Začal advent — začal církevní rok. V adventu si připomínáme se zvýšenou intenzitou očekávání lepšího světa, než jaký je ten náš. Očekávání světa bez chudoby, bez válek, bez nenávisti, světa laskavosti, pokoje radosti... Křesťané věří, že pozvání k takovému Božímu světu nám přinesl Ježíš Kristus.

Jenže záhy byl popraven a svět je stále plný bolesti, bezpráví, zla, nenávisti, zloby. Jak se s tím vyrovnat?

Prvá církev se po ukřižování Ježíše spolehla na to, uvěřila tomu, že jeho smrt nebyla jeho prohrou, koncem naděje, ale že se Ježíš jednou — nevíme kdy — znovu vrátí. A že my lidé žijeme stále v tom mezidobí, stále čekáme na příchod Boží vlády na zemi, stále žijeme adventem. A hodně záleží na tom, jak ono mezidobí prožíváme.

Nový zákon o tom píše na mnoha místech, známé je třeba Ježíšovo podobenství o svěřených hřivnách (talentech). Ježíš v tomto podobenství vypráví o tom, jak nějaký člověk odcestoval pryč a svým služebníkům svěřil svůj majetek do doby, než se vrátí. Jinými slovy: Bůh opustil svůj dům, tento svět, a svěřil jej nám, lidem, do péče.