Na základě několika směrnic Evropské komise přijala Česká republika také zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. To se stalo koncem roku 2005 a pro ty, kteří chápou význam ekologicky příznivějších, decentrálních obnovitelných zdrojů to byla pozitivní událost. Smyslem tohoto zákona je podpora výroby elektrické energie z obnovitelných zdrojů. Od té doby se ale tento zákon a jeho příznivé dopady v naší zemi jenom demontují. Argumenty proti obnovitelným zdrojům lze rozdělit do několika skupin:

Vysoké výkupní ceny

V době hospodářské krize, kdy se na straně občanů plánují příjmové škrty, je zřetelné, že veřejnost je velmi senzitivní na jakékoliv zvyšování životních nákladů. Pro atom chtivou vládu je tato chvíle nejpříhodnějším okamžikem, kdy veřejně hovořit o zvyšování cen elektřiny právě díky vysokým cenám obnovitelně vyrobeného proudu. Hovořilo se až o dvaceti procentech. Veliká část uváděných hodnot je ale mystifikací, protože fotovoltaika by při hypotetickém 1 GW instalovaném špičkovém výkonu zvýšila cenu maximálně o 6 %, což by u většiny domácností činilo měsíčně méně než sto korun. Například ve srovnání s brutální deregulací nájemného, jehož meziroční změna se v centrech měst již několik let pohybuje pravidelně v řádu několika tisícikorun za měsíc, se jedná o zanedbatelnou částku. Zákonná úprava, která byla na základě německého modelu implementována téměř ve všech zemích EU a v mnoha zámořských (Indie, Brazílie…), celkem ve více jak pětačtyřiceti zemích pomáhá celosvětovému rozvoji obnovitelné energetiky a přináší obecné profity — zlepšení životního prostředí, nižší emise a méně odpadů. U nájmů bytů je proti tomu jediným společenským „profitem“ zvětšování sociálních nůžek a proměna center velkých měst na mrtvé turistické kulisy. Navíc lze zvýšenou cenu elektřiny v domácnostech kompenzovat úsporným chováním.

Jednou z podmínek, aby obnovitelné zdroje byly společensky akceptované, je stanovit výši výkupních cen tak, aby splňovaly dvě zdánlivě protichůdná kritéria: aby podporovaly výstavbu obnovitelných energetických zdrojů a aby nad míru finančně nezatěžovaly ani podnikatelskou či občanskou kapsu. Na počátku letošního roku byla ale výkupní cena slunečně generované elektřiny na volných plochách v ČR o 67 % vyšší než Německu, tedy v zemi, která jistě nejlépe v Evropě podporuje obnovitelné zdroje. Energetický regulační úřad jistě bude tvrdit, že neměl oporu v zákonu, který až do letošní novely připouštěl pouze 5% meziroční snížení. To ovšem může být s ohledem na politické propojení pouhá výmluva. V českém zákoně, na rozdíl od německého, není například klauzule mutatis mutandis, která umožňuje rychlou legislativní změnu, je-li třeba.

V Německu, kde zákon na podporu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů vznikl, byl přijat, obhájen před Evropským soudním dvorem a úspěšně aplikován, se změny výkupní ceny stanovují konsenzem několika rezortů, mezi jinými ministerstvy průmyslu, sociálních věcí a životního prostředí. To je zřetelně systémovější přístup, než u nás, kdy zvýhodněné výkupní ceny elektřiny stanovuje Energetický regulační úřad a jeho výše může být bez větší kontroly veřejnosti ovlivňována politickými stanovisky. V české vládě ani v parlamentu není v tuto chvíli žádná politická strana, která by skutečně podporovala obnovitelné zdroje a byla proti atomové energii. A tomu odpovídá i převaha příznivců jádra ve společnosti. Uvádí se, že u nás dosahuje 70 %, přičemž je ve srovnání s BRD téměř dvacetinásobná. Dokonce ani lídr kandidátky SZ do evropských voleb a nástupce Bursíkův v ministerském křesle Dusík v roce 2009 na besedě se studenty v Praze nevyloučil podporu jaderné výrobě elektřiny.

Na počátku stanovení výkupní ceny zřejmě stála nákladová kalkulace, ale pak v následujících letech, kdy se pořizovací cena fotovoltaiky začala snižovat, české výkupní ceny tento posun již nerespektovaly. Rovněž je pravděpodobné, že český cenový exces měl za úkol zajistit vynikající příjmy a bezrizikové investice politické reprezentaci, a současně by přinesl ještě jeden přesahující a velmi žádaný efekt — diskreditaci obnovitelných zdrojů a především fotovoltaiky. Je českým paradoxem, že mnozí exponenti jaderné a fosilní energetiky mají své úspory uloženy mnohdy právě ve fotovoltaických elektrárnách — v tomto případě nemají žádné principiální či ideologické problémy.

Novela zákona 180/2005 z letošního roku definuje cenovou degresi výkupních cen větší než 5 %, opět bez jakékoliv legislativní hranice. Česká specialita — hra od zdi ke zdi — pokračuje.

Jediná smysluplná regulace rychlosti snižování nadlepšení — degrese — je ta, která zohledňuje nárůst instalací. Tak například v letošním roce bylo v BRD připojeno za tři měsíce červen až srpen 3156 MW, což výrazně překračuje předem stanovenou limitní kvótu, a proto bude meziroční degrese 13 procent.