Sarkozyho bezpečnostní politika

Saša Uhlová

Francie je v zájmu evropských médií a politiků, neboť v letošním roce začala ve zvýšené míře vyhošťovat rumunské Romy, kteří nesplňují zákonné podmínky pro více než tříměsíční pobyt v zemi. Mnohovrstevnatou problematiku celé věci analyzuje Saša Uhlová.

Francie je v posledních týdnech objektem zájmu evropských médií, politiků a orgánů Evropské unie. Důvodem je postoj francouzské vlády k rumunským Romům. Od vstupu Rumunska do Evropské unie počátkem roku 2007 se začal zvyšovat počet rumunských Romů, kteří do Francie migrují nebo jezdí na část roku. Od té doby totiž ke vstupu do Francie nepotřebují víza. V roce 2003 jich bylo 2000, o pět let později už 8000.

Deportace pod dohledem veřejnosti

Francouzské úřady už od počátku rumunské Romy deportují, a to zhruba sedm až osm tisíc osob ročně. Letos však Sarkozyho vláda svůj postup v rámci předvolební kampaně spolu s dalšími novinkami výrazně medializovala. To vyvolalo zájem Evropského parlamentu, Rady Evropy a Výboru OSN pro odstranění rasové diskriminace. Kritické hlasy se ozývají rovněž z Vatikánu, z francouzské katolické církve a mezinárodních organizací zabývajících se lidskými právy.

Zájem veřejnosti se začal na tento problém soustředit poté, co Sarkozy — v reakci na smrt dvaadvacetiletého Roma Luigiho Duqueneta, který byl ve francouzském městě Saint-Aignan zastřelen poté, co projel policejní zátaras a údajně srazil policistu — oznámil, že více než 300 romských nelegálních osad v zemi bude během tří měsíců zrušeno.

Romové měli být na náklady státu posláni do zemí původu. V nelegálních osadách ovšem žijí také někteří francouzští Romové, kteří nemohou být nikam repatriováni. Jejich situace je v posledních týdnech ohrožena tím, že se  Sarkozyho vláda snaží čelit mezinárodní kritice tak, že se soustředí právě na tato osídlení a nikoliv přímo na Romy. V praxi tak dochází během likvidace tábořišť k ničení majetku Romů, kteří ve Francii žijí již staletí.

Francie se bouří

Francouzská společnost se proti těmto opatřením aktivizuje. Počátkem září se konala demonstrace, kterou pořádalo více než třicet organizací, politických stran a odborových svazů. Manifestace byla zaměřená proti Sarkozyho nové bezpečnostní politice a chystané důchodové reformě. V Paříži se u této příležitosti sešlo padesát tisíc lidí a další manifestace se konaly v Marseille, Lyonu, Bordeaux a dalších zhruba 130 městech po celé Francii i před zastupitelskými úřady v jiných státech.

Bezpečnostní politika, kterou se Sarkozy podle kritiků snaží odpoutat pozornost od plánované důchodové reformy, obsahuje dvě další velmi sporná chystaná opatření.

První je ve francouzské republikánské tradici naprosto nevídaný nápad, a to možnost zbavit občanství ty Francouze, kteří ho nabyli až během svého života, pokud by nějakým (blíže nedefinovaným způsobem) ohrozili život policisty. Dalším bodem kritiky je chystaný zákon, který by měl trestat až dvěma lety vězení a pokutou třiceti tisíc eur rodiče delikventních nezletilých dětí.

Francouzský stát a Evropská unie

V únoru letošního roku se Francie dohodla s Rumunskem na vracení romských přistěhovalců. Odůvodnila to tím, že Romové přicházejí do Francie v rámci „obchodu s lidmi" a jsou k ilegální migraci podněcováni. V srpnu pak dokonce vyzvala Evropskou komisi k tlaku na Rumunsko, aby zastavilo odliv Romů. Upozornila, že by mohla blokovat jeho vstup do schengenského prostoru, pokud migraci Romů nezabrzdí.

V září se však Francie už dostává do defenzívy a její postup začíná být mezinárodně kritizován. Část evropských poslanců kritizuje i Evropskou komisi za to, že je v této věci nečinná.

