Atom jako politické zadání

Jan Beránek

Jaderné reaktory často mají v energetických koncepcích elitní postavení. Dostávají se do nich na základě politického zadání, takže se jich pak věcná analýza netýká.

V České republice jsme už zvyklí na to, že jaderné elektrárny mají prominentní postavení. Zatímco o ostatních energetických zdrojích od uhlí přes plyn až po solár a vítr parlamentní strany vedou alespoň jakousi diskusi — její úroveň nechme pro dnešek stranou — na stavění dalších reaktorů se všichni shodnou. Věcná a důkladná analýza se nepřipouští.

Jaderný průmysl však má elitní postavení i v mnoha dalších zemích. Důvody mohou být různé, od strategických zájmů přes historické propojení s vojenským průmyslem až po čistě finanční vliv jaderné lobby na politiky. Způsob, jakým pak státní instituce nadržují atomu, je mnohdy až směšný.

Naposledy jsem si to uvědomil nad novým vydáním prestižní publikace „Energy Technology Perspectives 2010“, kterou počátkem července vydala Mezinárodní energetická agentura (IEA). Jedná se o nástin globální energetické politiky do roku 2050, který agentura vydává každé dva roky. V tom posledním z roku 2008 se poprvé objevil scénář, který si klade za cíl razantně snížit emise kysličníku uhličitého z očekávaných 57 miliard tun na 14 miliard tun, což by v kombinaci s dalšími opatřeními například v ochraně lesů mohlo stačit k udržení průměrného oteplení pod kritickou hranicí dvou stupňů Celsia.

Ve svém scénáři na ochranu klimatu IEA předpokládá, že v polovině století bude v provozu čtyřikrát více jaderných reaktorů než dnes — konkrétně 1 200 bloků, jaké stojí v Temelíně. To je plán, o jehož uskutečnitelnosti lze z mnoha důvodů pochybovat. Vyžadoval by bezprecedentní tempo budování reaktorů (třicet nových reaktorů ročně, zatímco v posledním desetiletí zvládal průmysl průměrně necelé tři bloky za rok), dostatek uranu na palivo (světová produkce nestačí pokrývat ani dnešní spotřebu, rozdíl zatím dorovnává demontáž části jaderných arzenálů) a také obrovské ekonomické prostředky (při současné ceně cca 5 až 10 miliard dolarů za jediný kus by šlo celkem o 6 až 12 bilionů dolarů).

Příspěvek tohoto masivního jaderného programu ke snížení skleníkových emisí z energetiky by ale činil pouhých 6 %. Obnovitelné zdroje mají podle IEA potenciál trojnásobný a energetické úspory dokonce sedminásobný.

Obrázek: Podíl jednotlivých zdrojů energie na snížení skleníkových emisí. Čtyřnásobná jaderná expanze představuje 6 % (žlutý klín).

Zdroj: ETP 2010, IEA/OECD, červenec 2010

Navzdory mizivému příspěvku k ochraně klimatu by ale masivní jaderná expanze vážně podkopala světovou bezpečnost. Neobešla by se bez šíření jaderných technologií a štěpných materiálů do nestabilních států a podivných režimů, nemluvě o zvýšeném riziku havárie vinou selhání technologie, nedostatku kázně a kompetence operátorů, nebo cíleného útoku jiného státu či teroristů. A nesmíme ani zapomínat na jaderné odpady, které nedokážeme zneškodnit, zatímco bychom jejich produkci několikanásobně zvýšili.

Pozoruhodné na studii IEA je zejména to, že navrhovaná jaderná expanze má identické parametry jako ta, se kterou agentura přišla už v roce 2008. Jediný rozdíl je v ceně. Zatímco před dvěma lety se snažila čtenáře přesvědčit o tom, že jeden reaktor o výkonu 1 000 MW bude stát průměrně 2 miliardy dolarů, letos odhad upravila na 3 až 3,7 miliard. To je téměř dvojnásobek. Přesto ale agentura trvá na tom, že v rámci ochrany klimatu by lidstvo mělo vybudovat přesně stejný počet jaderných reaktorů jako navrhovala při jejich domněle poloviční ceně. Velice dobře to ukazuje, že věcné porovnání možných scénářů a jednotlivých technologií se nekoná. Někdo prostě arbitrárně rozhodl, že agentura bude navrhovat tisícovku reaktorů stůj co stůj.

Fakt je ale také ten, že IEA cenu reaktorů pořád hrubě podceňuje. Reálné ceny nových bloků jsou na úrovni 5 až 10 miliard dolarů, byť i tohle jsou zatím jen odhady a předběžné rozpočty, protože jejich stavba ještě ani nezačala.

Můžeme si teď dva roky tipovat, jestli scénář v roce 2012 znovu zdvojnásobí cenový odhad reaktorů, aby se konečně přiblížil skutečnosti — a jestli se to nějak odrazí v navrženém energetickém mixu.

