K ránu se v prázdném pokoji posadila na otřískané železné posteli stará žena a sáhla po budíku, který stál na podlaze při hlavách. Jeho ciferník však neobrátila k světlu pouliční lampy, padajícímu sem nezastřeným oknem. Budík neměl sklo a její prsty se opatrně dotýkaly ciferníku a plechových ručiček. Slepá vyšla z pokoje do hlubin bytu, když se vrátila, byla oblečená, učesaná a sytá. Držela velkou měkkou prachovku.

Zavřela za sebou a obrátila se k pusté stěně vpravo od dveří. Stařenka stála asi metr od zdi a její roztřesená ruka s prachovkou dělala vodorovné pohyby ve výši prsou. Utírala prach na červenohnědém, černém a zlatě zdobeném prádelníku. Sklonila se, objala hadrem sloupky v rozích a dlouho vracela lesk kovovým rukojetím zásuvek. S prachovkou v ruce omotanou na ukazováku se opatrně obírala porcelánovým flétnistou a tanečnicí v pastelové modři a růžové, zelenou mísou s žlutými orseji, temně rudým skleněným podnosem neseným třemi cínovými gryfy. Stál teď daleko odtud, v cizím parádním pokoji a stejně i flétnista a prádelník.

Dva krůčky vlevo a vzad ji postavily proti rozštípanému a spálenému psacímu stolku s drobnou balustrádou nahoře při zdi.

(Publikováno v samizdatovém časopise Obsah, ročník 1, číslo 4, duben 1981.)