Následkem tohoto tlaku se sešli francouzští a rumunští představitelé v Bukurešti a slíbili si, že budou koordinovat postup v rámci EU ohledně otázky sociální integrace Romů. Zároveň se dohodli na ukončení „nikam nevedoucích sporů" kolem vyhošťování Romů z Francie.

Eurokomisařka Viviane Redingová později označila postup francouzských úřadů vůči Romům za ostudný. Evropská komise bude muset podle ní zahájit proti Francii proceduru pro porušení unijního práva. EK je totiž povinna to udělat vždy, když má na porušení evropského práva nebo unijního práva podezření.

Francie tedy bude muset unést důkazní břemeno, že jedná přiměřeně a že nejedná s nějakým vztahem ke kolektivní příslušnosti osob. Vzhledem k tomu, že francouzští policisté postupovali až do září podle oběžníku, ve kterém je uvedeno, že se mají zaměřit na nelegální „romské" přistěhovalce, bude se to Francii dokazovat jen velmi těžko.

Romové v Rumunsku a v Evropě

K lepšímu pochopení celé situace je třeba si uvědomit, že Romové v různých státech Evropské unie netvoří homogenní celek. Jedná se o různé subetnické skupiny, rody, rodiny, které hovoří buď různými dialekty romštiny, etnolekty anebo národními jazyky států ve kterých žijí. Velký rozdíl je rovněž v míře asimilace či integrace, zvycích a tradicích a také sociální situaci jednotlivých skupin a rodin v rámci jednotlivých států a o to víc pak mezi jednotlivými členskými státy.

Situace rumunských Romů je v porovnání s jinými státy velmi obtížná i proto, že Rumunsko je  výrazně chudší než třeba Francie a vysoká míra nezaměstnanosti pak přirozeně nejtíživěji dopadá na ty, kteří jsou ze společnosti vylučováni. V rumunských osadách žijí Romové ve velké bídě, a jejich sezónní migrace tedy není naplněním romantického života a touhou po kočování, ale existenční nutností.

Projekt společné Evropy nám tak pomáhá vidět i řešit problémy, které by jinak v jednotlivých státech mohly přerůst do takových rozměrů, že by se s nimi již nedalo nic dělat.

    Diskuse (5 příspěvků)
    ??
    September 19, 2010 v 6.50
    Ilegální osady
    Píšete, že v nelegálních osadách žijí též někteří francouzští Romové. To by mě zajímalo, jak se tam dostali. Zda tyto osady založili a Romové z Rumunska se k nim přidali či naopak. Zprávy z jiných zdrojů totiž mluví o tom, že francouzští Romové svoje východní soukmenovce příliš nevítají. A může vlastně občan svého státu založit na něm ilegální osadu? Lze ilegální osadu legalizovat? Jak byste tento problém řešila Vy?
    Saša Uhlová, novinářka
    September 19, 2010 v 10.46
    "Už v roce 1990 byl ve Francii přijat zákon, který ukládal obcím nad 5000 obyvatel, aby zřídily prostranství vybavené vodovodem, sociálním zařízením a elektřinou, na nichž by se kočovníci mohli utábořit se svými karavany. O deset let později byl tento zákon doplněn o časové lhůty pro splnění požadavků, které ze 70 procent financuje stát.

    Přesto zákon respektuje jen asi 30 procent obcí... Namísto 60.000 předpokládaných míst pro karavany nomádů jich je sotva třetina a táboření "nadivoko" je stále běžné.... odhaduje se, že po celé Francii parkuje na 15.000 karavanů bez povolení." (http://www.romea.cz/index.php?id=detail&detail=2007_5163 - doporučuji celý článek)

    Inu a když parkují bez povolení, je to "ilegální", resp. to může zavdat příčinu, aby zasáhla policie. Je také dobré vědět, že tyto skupiny nekočují celoročně, ale pouze část roku a v zimě pak bývají na jednom místě. A pak jsou francouzští Romové, kteří nekočují vůbec a někteří z nich bydlí v místech ne nepodobným osadám na Slovensku. Jedná se tedy o domky bez stavebního povolení na obecním prostranství. Tyto tábořiště může stát tolerovat nebo může přistupovat represivně. Řešila bych to třeba tak, že pokud obce svou povinnost nesplní, měly by nechat "ilegální" tábořiště a osady na pokoji. Tedy nepřenášet svá vlastní pochybení na Romy /či jiné/.