    Diskuse (5 příspěvků)
    MM
    Martin Mistrík, Biolog
    August 2, 2010 v 12.27
    léčení následků
    Potřeba budovat další AE je přirozeným důsledkem nemoci současného socio-ekonomického systému.
    Osobně se domnívám, že právě v příčině potřeby dalších AE (a energetických zdrojů vůbec) je skryto jádro jaderného problému. Bohužel, zelené hnutí je trestuhodně neaktivní v řešení příčin a zcela se orientuje na předem prohraný boj s důsledky této nemoci a jen se zesměšňuje vyvěšováním transparentů na chladící věže betonových monster, které jsou však pomyslnými srdci naší současné společnosti. Doposud jsem nikdy nikde neviděl jedinou nálepku či protestní akci například v souvislosti s neurvalým šířením se automobilů jdoucí svou koncepcí zcela proti trendům šetření energií (viz například SUV a terénní vozy ve městech). Třeba jen úsporou ve spotřebě paliva v automobilovém průmyslu o třetinu (v mých očích rozhodně více realistická představa než utopický svět pana Beránka prostý umělého CO2, ropy a AE) by v součtu energetické spotřeby strčilo do kapsy potřebu více než stovky nových temelínů.

    viz jednoduchý výpočet:
    V EU je v současnosti 231milionů automobilů
    Předpokládejme, že spotřeba energie těchto aut (pouze v palivu, nepočítám celkovou ekologickou stopu) je cca 1kg/km (včetně kamionů, autobusů atd.)
    Energetická hodnota 1kg paliva – cca 14kW/h
    Průměrně najeté množství kilometrů za rok na jeden automobil 15000km
    Celková spotřeba energie automobilů v EU =
    231 000 000 x 15 000 x 14 000 W/h = 48510 TW/h
    Temelín vyprodukuje za rok cca 13TW/h (rekordní rok 2009 – platí pro oba bloky)
    Při 30% úspoře energie v automobilech jenom v EU by to znamenalo úsporu 113 temelínů

    Až budou nadšenci od Greenpeace namísto donquijotských bojů pořádat protestní akci spojenou třeba s nálepkováním všech terénních vozů ve městech nálepkami ve stylu „Jsem tupé hovado“ s radostí se aktivně zúčastním.
    Jan Beránek, ekolog
    August 2, 2010 v 13.40
    Greenpeace na dopravě také pracují
    Greenpeace se energetice věnuje z více stran, v současné době vedeme aktivní kampaně zaměřené na uhlí, ropu, jaderné reaktory - a na straně řešení se věnujeme obnovitelným zdrojům energie a úsporám, včetně těch v dopravě. Stačí navštívit naše webové stránky. Jako příklad fotografie z jedné moc hezké akce v ulicích Bruselu v souvislosti s projednáváním povinných standardů spotřeby paliva v osobních automobilech:

    http://photo.greenpeace.org/GPI/C.aspx?VP3=ViewBox_VPage&VBID=27MZV8TQF68U&CT=Search&DT=image
    Vít Janeček, dokumentarista a VŠ učitel
    August 2, 2010 v 16.43
    pro pana Mistríka ad automobilismus
    Protestními akcemi proti automobilismu, byť zejména v Praze, se dlouhodobě zabývá iniciativa Auto*mat (viz http://www.auto-mat.cz), ze které vyrůstá stejnojmenný celovečerní film Martina Marečka (http://www.automatfilm.cz). Způsob Auto*matu je neradikální, možná až příliš soft, hravou formou soustavně upozorňuje na problémy automobilismu ve městě i v krajině a prosazuje alternativní způsoby zejména městské dopravy (tedy všemožnou preferenci MHD a cyklistiky příp. ekolocyklistiky) - stojí také za pořádáním každoměsíčních pražských cyklojízd - těch největších, tedy jarní a podzimní, se poslední léta účastní až 5 tisíc lidí. Navzdory "soft" metodám se pokud vím Auto*mat už dostal na "černé listiny" všech městských grantových zdrojů a přes počáteční vlažnou podporu ze strany pražského Magistrátu je nyní "mimo hru". Koneckonců i tato peripetie je jedním z mikropříběhů Marečkova filmu, který teď vyšel s řadou skvělých bonusů (Bělohradský, Keller aj.) na DVD.
    MM
    Martin Mistrík, Biolog
    August 3, 2010 v 5.43
    Ad předchozí příspěvky
    Pane Janečku děkuji, iniciativu Automat znám včetně filmu. Dosavadní neúspěch této iniciativy vidím v tom, že automobilové náboženství je velmi silný protivník. Jedná se o cílenou indoktrinaci od útlého dětství (angličáky) přetavenou v ryzí touhu každého „pořádného chlapa“ (a často i ženy) vlastnit to nejsilnější, nerychlejší, největší auto. Od této psychické úchylky se odvíjí prapříčina neekologického smýšlení lidstva. Pár kluků z Prahy s tím těžko něco zmůže. Bohužel.

    To je ostatně i důvod, proč tady řežu do pana Beránka. Na jednu odvádí dobrou práci konzistentní a fundovanou kritikou atomové energie. Na druhou stranu se nám snaží namluvit, že není nic jednoduššího než ji zcela odmítnout a kromě ní i ropu a CO2. Nenechte se vysmát pane Beránku. Mluvíte zde za nejvlivnější nátlakovou ekoorganizaci na světě, která je však reálně schopná tak akorát směšného spektáklu bez jakéhokoliv efektu. Nebo mi snad chcete namluvit, že těch pár šašků co jste na ně poskytl odkaz jako na vrchol diverzního odboje vůči přeautovaným městům něco změnilo? Já naivní jsem mi myslel, že uvidím minimálně záběry nešťastných majitelů SUV jak se snaží ze svých miláčku seškrábnout samolepky (a to si umím představit i mnohem radikálnější přístup). Jenže ono je to jaksi jednodušší, vyvěsit plachtu na komín, obléci se jako maškara a pak hlavně zavolat média. A výsledek? Aut je čím dál více, atomových elektráren jakbysmet. Spotřeba energie roste exponenciálně…
    Jan Beránek, ekolog
    August 3, 2010 v 7.29
    Těším se, až se také zapojíte!
    Zdá se, že máte jasno v tom, jak měnit svět k lepšímu, jinak a lépe. Tedy do toho! A o efektech práce Greenpeace třeba někdy jindy.