Vzpomínáte si ještě na údajný skandál, který vypukl několik týdnů před klimatickou konferencí v Kodani? Všude jsme četli senzační zprávy o tom, že soukromé emaily klimatologů Východoanglické univerzity odhalují úmyslné manipulace s daty a potlačování skeptických hlasů ve vědeckých publikacích. Přestože šlo — načasováním, metodou i titulky — o zjevně pečlivě nachystanou diskreditační kampaň, zbaštila to všechna média i s navijákem.

Dokonce i Deník Referendum tehdy napsal: „Z více než tisícovky emailů datovaných od poloviny devadesátých let minulého století do dneška vyplývá, že klimatologové manipulovali údaje o globálním oteplování, aby podpořili teorii, že klimatické změny způsobuje činnost člověka.“

Který z novinářů by se ale probíral tisícovkami původních dokumentů a snažil se zorientovat ve vědecké hantýrce vedené na úrovni univerzitních expertů? Přesně s tím počítala dodnes neznámá agentura, která kauzu vyfabrikovala a sdělovacím médiím šikovně naservírovala pod chytlavým názvem „Climategate“. Ale i tak je zarážející, jak snadno to mezi redaktory a editory prošlo.

Zajímalo by mne, jestli si tito novináři připouštějí nějaké pochybení nebo podíl viny na tom, jak se následně rozšířila skepse vůči vědeckému poznání klimatických změn a dokonce i vůči fenoménu globálního oteplování samotnému. Přitom společenská zodpovědnost novinářů — třeba právě v tomto případě — je srovnatelná se zodpovědností a transparentností, kterou sami nemilosrdně vyžadují od politiků a úředníků. Obávám se, že reflexe sdělovacích prostředků je prakticky nulová. Četli jste snad v posledních týdnech palcové titulky o tom, že vědci nic neprovedli a jejich závěry ohledně závažnosti klimatických změn byly objektivní?

V tomto ohledu je pro mne zklamáním i Deník Referendum. O nápravu informovanosti mezi jeho čtenáři se tímto pokouším alespoň já sám.

Již dřívější přezkoumání, nejprve parlamentním výborem pro vědu a technologie a poté expertním panelem vedeným lordem Oxburghem, ukázala, že celá aféra byla nepodložená.

Osmého července potvrdilo třetí a poslední nezávislé vyšetřování ukradených emailů Východoanglické univerzity, že se dotyční vědci nedopustili ničeho nečestného a plně očistilo klimatology z nařčení z nedbalosti a nepoctivosti. Šest měsíců dlouhé vyšetřování vedl Sir Muir Russel. Jeho závěrečná zpráva má 160 stran, ale dovolte mi ve vlastním překladu plně ocitovat hlavní závěry (str. 11):

Klimatologie je vědecký obor natolik významný, že vyžaduje nejvyšší standardy poctivosti, důkladnosti a otevřenosti. Naše vyšetřování ve věci obvinění, která byla vznesena vůči vědcům Východoanglické univerzity, dospělo k závěru, že není důvod pochybovat o jejich poctivosti a důkladnosti.

Dále jsme zjistili, že jejich jednání neovlivnilo vyváženost závěrů, které byly předloženy politikům a veřejnosti. To se týká konkrétně i zprávy Mezivládního panelu pro klimatické změny.

Nicméně jsme také zjistili, že styl práce klimatologů a Východoanglické univerzity nevykazuje potřebnou míru otevřenosti, která by odpovídala akademickým pravidlům, a že si vědci v této souvislosti neuvědomili případná rizika pro reputaci univerzity a věrohodnost britské klimatologie.

Abych předešel dalším spekulacím, považuji za potřebné dodat, že poslední poznámka se týká neochoty vědců a univerzity promptně poskytovat vyžádané informace v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím. Nejde o to, že by vědci informace tajili — tady vyšetřovací panel dochází k závěru, že „veškerá data potřebná k reprodukování jejich výzkumu jsou obecně dostupná každému kompetentnímu odborníkovi“. Zpráva Sira Muira jim na tomto místě vytýká neochotu a defenzivní přístup při vyřizování žádostí.

Listopadová mediální aféra zasáhla také profesora meteorologie Michaela Manna z Pennsylvánské státní univerzity, protože jeden z jeho emailů byl v kauze citován jako údajný důkaz falšování dat a potlačování informací, které se nehodily do jeho závěrů. Také jeho nezávislá komise americké univerzity od těchto obvinění plně očistila.

Uměle vyvolaný skandál kolem Východoanglické univerzity, založený na citacích vytržených z kontextu a pečlivě vybraných z více než tisícovky ukradených (sic!) soukromých emailů, ovšem nebyl jediný.

Už v prosinci vyšlo najevo, že se někdo pokoušel opakovaně vloupat do kanceláře profesora Andrewa Weavera, vědce z kanadské University of Victoria a jednoho z hlavních přispěvatelů Mezivládního panelu pro klimatické změny (IPCC). Zmizel mu starý počítač a některé tištěné dokumenty. Kromě toho se někdo pokoušel uplatit správce počítačových sítí, aby se dostal k jeho elektronické korespondenci.

Namísto aby se novináři pokusili objasnit pozadí těchto zjevně koordinovaných akcí, dali přednost laciné senzaci a zprávám o domnělých vadách a rozporech v klimatologii. Během posledního půl roku jsme se tak mohli dočíst o některých chybách v dokumentech Mezivládního panelu pro klimatické změny. Vsadím se, že stejně jako předtím ani tentokrát se redaktoři neprobírali tisíci stranami vědeckých prací a souhrnných dokumentů, aby v nich objevili jeden nesprávný dílčí údaj o rychlosti tání ledovců v Himalájích, pár vadných citací pod čarou nebo tvrzení o zranitelnosti amazonských pralesů vůči změnám klimatu (o němž se později ukázalo, že je pravdivé, takže noviny Sunday Times musely zveřejnit omluvu).

Byla to právě média, která navzdory faktům vytvořila zdání, že věda je ve svých závěrech ohledně klimatických změn rozpolcená, její závěry jsou relativní, a pravda je tak někde napůl. Tyto informace podkopaly důvěru veřejnosti v klimatologii a oslabily pocit, že klimatické změny jsou naléhavý problém, který musíme neodkladně řešit. A nyní jsou to znovu média, která ve své většině ignorují nezávislá potvrzení o tom, že všechno bylo jinak.

Takto fungující média se tak stávají velkým politickým problémem.