Na letošních senátních volbách záleží víc než obvykle. Po výsledku sněmovních voleb, v němž snad nebylo tolik překvapivé vítězství pravice jako jeho rozměr i způsob kampaně, který ji k němu přivedl, společnost procitla do nové skutečnosti, v níž se většina lidí teprve orientuje.

Nečasovým týmem vyhlášená politika škrtů je podle svých stoupenců jedinou cestou, jak se nestát „druhým Řeckem“, jak praví obskurní marketingová zkratka. Podle svých odpůrců jsou škrty nelegitimní a vzhledem ke stavu české ekonomiky zbytečnou, „nelítostnou a surovou“ cestou, která má především vést k upevnění dlouhodobé hegemonie české vulgární pravice ve společnosti, a to za otřesných důsledků pro prakticky všechny lidi, kteří si na živobytí vydělávají svou prací.

Je pravděpodobné, že druhá interpretace s tím, jak tíha škrtů začne na celek společnosti doléhat, se prosadí a čeští občané s pravicí nakonec doslova zametou. Zatím ale není jisté, která z obou interpretací se prosadí už v nadcházejících senátních volbách.

Přitom jejich výsledek má skutečně mimořádný význam, praktický i symbolický. Odpůrci vládních reforem mají na dosah většinu v Senátu, která by jim umožňovala zpomalovat a v některých Ústavou předepsaných případech i blokovat některé z nápadů pravicí ovládané Sněmovny. To je význam praktický.

V rovině symbolické by vítězství levice znamenalo po odborářské demonstraci druhý zásadní zářez, který by dával najevo, že česká společnost Nečasův kurs odmítá. Legitimita vládního třeštění by byla otřesena. Sázky stojí tedy vysoko, hru nelze odmítnout, výsledek však zůstává krajně nejistý.

V uplynulém týdnu jsme v Deníku Referendum zveřejňovali analýzu, která hodnotila pravděpodobné výsledky senátních voleb z hlediska podmínek panujících v jednotlivých obvodech. Podle tohoto rozboru vychází pravděpodobný zisk levice na osm až devět mandátů, což by jí k většině těsně nestačilo.

Analýza se ale záměrně vyhýbala celostátním faktorům. Senátní volby se obvykle vyznačují mimořádně nízkou volební účastí, neboť voliči jsou zatíženi dlouholetým omíláním, že Senát je zbytečný a nemá žádnou váhu. Většina lidí má pocit, že volby do Senátu nijak nesouvisejí s jejich sociálně-ekonomickou situací.

Do voličských preferencí lidí, kteří přicházejí volit s obecně politickou motivací, se ale promítá celková politická situace. Třikrát kvůli tomu bylo vyznění voleb jednoznačné: v roce 2000 jasně zvítězila Čtyřkoalice, protože voliči manifestačně odmítli opoziční smlouvu. V roce 2004 ODS v atmosféře odporu proti trojkoaliční vládě ČSSD, US a KDU-ČSL, sužované už problémy tehdejšího předsedy ČSSD Grosse, získala plné dvě třetiny mandátů.

Zatím nejjasnější výsledek, kdy celostátní faktory zcela překryly místní podmínky, přinesly poslední volby do Senátu, v nichž voliči účtující s Topolánkovou vládou smetli ODS, která získala jen tři pražské mandáty. Sociálním demokratům vinou špatné volby kandidáta unikl pouze obvod Znojmo, který ale nepřipadl žádné pravicové ani občanské straně, nýbrž komunistům.

O volbách před dvěma lety lze, i vzhledem k nadprůměrné účasti voličů ve druhém kole, říci, že se jich účastnili ve zvýšené míře lidé, kteří k senátním volbám jinak obvykle nechodí. Vzhledem k výsledku pravděpodobně přišel segment voličů ČSSD, kteří hlasovali primárně se sociálně-ekonomickou motivací.

Klíčová otázka tedy zní, zda a v jaké míře se celostátní faktory promítnou do nadcházejících voleb. Může se něco na způsob roku 2008 podařit alespoň částečně sociálním demokratům zopakovat letos? V každém případě povaha předvolební kampaně zvolené pro posledních čtrnáct dní apelující právě na sociálně-ekonomické zájmy potenciálních voličů ČSSD míří správným směrem.

Anebo naopak voliči pravice budou chtít Nečasovu vládu vybavit ještě silnějším mandátem? Uvěří lidé znovu propagandě o strašlivých dluzích a spásných škrtech? Nebo se už i ve voličích pravice promítne rozčarování přinejmenším z rozpačité personální politiky?

To je těžké předvídat, je možné, že se vlivy vzájemně vykrátí a volby tentokrát přinesou výsledek více méně vycházející z místních situací. I do nich se mohou ale ještě promítnout další specifické faktory, které s předpoklady pohnou, navíc situace v řadě obvodů je velmi nepřehledná.

Vzhledem k vypjatosti celkové politické atmosféry by ale bylo s podivem, kdyby se do výsledku senátních voleb nepromítla. Faktem sice je, že občané si zatím o strašlivých důsledcích Nečasovy politiky převážně čtou, ale zatím je tolik na vlastní kůži nepociťují.

Přesto věci stojí tak, že voliči levice by mohli být při letošních senátních volbách motivovanější. A má-li politický vývoj ještě vůbec nějakou vnitřní logiku, pak překvapení lze v letošních senátních volbách očekávat spíše ve prospěch ČSSD nežli proti ní.