Pane hejtmane, aniž bych umenšoval vaše vítězství v krajských volbách před dvěma lety, za pět dnů vás čeká zřejmě životní politický souboj. Jak vidíte svoje šance?

Asi vás možná překvapím, protože předpokládám, že nikdo z kolegů by vám neodpověděl tak jako já. Pro mě to není souboj. Jsem úplně nad věcí, protože jsem si vědom, že kandiduju v nejpravicovějším obvodu v České republice, proti nejsilnějšímu soupeři, jímž je předseda Senátu. Žádný jiný obvod takovýto kalibr nemá. Což znamená, že nemůžu zklamat, můžu jedině překvapit. To mě nechává volného a s úsměvem na tváři. Obávám se, že mí oponenti jsou v trošku větším stresu a chtějí se jakoby za každou cenu někam dodrápat.

Zařekl jsem se, že nebudu vést žádnou agresivní kampaň, nikoho nebudu pomlouvat. Naopak jsem řekl, že občané, kteří přijdou k volbám, musejí poznat člověka takového, jaký je celý rok, dva, tři, celý život. To, že tady vyvěsíme miliony letáčků měsíc před volbami, to přece neutváří náhled na člověka.

Když měla začít kampaň, na kterou sociální demokracie měla nakoupené billboardové plakátovací plochy, a bylo bezprostředně po povodních, přišel jsem dokonce s nápadem, že tam nebudeme dělat žádnou politickou kampaň, ale plochy využijeme na podporu obětí povodní, především v získávání finančních prostředků.

Takže za peníze sociální demokracie na všech billboardech visela tato moje výzva k posílání prostředků. Ale nikde není znak sociální demokracie, nikde není barva sociální demokracie a nikde tady nevidíte napsáno, že bych kandidoval do Senátu. Udělal jsem to jako hejtman. Takže mi nikdo nemůže podstrkovat, že zneužívám povodní na svoji kampaň.

Nakonec samozřejmě čtrnáct dnů před volbami tyto plakáty byly přelepeny těmi politickými, že kandiduji, ale mohly tam viset dva měsíce. Já jsem se proti tomu postavil: Nedávejte to tam. Lidé mě musí znát podle mé práce, ne podle kampaně.

Nikde nerozdávám letáčky, jezdím mezi lidi, i do povodňových oblastí, ale nejen tam, ať už to jsou benefiční koncerty, ať je to otvírání nových lávek, ať to jsou další příležitosti. A tam si s lidmi povídám. Přitom se obvykle ani nebavíme o mé kandidatuře na senátora. Myslím si totiž, že lidé jsou právě už přesyceni těmi všemi kandidáty a letáky a billboardy a já nevím čím vším.

Vsadil jsem na jinou kartu. Nakonec těžko můžete očekávat nové výsledky, když budete něco dělat postaru. Chcete-li nový výsledek, musíte najít nový způsob. To má přece logiku. Je to hop nebo trop. Ale kdybychom to neudělali, tak bych si už teď mohl být jist, že to určitě nebude hop, ale trop.

Tak uvidíme, kam vás tento neortodoxní přístup přivede. Jak velkou máte ve své kampani podporu sociální demokracie z centrální úrovně?

Vzhledem k tomu, že jsem členem Ústředního výkonného výboru a i vedení sociální demokracie znám, tak si myslím, možná se mýlím, ale řekl bych, že mám podporu všech.

Nemyslím politickou podporu, o té nepochybuji, ale praktickou pomoc v kampani v kraji, jestli sem jezdí lidé z vedení či jestli máte nějaké zvláštní zdroje vzhledem k významu vašeho souboje s Přemyslem Sobotkou.

Podporu mám standardní, to znamená, já jsem dostal tak jako všichni ostatní asi dvě stě nebo tři sta tisíc korun na billboardy a byl tady výkonný místopředseda Slávek Sobotka minulý týden v neděli.

To byl v podstatě jediný mítink, kterého jsem se zúčastnil, jinak se samozřejmě dělala pojízdná kavárna. Také se dělal koncert solidarity, který byl pod hlavičkou sociální demokracie, tam jsem také přišel občany pozdravit. Ale samozřejmě kdybych je vyžádal, tak by asi přijeli, protože každý se snaží pomoct podle svého svědomí a vědomí.

Ale jak jsem řekl, mám jinou koncepci. Spíš si myslím, že klidná síla, přesvědčení a energie, která z člověka srší, a já jsem hodně energický člověk, je lepší než deset mítinků. Mítinků mají lidé už plné zuby. Ale samozřejmě můžu prohrát.

Vy jste charakterizoval váš senátní obvod jako nejpravicovější v republice. Teď ponechám stranou, že zřejmě voliči v některých pražských obvodech by s vámi polemizovali, ale asi máte pravdu, že mimo Prahu liberecký senátní obvod patří k nejpravicovějším. Proč to tak je?