Angličané rozlišují dvojí právo: „Law in Books“ a „Law in Action“. Volně přeloženo „právo v knihách“ a „právo v realitě“. Podle psaného práva — Ústavy ČR — by měl v Čechách vládnout lid, ale ve skutečnosti neznám nikoho, kdo by si to myslel. Hezky tento rozpor vystihuje slovní hříčka: „Vlastní ČEZ vláda, nebo naopak ČEZ vlastní vládu?“ Obávám se, že ČEZ vlastní obé — českou vládu i český lid. Vláda tak zastupuje více zájmy ČEZ a dalších kapitálově silných společností než zájmy vlastního lidu.

„Chudý lid“ má trojnásobnou smůlu: zaprvé, nemá na miliónové příspěvky stranám před volbami, za druhé, neodvádí stranám „desátky“ ze státních a obecných zakázek a za třetí, politici a strany od něj dostanou zaplaceno, i když konají v jeho neprospěch. Absurdní otázka: neměl by chudý lid také konečně začít svoji vládu také uplácet a přeplácet bohaté, aby hájila jeho zájmy?

Jak by taková vláda, v zájmu lidu, řešila veřejný dluh?

Všichni, kdož státní dluh svými podvody zavinili, by byli souzeni a jejich majetek propadl státu, který by z jeho výnosu uhradil část dluhu.

Česká vláda by svolala hlavní věřitele a začala s nimi jednat o restrukturalizaci dluhu. Je to obdobná situace, jako bychom neměli na splátky hypotéky a začali jednat s bankou o změkčení podmínek jeho splácení. Dohoda s hlavními věřiteli se, až na výjimky, vždy najde, a tak by dopady splátek veřejného dluhu na chudý lid nemusely být zdaleka tak drastické, jak je plánuje Nečasova vláda.

Vláda by svolala zástupce podnikatelů, odborů, vědce, zástupce vysokých škol a začala by s nimi vést debatu, slovy Milana Zeleného, jak „upéct větší koláč než rozdělovat čím dál tím menší“. Nebo jinak: zatím nevidím český výrobek, na nějž by zákazníci po celém světě od půlnoci tvořili fronty, aby si jej mohli koupit, jako je tomu např. u výrobků firmy Apple. Pokud by ČR soubor takovýchto výrobků měla, státní pokladna by se rychle naplňovala a dluh by se rychle a bezbolestně nejen uhradil, ale vznikl by i přebytek. Jde o to, takovéto typy výrobků identifikovat a následně se zaměřit na jejich výrobu. Pak by mělo ekonomický smysl si i utáhnout opasky.

Návrat otroctví

Vyhovuje-li něco bohatým, pak je to právě existence veřejného dluhu, protože dlužníka lze k lecčemus ekonomicky donutit, přijetím špatně placené práce počínaje, omezením jeho sociálních výhod a práv konče. Pokud bych se měl tento stav pokusit pojmenovat, volil bych asi termín finanční otroctví.

Otrok je svému pánu užitečný jen tehdy, kdy je mladý, zdravý a schopný pracovat. Naopak, otrok je ztrátový, když je starý, nemocný a práce neschopný. Moderní otrokář má dvě možnosti: zapojit se do solidárního systému a ze svých zisků otrokovi připlatit na zdravotní péči, důchod a vzdělání, nebo solidární systém odstranit a převést všechny platby na otroka a ještě si přitom „namastit kapsu“.

Namastit si kapsu na otrocích lze nejméně pěti způsoby:

1. zavedeme-li půjčky na vzdělání, pak banky si naúčtují nejen poplatky, ale i úroky z půjčky. Navíc nejde jen o studenta, ale i o jeho rodinu, která mu bude muset dělat ručitele;
2. pokud budou otroci se zákona nuceni se připojistit na zdravotní péči, pak tyto fondy též budou muset spravovat banky;
3. pokud budou otroci nuceni spořit si na stáří v penzijních fondech, pak je budou spravovat penzijní fondy bank. Banky tak získají další finanční otroky, a to již od mládí, dokonce bych řekl, že celou armádu;
4. vzhledem k dluhům roste počet otroků, kteří jsou ochotní pracovat za nižší mzdu a v horších podmínkách. Otrokáři, díky mzdovým úsporám, tak mohou dále navyšovat svůj zisk;
5. bohatí mohou na státním dluhu vydělat i tak, že budou kupovat státní dluhopisy. Lobby zatupující bohaté firmy i jednotlivce dosadí své zástupce ze stran bank, zdravotních pojišťoven a penzijních fondů do NERV a Bezděkovy komise, abych jmenoval ty neznámější, které podle hesla „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ navrhnou škrty vůči chudým a postupné převedení školství, zdravotnictví a důchodového systému do soukromých, tedy svých rukou. Jinak řečeno, vláda tak dopomůže bohatým k miliardovým příjmům a navíc jim ještě zaplatí velice slušné úroky z dluhopisů.

Vzpoura otroků

Bohatí by museli „spadnout z višně“, aby podstatně snižovali veřejný dluh. Výše popsaný systém pro ně prostě „nemá chybu“. A co na to otroci? Už od starého Egypta, přes starý Řím, až po novodobé čínské otroky víme, že jedinou jejich možností odporu je vzpoura. Jakou bude mít vzpoura otroků v české kotlině podobu, se zatím neodvažuji odhadnout. Nicméně dříve či později určitě přijde….