V poslední prázdninový týden současný pražský radní za ODS Jiří Janeček ohlásil svůj záměr po volbách vybudovat pro pražské bezdomovce velkokapacitní tábor. Nevládní organizace velmi opatrně kontrovaly s tím, že stojí o to, aby bezdomovcům byla věnována pozornost, tábor však nepovažují za samospásné řešení. Ošklivým srpnovým počasím zřejmě znavení Pražané přijali Janečkovy sliby bez většího zájmu. Žádná politická strana se nechopila hozené rukavice. Volební kampaň byla sice zahájena, zůstala však klidná. A přitom by si radní Janeček za podobné výroky zasloužil pořádný výprask.

Ačkoli sám sebe prezentuje jako sociálního radního, který se nebojí do problému lidí bez domova „říznout", jeho bilance veselá není. Zdánlivé úspěchy jako výstavba lodi Hermés byly vykoupeny perzekvujícími vyhláškami o čistotě a konzumaci alkoholu. Tyto vyhlášky umožnily městské policii lidi bez domova pokutovat, rozuměj zvyšovat jejich zadlužení a snižovat tak jejich šance a chuť na návrat do normálního života. Ruku v ruce s těmito opatřeními pracovali centrální městské části pod vedením ODS na tom, aby mizela veřejná prostranství, lavičky byly deformovány tak, aby se na nich nedalo ležet, a aby nevládní organizace pomáhající lidem bez domova tak opustily jejich prostor.

To vše bez ucelené politické koncepce schválené zastupitelstvem HMP, a tedy bez faktického plánu, jak situaci řešit a úspěšnost řešení vyhodnocovat. Přestože přijetí této koncepce sliboval opakovaně i primátor Pavel Bém.

Jediná politická strana, která po celé volební období vypracování této koncepce urgovala a represivní opatření kritizovala, byla Strana zelených. A to jak na magistrátu, tak v centrálních městských částech. Zastupitelé za SZ upozorňovali zároveň s tím na to, jak se řeší problematika lidí bez domova na západ od nás.

Tam totiž už vědí, že bezdomovcem se nestávají anonymní lidé bez tváře a jména, ale lidé jako naši sousedé, přátelé a my. V západních metropolích jsou proto opatření pro podporu návratu lidí domů volena s citlivým ohledem na lidské potřeby a páteří celého úsilí je prevence. Úřady poskytují poradenství už těm, kterým ztráta bydlení hrozí, a to od právního po finanční, včetně nabídky bezúročných krátkodobých půjček. Pokud je to nutné, vyjednávají úřady i se soudy, exekutory a pronajímateli. Ztrátě bydlení se má hlavně zabránit.

Pro případ, že se to nepovede, nabízejí města přechodné ubytovací kapacity nebo sociální bydlení. Pokud se přesto dostanete až na ulici, úřady poskytnou veškerý servis od zprostředkování práce, nájemní smlouvy či školení. Z veřejného rozpočtu štědře podporované nevládní organizace rozdělují potraviny, oblečení a informují lidi bez domova o jejich dalších možnostech. Lidé bez domova mají pravidelně k dispozici psychologa či psychiatra. Nezapomíná se ani na potřeby zcela základní.

Nemít domov totiž znamená nejen nemít kde spát, znamená to také nemít koupelnu a pračku. A proto lidé bez domova nenosí prádlo, které voní jako svěží vítr z hor. A proto jsou v Berlíně, Hamburku či Paříži zřizována ve všech čtvrtích denní centra, kde si lidé bez domova mohou své oblečení zdarma nebo za symbolický poplatek vyprat a umýt se.

V Praze žádné takové denní centrum není, a je-li třeba brát slova Jiřího Janečka o velkokapacitním táboře vážně, žádné se ani neplánuje. Jiří Janeček a ODS však nejsou jediní, jejichž postupu je třeba do budoucna se obávat. Obávat se je třeba i VV, které se honosily už před volbami do PSPČR pouličními hlídkami a v zastupitelstvu Prahy 1 vždy při řešení problematiky lidí bez domova stydlivě mlčely.