    A co se týká toho, že francouzští Romové nevítají Romy rumunské, to je jen zlomyslná interpretace. Francouzští Romové se přirozeně obávají o svou budoucnost, ale jde především o jejich vztah s francouzským státem a společností. Kdyby se nemuseli bát represí, tak by jim to mohlo být ve více jak šedesátimilionové Francii (francouzských Romů je cca 400 000, rumunských Romů, kteří přicházejí do Francie jsou tisíce, maximálně desetitisíce) celkem jedno.
    ??
    September 19, 2010 v 23.41
    ilegální migrace
    Děkuji za doplnění informací.

    Na přístup francouzských Romů si stěžuje Karel Holomek v zářiovém čísle Romano hangos (č. 14): "Tito francouzští Romové nepodávají pomocnou ruku těm, kteří přicházejí odjinud a odkud kdysi přišli i jejich předkové. Mají k tomu dobré předpoklady, vzájemně se stále dobře domluví a mohli by tu dobrou roli sehrávat. Nedělají to, spíše naopak.Nedostatek této solidarity vnímám s hořkostí. Můj odsudek míří i na adresu Romů – úžerníků (lichvářů) a romských bossů, kteří z této situace těží a obohacují se za nečinného přihlížení policie."

    Sledoval jsem před časem pořad o nelegálních imigrantech do USA z Mexika, ale tito imigranti, přestože jsou v zemi nelegálně, mají již před vstupem do země často zajištěnou práci skrze své příbuzné.

    To se o rumunských Romech pravděpodobně říci nedá, a proto také se je francouzská vláda snaží repatriovat.
    Saša Uhlová, novinářka
    September 20, 2010 v 8.20
    Chápu, že si Karel Holomek stýská nad nízkou mírou solidarity. Bylo by to jistě dojemné, kdyby to tak fungovalo, ale rumunské a francouzské Romy k sobě v zásadě nic nepoutá. Nejsou to příbuzní, neexistuje zde žádný nárok. Kdybyste přijel do USA Vy, tak byste také neočekával, že Vám Češi, kteří tam žijí zajistí zaměstnání. S Romy je to ještě komplikovanější. Možná se mnozí z nich domluví, ale zdaleka se nedá říci, že by mezi nimi nebyla jazyková komunikační bariéra.

    Na jihu Francie žijí Gitani, kteří sami sebe za Romy nepovažují a hovoří katalánsky, živí se obchodem (být zaměstnaný je pro ně ponížení) s koňmi a s kohouty na kohoutí zápasy, které dovážejí ze Španělska. Dále jsou zde Manušové, kteří hovoří manušsky, což je dost podobné sintštině a není tak jednoduché se domluvit s někým, kdo přichází z Rumunska. Ti se živí malováním fasád domů a sezónními pracemi.

    Jazykově nejbližší jsou rumunským Romům Kalderaši, kteří odešli právě z území dnešního Rumunska koncem devatenáctého století poté, co tam bylo zrušeno otroctví. Ti jim sice neshánějí práci, ale často je zaměstnávají. Kalderaši se věnují zejména obchodu a takovým pracím jako je opravování starého nádobí.
    ??
    September 20, 2010 v 17.43
    Češi v zahraničí
    S našimi krajany jsem měl možnost se setkat jak v USA, tak v Anglii, a máte pravdu, že jsem od nich neočekával, že mi zajistí práci (proč taky, když nic takového neočekávám ani od Čechů doma). Na druhé straně určitou míru kooperace jsem od nich očekával např. v podobě reference o místních poměrech, kam se obrátit s tím či oním apod. Angličané jsou sice často ochotní pomoci, ale protože nebyli sami v podobné situaci, často také neví, co by vlastně poradili.

    Bohumil Sojka uvádí ve svých pamětech zvláštní zásadu svého známého: "stranil se v cizině svých krajanů. To mi hleděl vštípit do hlavy, chci-li prý to někam dotáhnout."

    Domnívám se, že ty národy a národnosti které jsou v emigraci kooperativnější, mají výhodu.