V podhorském městečku žil truhlář Petr. Rozuměl dřevu a jeho stoly, lavice a misníky byly ze všech nejpevnější. Kdo chtěl, tomu na ně vyřezal ptáky a růže. Když mu umřela žena a dcery odrostly a vyvdaly se, zůstal sám. Na Boží hod vánoční přišel do kostela a uviděl jesličky; byly už staré a polámané. I rozhodl se, že k chvále našeho pána a svaté rodiny udělá nové jesličky s pohyblivými figurkami z lipového dřeva. Budou tam vysoké prolamované domy, kokrhající kohout a důl a na mlýnské kolo se shora pohrne umělá voda. Truhlář Petr si nařezal bílé špalíky na první rok a pustil se do práce.

Ale budoucí Petrova zásluha a budoucí radost Boží se nelíbily Satanovi, a tak se rozhodl, že dílo překazí. V podobě nehmotné vešel Nepřítel do truhlářova mozku, rukou a očí, a způsobil, že ruce konaly jinak, než chtěl mozek, aniž oči o tom mozku podaly zprávu.

Truhlář Petr v pokoře, síle a skrytosti pracoval po mnoho let a viděl, že z jeho rukou vychází dílo nebývalé krásy. Ovečky těsně okolo pastýře oslněné, okouzlené se tlačily k Světlu. Rozhýbávání důmyslnými převody, muž a žena pilovali kulatou kládu. Myslivec kráčel palmovým hájem nesa Ježíši zajíčka za dlouhé uši. Poblíž jeskyně poklekal velbloud jednoho z králů, aby z jeho hrbu mohly být sňaty drahocenné dary. A ve vzdáleném koutě v chaloupce bez přední stěny sám Petr, neboť tvůrce vtiskl panáčkovi podobu vlastního čela a vousu, hobloval druhé houpadlo kolébky, zatímco první leželo na dosah.

Když ten svět byl u konce, truhlář se umyl a převlékl, uvedl mechanismus do pohybu a usedl naproti dílu. V té chvíli Had se vyplazil z jeho těla a oči poprvé spatřily a mozek pochopil, co ruce vpravdě udělaly. Co bylo?

Velbloud s vyboulenými bulvami a břichem nafouklým dodělával, škubaje tu předním, tu zadním párem křečovitě vypjatých hnátů. Muž a žena pilovali pilně a pod jejich pilou leželo ve dví dělené děcko. Místo ovec se kolem pastýře shluklo stádo obrovských mšic nebo vší, jež v této proměně pokryty spečeninami bradavic a bodlinami štětin natahovaly k Ježíškovi sosáky chtivé sát, vysát a zlehčené odhodit. Myslivec co chvíli zvedl pušku a namířil na čelo Panny. A Petr ve své dílně s chytráckým úšklebkem stesával do sebe dva trámy, kratší a delší, tak, aby mohly být v polovině kratšího a v třetině delšího na sebe kolmo spojeny; větve trnovníku ležely na dosah.

A tak se stalo se všemi věcmi. Jediné, co zůstalo totožné s truhlářovým původním viděním, byly jesle a chlév obletovaný na blanitých křídlech temnými anděly. Satanova moc nedosáhla k postavám Božím: Kristus ležel obdivován dvěma lidmi a dvěma zvířaty, zalitý světlem, které sám vyléval, čistý jak neobarvená lípa, z které byl stvořen.

Jeho tvůrce a tvůrce celého Betléma hleděl dlouho na dílo své pokory a touhy, na svět, který tu nicméně byl. Pak ještě jednou a naposled uchopil nůž a postavičky z chléva přizpůsobil tomu, co je beztak obkličovalo.

(Publikováno v samizdatovém časopise Obsah, ročník 1, číslo 4, duben 1981.)