Překvapivě bohatá kolekce umění v pražské Městské knihovně, jež zahrnuje několik set obrazů, soch, fotografií, grafik a koláží, ale i tapiserií, představuje umělecká díla, která vznikala v Československu mezi roky 1945 a 1957.

Výstava s názvem Roky ve dnech odhaluje zázemí staršího projektu Ohniska znovuzrození, který v Galerii hlavního města Prahy (GHMP) na začátku devadesátých let ukázal etapu českého výtvarného umění v letech 1956 až 1963.

Autorka současné výstavy Marie Klimešová nyní zpracovala umění politicky dramatického období po konci druhé světové války, které zůstávalo poněkud mimo oblast zájmu historiků umění. Přehlížení umělecké scény z přelomu čtyřicátých a padesátých let souvisí s vžitou představou, že v kruté době nastupující totality nevznikalo příliš zajímavých děl.

Poválečné umění se dosud schematicky rozdělovalo na oficiální díla, jež se podřídila diktátu socialistického realismu, a na ještě nevyzrálá díla nepřizpůsobivých tvůrců, kteří v té době předznamenali budoucí orientaci.

Veřejnost se dosud měla možnost seznámit s tvorbou osamocených „géniů“, k nimž patří např. Vladimír Boudník nebo Mikuláš Medek. Jejich díla představily monografické výstavy bez hlubší snahy zařadit je do výtvarného kontextu. Výstava v GHMP tento nedostatek bohatě vynahrazuje a představuje výrazný soubor umělecky silných prací.

Název Roky ve dnech převzala autorka projektu Marie Klimešová z titulu stejnojmenné sbírky textů Jiřího Koláře, který mezi roky 1946 a 1947 komentoval deníkovou formou důležité události své doby. Obdobný deníkový princip využívá i tato výstava.

Jednotlivá díla fungují jako autonomní záznamy intenzivních okamžiků a zážitků vytvářejících společně obraz doby. Doslovnost tohoto konceptu kurátorka zdůrazňuje zvláště díly autorů, kteří je na den přesně datovali, jakoby deníková forma byla té době vlastní.

Za další leitmotiv výstavy lze považovat stísněnost danou dobovou atmosférou i těžkou životní situací většiny zastoupených umělců. Autorka koncepce toto období obecně charakterizuje jako čas ztracených společenských i uměleckých iluzí. Umělecká díla plná silných emocí jsou však představena bez podbízivého patosu, aby se zabránilo jejich přímočaré interpretaci.

Formálně je výstava rozdělena do třinácti tematických kapitol: Přeludy doby, Skutečnost ve znacích, Primitivismus, Totální a jiné realismy, Tváře, Balada/ Krajina, Imaginace strachu, Zastavený čas, Memento mori, Spiritualita, Nové role populární kultury, Akce Tělo Experiment, 1957 - První rok změny.

V prostoru galerie, s výjimkou místnosti věnované Karlu Teigemu, jsou prostřídány obrazy, sochy, grafiky a jiné umělecké formy. Výstava není řazena přísně chronologicky, zároveň však respektuje sled času. Některé kapitoly se zřetelně vztahují k určitým etapám historie umění.

Například Přeludy doby mapují válečná traumata a vystavené obrazy vročením nepřekračují rok 1948. Podobně obrazy v kapitole Imaginace strachu reflektují společenskou situaci na počátku padesátých let. Časově explicitní je vymezení závěrečné kapitoly: 1957 - První rok změny.

Koncentrace velkého počtu exponátů v prostoru galerie může být pro některé návštěvníky náročná. Uvědomíme-li si však, že jsou zde k vidění především vynikající a zároveň donedávna opomíjená díla, oceníme příležitost spatřit je v širokém kontextu.

Nelze než litovat, že podobně zásadní výstavy nepořádá Sbírka moderního a současného umění Národní galerie v Praze, která by měla jako první prezentovat originální výsledky práce odborníků.

Roky ve dnech, české umění 1945—1957. Kurátorka Marie Klimešová, Galerie hlavního města Prahy, Městská knihovna, Mariánské nám.1, Praha 1. Otevřeno denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin. Výstava potrvá do 19. září 2010.