Mám ráda prvočísla a líbí se mi hry s čísly, nemám pro to vysvětlení, nepatřím ani mezi kabalisty ani mezi numerology či jiné číselné „operátory“. Datum 17. 11. se mi líbí už jen díky dvěma prvočíslům. Běh života přinesl události, které daly tomuto datu rozměr, který nelze opominout. V dětství se mi vryl do paměti obdiv ke studentům, kteří v roce 1939 prokázali statečnost veřejného odporu k nacistické okupaci. Rodiče — tehdejší studenti, maminka dokonce přímá účastnice — nám dětem události 17. listopadu 1939 připomínali. Příklad vzdorujících studentů mne přitahoval.

O padesát let později nám právě moji rodiče umožnili, že jsme s manželem mohli spolu se studenty několika generací prožít nezapomenutelné chvíle spontánní svobody a nadšení z pochodu Prahou od Albertova přes Vyšehrad na Národní třídu, kde policejní kordony zrušily náš svobodný rozlet. Díky tomu jsme zažili i nevšední oslavu osobního výročí provázeného s datem 17. 11., totiž výročí naší svatby. Nebylo sice čím připíjet, ale pocit sounáležitosti ke společenství skvělých lidí působil opojně.