Na mne tak Benediktova slova nepůsobila.
Problém opravdu může být rázu komunikačního, v tom, jak kdo chápeme pojem sekularity, kolik zkreslení přibylo zkrz překlad do češtiny.
Co se týče např. dehumanizace, reálií, na které by mohl reagovat, bychom našli v ČR také hodně.
Ondřej

Zdeňku, vynikající článek, naprosto souhlasím. Jsem hluboce přesvědčen, že Benedikt XVI. velice zjednodušuje. To, čemu říká český sekularismus a co vnímá velice negativně vznikl jako neschopnost církve naplnit své vlastní ideály, a to již od dob Jana Husa. Češi kladou na církev větší nároky, než je schopna jako celek splnit a nikoli menší. To je ale přece postoj lidí, kteří v principu věří, že takové nároky je možné splnit.
Proto se také vzápětí proti Benediktově poznámce ozvaly všechny významné noviny. Již na tom je vidět, jak je česká otázka po staletí stále otázkou náboženskou, jak na to upozorňuje již Tomáš Masaryk. Máme na tento postoj právo? To je otázka. Je totiž příliš jednoduché ukazovat na ty druhé, že oni něco nedokáží. Na druhé straně církve si o něco takového stále říkají, když se považují za ztělesnění ideálů, které stále a opakovaně zrazují a o tom právě katolická církev reprezentovaná Benediktem XVI. ví své, nebo by alespoň měla vědět.
A pokud se týče sekularismu (tj. světskosti), Ježíš si přece říkal syn člověka. Co může být světštějšího než syn člověka. To, že si tak říkal, je současně výzva, ale i principiální možnost následování. To, že si církev Ježíše posadila do nadoblačných výšin, kam za ním nikdo nemůže a rozdělila skutečnost na duchovní a světskou, to je její problém. Já sám vidím skutečnost jen jednu, totiž svět jako celek, který má výšiny i nížiny a zázraky jsou jeho organickou součástí.