Finanční krize kosí jednu evropskou zemi za druhou. Skoro se zdá, jako by Evropou procházela velká vlna „dluhové morové rány“. Nové ohnisko „nákazy“ se po Řecku, Španělsku, Islandu objevilo v Maďarsku, a zřejmě dříve či později „dostihne“ i ostatní země, včetně těch velkých evropských typu Velké Británie a Itálie.

Je Čína další na řadě?

Čínu smrtelně ohrožují dva faktory: posilování domácí měny jüanu a realitní bublina. Čínský hospodářský zázrak byl postaven na dvou základních pilířích: levné pracovní síle a slabém jüanu, což umožnilo Číně její produkty levně vyvážet, a stát se tak „továrnou světa“. Tato — v podstatě státní politika — přinášela čínským podnikatelům nemalé zisky. S posilováním jüanu vůči dolaru by se ekonomická situace Číny výrazně zhoršila. Její produkty by se v mezinárodním srovnání zdražily a dovozy zlevnily. Skutečností je, že čínský hospodářský zázrak by hodně „vybledl“ a hospodářský růst výrazně zpomalil.

Zhodnocení čínského jüanu a posilování dolaru umožní postupně Spojeným státům zahájit proces „odmazování" dluhu vůči Číně, který je veden právě v US dolarech. Kromě toho mohou Spojené státy také využít dražšího jüanu k vývozu většího množství zboží do Číny, což posílí dosud jejich pasivní, vzájemnou obchodní bilanci. Vedle USA „tlačí“ na zpevnění jüanu i Evropa, protože je po USA druhým největším odbytištěm čínských produktů. Není otázkou, zda jüan zesílí, ale kdy a o kolik. Otevřenou otázkou zůstává, jak případný pokles hospodářského růstu v Číně ovlivní koupěschopnost tamního obyvatelstva jako odběratele evropského i amerického zboží.

Navíc poslední ekonomické údaje z Číny nejsou nijak povzbudivé. Ceny spotřebního zboží vzrostly v květnu 2010 o 3,1 % oproti stejnému období minulého roku, vývoz se — v témže období — propadl o 50 % a objem nově poskytnutých půjček vzrostl na úroveň 630 bilionů jüanů.

Druhou hrozbou je realitní bublina, jejíž kolaps by měl velký negativní vliv na hospodářský vývoj nejen v Číně, ale i ve světě. Skutečností je, že i přes „nalití finančních balíčků“ čínskou vládou do sektoru realit se CSI realitní index v červnu propadl o 40 %, jak ukazuje níže uvedený graf:

↗

„Finanční balíčky“ v řádech miliard jüanů byly asi největší chybou čínské vlády v současné ekonomické recesi. Ceny akcií realitního trhu s několikaměsíčním předstihem predikují a předcházejí reálnému vývoji cen na trhu. Čína tedy může očekávat reálný pád cen nemovitostí o zhruba tento řád. Nesmíme ovšem ztrácet ze zřetele rozdíl mezi realitní bublinou v USA a Evropě na straně jedné a Čínou na straně druhé. Zatímco v případě Evropy a USA byly postihnuty plošně všechny typy nemovitostí a lokality, realitní bublina v Číně hrozí jen ve velkých městech typu Peking, Šanghaj a Hongkong. Sami čínští odborníci na realitní trh odhadují, že téměř 50 % bytů v těchto ekonomických centrech Číny bylo koupeno za účelem spekulace. Na ceny nemovitostí čínského venkova, kde spekulativní nákupy nebyly, nebo jen minimální, případné splasknutí realitní bubliny pravděpodobně nebude mít výraznější vliv.

Všeobecně se čeká na důrazná opatření čínské vlády, zejména v daních z nemovitostí, která by měla další nafukování realitní bubliny zastavit a postupně ji nechat „splasknout“. Pokud by se jí to nepodařilo, mezinárodní finanční trhy by hodně znervózněly a banky by mohly být méně ochotné půjčovat kapitál a již tak křehké oživení by mohlo být opět paralyzováno. Nezapomeňme, že to byli čínští zákazníci, kteří zachránili před „smrtí“ americké automobilky, a že Škodovce nejdynamičtěji roste prodej automobilů právě v Číně. Ekonomický kolaps v Číně by tak měl nezanedbatelný dopad i na vývoj české ekonomiky.

Vítězové a poražení

S trochou nadsázky mi současná situace připomíná „tichou ekonomickou válku“ o nadvládu nad světem, v níž se rýsují první vítězové i poražení. Finanční krize, zdá se, nejvíce dopadla na Evropu. Oslabí i mezinárodní postavení Číny jako vycházející supervelmoci a s ní i celou Asii. Jako nejpravděpodobnější vítěz se rýsuje USA. První polovina tohoto století tak bude zřejmě ve znamení USA jako dominantní supervelmoci ve světě.

A jak obstojí v této válce „krásné, milé Čechy mé“? Šetřit se jistě musí, nemůžeme utrácet prostředky, které nemáme. Nicméně, jak ukazuje srovnání (zadluženost jednotlivých evropských zemí najdete zde), oproti ostatním evropským zemím si stojíme relativně dobře. Připomínám jednu židovskou moudrost ověřenou generacemi: „půjčky se nesmí projíst, ale proinvestovat“. Stát se v krizi může chovat jako soukromý podnikatel a výhodně nakupovat oslabené firmy doma i v zahraničí. Finančně je podpořit s tím, že v budoucnosti od nich bude vybírat dividendy, stejně jako je tomu v případě ČEZu, a hradit z nich část svých výdajů. Pokud se ČR touto cestou vydá, může se zařadit mezi vítěze této ekonomické války. Půjde-li cestou dalších půjček jen na uhrazení stávajících dluhů, dostane se do dluhové pasti, o níž by mohla hrůzostrašný příběh vyprávět Argentina a další latinsko-americké země.