak se ale lze ptát: co zůstalo z marxismu? To bychom se ale museli vrátit ke slovu hegemonie a na to zde asi není prostor...