Právě vychází Vaše kniha Globalizace a krize. Jakými zásadními změnami si prošla ekonomika v posledních desetiletích?

Ve své knize vycházím z hypotézy, že v sedmdesátých letech nastaly ve vyspělých zemích zásadní změny, které jsou dnes celkově ztotožňovány s procesem globalizace. Nejhlubší změnou, která je přímo navázána na Kondratjevovy cykly, je nasycení ekonomiky — dokončení poválečné obnovy a nástup pracovně úsporných technologií. Na tuto hloubkovou změnu pak reagovala ekonomická teorie — ústup od keynesiánství směrem k monetarismu a ekonomii strany nabídky, ze kterých postupně vykrystalizoval neoliberalismus. Tento ideologický směr, který je ovšem často vydáván za jedinou univerzální pravdu, pak zcela proměnil postavení státu jako suverénního ekonomického aktéra, podpořil rozšíření aktivit nadnárodních firem a mobilitu finančního kapitálu.

Změny se nevyhnuly ani trhu práce...

Ano, jednou z reakcí na pracovně úsporné technologie byla tzv. flexibilizace, která měla skrýt klesající možnost dostat plnohodnotný úvazek. Pracovní síla se zároveň z průmyslu začala přelévat do sektoru služeb s výsadním postavením finančnictví.

Nové, tzv. úsporné technologie, které zlevňují výrobu tak, že potřebují méně lidské práce, způsobují vysokou nezaměstnanost. Jak politici a ekonomové tento jev řeší a jak by se měl řešit?

Jak už jsem zmínila, jednou z reakcí bylo, že se začal odstraňovat „plýtvavý" sociální stát. Nejde primárně o jeho ufinancovatelnost — co je pro ekonomiku zhoubnější, sociální systém, nebo masová nezaměstnanost se všemi patologickými jevy? — ale o rozostřování společenských rozdílů, které se projevilo a stále bohužel projevuje ve stále menší ochotě střední třídy přispívat na sociální oblast. Přitom sociální stát nejenže vytváří stabilní společnost, ale také ji pro své fungování potřebuje. Flexibilizace práce byla takovou vlajkovou lodí USA — Spojené státy se dlouho chlubily, že mají poloviční nezaměstnanost vůči „rigidní" Evropě. Téměř nikdo už ale nezanalyzoval, jak vysoký je v USA podíl nedobrovolných částečných úvazků a rozšíření pracující chudoby. Až současná krize — kdy nezaměstnanost v USA je stejná jako průměr EU a má dlouhodobý charakter, ukazuje mýty o americkém trhu práce natvrdo. Takže řešení větším tlakem na pracovní sílu zcela selhalo a naopak ještě krizi zesílilo, protože vytvořilo alarmující nerovnosti.

Jak na tuto situaci reagovat?

V první řadě je třeba si uvědomit pravý stav věcí. Vypadá to banálně, ale byl by to velký úspěch. Řešení je několik, ale dokonce i ekonomové uvažující v rámci volného trhu jako třeba Brain či Ford se shodují v tom, že je nemůžeme čekat od trhu. Některá řešení zahrnují snížení pracovní doby — zde je možno zmínit francouzský návrh snížení na 35 hodin týdně. Jiné návrhy jdou dále, podstatou ale zůstává, že jejich uvedení v chod nemůže zařídit nikdo jiný než stát či obec.

Jak podle Vás v tržní ekonomice vznikají krize, jsou přirozené, nebo se jim dá vyhnout a jak?