Legendární polský Teatr ósmego dnia (Divadlo osmého dne) se nedávno vyslovil na obranu kontroverzního polského politika Janusze Palikota, zavilého nepřítele bratrů Kaczyńských. Ten totiž konstatoval, že vinu za letecké neštěstí u Smolenska, při němž zahynulo mnoho vrcholných představitelů polského státu, nese právě prezident Lech Kaczyńský, který si na pilotech vynutil přistání v nepříznivých povětrnostních podmínkách. Palikot si tím vysloužil nenávistné reakce části polské veřejnosti, které dospěly až k nepřímým výzvám politiků z Kaczyńských strany Právo a Spravedlnost k jeho oběšení na nejbližším stromě.

Ze strany radnice v Poznani, kde divadlo působí, přišla na veřejně vyjádřený postoj členů divadla reakce, která vzbudila odpor nejširší polské kulturní veřejnosti. Místostarosta Poznaně Slawomir Hinc si pozval ředitelku divadla Ewu Wojciakovou na kobereček a upozornil ji, že instituce dotované z městských peněz, k nimž Teatr ósmego dnia patří, mají být z principu apolitické, a tudíž nemají právo vyslovovat se k politickým kauzám. A dokonce připojil výhrůžnou otázku, zdali by mohl Teatr ósmego dnia bez městských dotací vůbec existovat.

Ironií osudu je především to, že Teatr ósmego dnia je legendární polský divadelní soubor, který vznikl v roce 1964 jako studentské divadlo a jehož programem bylo od počátku umění aktivně se zapojující do politického dění. Byl také spjat s polskou protikomunistickou opozicí, byl často šikanován, a v osmdesátých letech byl soubor  dokonce zakázán. Po několika desetiletích mu tedy opět vyhrožují další politici, kteří nejspíš sami sebe považují za demokraty, tím samým jako zástupci někdejšího režimu. Jen s rozdílem, že nemají možnost divadlo přímo zakázat. Mají však jinou, „demokratickou" zbraň: utnout světoznámému divadlu příliv financí.

Arogance poznaňské radnice však nezůstala bez odezvy. Na stránkách polského tisku se rozpoutala kampaň ve prospěch členů divadla. Teatr ósmego dnia podpořila také řada polských divadelních osobností v čele s režiséry Krystianem Lupou, Krzysztofem Warlikowským nebo Grzegorzem Jarzynou.

Frašky ale zdaleka nebyl konec. V Poznani se v reakci na vlnu podpory divadla objevilo prohlášení proklamující povinnou apolitičnost městem či státem dotovaných institucí, kterou podepsali šéfové takřka všech poznaňských kulturních institucí. Pikantní je, že autor prohlášení není znám, nikdo se k němu nechce přihlásit a spekuluje se, že je jím sám místostarosta Slawomir Hinc. A že tedy petici svým „podřízeným" vnutil. On sám to ovšem vytrvale popírá.

V každém případě se jedná o reakci, která nese pachuť mocenského nátlaku a zneužití postavení a také konformismu a slouhovství značně podobného praxi povinně podepisovaných petic a prohlášení za někdejšího komunistického režimu, kterou nakonec známe i z českého prostředí. Ještě větší bizarnost činí pak z prohlášení skutečnost, že ji podepsal také bývalý člen samotného Teatru ósmego dnia, nyní pochopitelně ředitel úctyhodné městské kulturní instituce.

Slawomir Hinc se momentálně snaží celou kauzu bagatelizovat a zamést pod koberec. Autorství petice rozhodně popírá a záležitost označuje nikoli za pokus o cenzuru, ale za nedorozumění, které se prý vysvětlí, až emoce opadnou. Rezignovat na svou funkci pochopitelně nehodlá.

Zdá se, že Teatr ósmego dnia svůj střet s arogantní idiocií moci zatím vyhrál. Je ovšem pravděpodobné a na první pohled viditelné, že snahy o omezování umělecké svobody ze strany nejen politických elit potrvají a nejspíš budou zesilovat. A nejen v Polsku, ale i u nás.

Zde to ovšem moc měla, má a bude mít v divadlech vždy snazší. Že umění má být apolitické, si totiž myslí víc českých divadelních umělců, než je pro umění a společnost zdrávo. K politice jsou totiž většinou zvyklí se kriticky vyjadřovat jen ve chvíli, kdy jim chce někdo z radnice sebrat nebo krátit dotace. A oni mají nikoli nesprávný dojem, že nezaslouženě.

Další informace:

Gazeta Wyborcza