Distributed Denial of Service jako občanský protest
Josef ŠlerkaÚtok skupiny hackerů Anonymous posouvá možnosti protestu ve virtuálním světě do nových rozměrů. Nebo možná kauza WikiLeaks jen pomohla oprášit staré metody v novém prostředí.
Jedním ze způsobů, jak paralyzovat internetový server, je technika takzvaného distribuovaného odmítnutí služby, anglicky Distributed Denial of Service. Při něm útočníci zahltí internetový server nadměrným počtem požadavků, což obvykle vede k nedostupnosti služby. Pohyb se zastaví. Představit si to můžete třeba tak, že statisíce lidí po celém světě chtějí v jeden okamžik vidět právě jen jednu internetovou stránku. K provedení DDoS útoku je obvykle zapotřebí mít k dispozici dostatek počítačů, které mohou vyslat najednou nadkritické množství dotazů na server, proti kterému je útok veden. Útočník se proto na dálku zmocní velkého množství počítačů a propojí je v tzv. botnet. Takováto síť, obvykle bez vědomí majitelů jednotlivých počítačů, je pak využita k útoku.
K provedení DDoS útoku je třeba v zásadě určitého stupně zručnosti a myšlenkového důvtipu, obvykle vyhrazeného skupině lidí označovaných jako hackeři. Právě skupina hackerů označovaná jako Anonymous zásadně změnila před pár dny pravidla hry, když na svém Twitter účtu publikovala mj. tento slogan „Grab your weapons here: http://anonops.net/anonops/Tools and FIRE!!!” Tedy něco v stylu: Zbraně si vezměte zde a palte!” Pokud jste klikli na uvedený odkaz, dostali jste se na stránky nabízející ke stažení nástroj pro dobrovolné zapojení se do obrovského botnetu, který podniká cílené DDoS útoky proti stránkám institucí a osob, které se podílely na útocích na proti Julianu Assagnovi.