Nehodlám diskutovat o všech kompetencích ÚS, dané mu Ústavou. Je všeobecně známo, že ta byla šita horkou jehlou. Existující text byl fakticky teprve návrhem, určeným k odborné diskusi, který byl pod tlakem událostí rozpadu federace ihned přijat jako definitivum a je v něm mnoho vad, které již dávno volají po korekcích.
Nejdůležitější myšlenkou textu pana Mareše je připomínka Kalvody, cituji: „Prezident za primární zdroj moci nepovažuje lid, ale parlament“, konec citace. Ona totiž není výtkou ani tak pro prezidenta, ale především pro samotný ÚS. Ten se vyloženě několikrát svými rozhodnutími zkompromitoval. Nejvíc pak dokonce ve vyjádřeních jeho současného předsedy. Rychetského názor pronesený po rozhodnutí v případu Melčáka, že Ústavní soud má pravdu i když ji nemá, je návratem až do středověké právní praxe, kdy konečný verdikt o pravdě měl profesor university a je tedy v učebnicovém rozporu s principem primárního zdroje moci v demokratickém systému. Když pak v jiném rozhovoru navíc řekl, že nemůže předjímat výsledek rozhodnutí ÚS (šlo o poplatky ve zdravotnictví), protože to závisí na argumentaci soudce zpravodaje, tak už nemohl znevážit ÚS lépe.
Argumenty, že Klaus má svérázný přístup k právním normám, nic nemění na tom, že od samého počátku má k ÚS pevný a neměnný názor, který je založen na racionálních skutečnostech. Naprosto fundamentální je především ta, že ÚS dostal v Ústavě kompetence, které mu, právě s ohledem na nejvyššího suveréna moci, nemohou nikdy náležet. ÚS neměl dostat pravomoc rušit zákony (první dva odstavce Čl. 87 Ústavy), protože takové veto může mít jen všelidový plebiscit, jak to bylo zakotveno už v první občanské ústavě revoluce ve Francii. Dokud se naše Ústava nezbaví jmenovaného ustanovení, bude ÚS nejen třetí komorou parlamentu, kterou navíc nikdo nevolil, nýbrž spíše jmenoval, ale bude dokonce těm dvěma voleným nadřízenou. Což je spíše nepřijatelné, než prezidentova verbální opozice vůči ÚS.