Byznys dobývá politiku
Lukáš JelínekPropojení politických stran s podnikatelskou sférou a nejrůznějšími zájmovými skupinami je nebezpečnější není-li čitelné. Stávající rozložení sil vzbuzuje naději, že bude jasnější, kdo za koho kope.
Některé novoty, s nimiž se v čerstvě navolené sněmovně setkáme, jsou snadno dohledatelné. Třeba že více než pětina mandátů připadla ženám nebo že přes desetinu křesel obsadí starostové (a starostky). Jsou však trendy, které můžeme jenom tušit — například náklonnost poslanců vlivovým skupinám.
Tak dlouho se, mimo jiné v souvislosti s korupcí, hovořilo o splývání světa politiky se světem byznysu, až se stalo fenoménem těchto voleb.
×
Diskuse
Kéž si ho přečtou také pánové Porybný a Zbyněk Fiala. (Jenže o to vlastně nejde, že?)
1. O propojení byznysu a politiky se dá u nás mluvit zhruba od poloviny osmdesátých let minulého století. Již tehdy začal prorůstat organizovaný zločin do politiky (nejen KSČ) a zejména do prostředí hospodářských funkcionářů.
2. Tyto sktuktury, posílené byznysem a organizovaným zločinem zahraničním, také stály u vzniku ODS. A zejména od vstupu Šloufa do aparátu ČSSD mají významný vliv i v této straně. Gros to dotáhnul k „dokonalosti“.
3. Existuje-li „Bakalova pravice“, pak existuje i „Bábišova levice“. Nejspíše to ale bude tak, že byznysu patří politika obecně. Je to „zprivatizovaná politika“. Bez ohledu na to, kdo koho zrovna podporuje, a tedy i ovládá, více. (Starší Kočka je členem ČSSD, mladší slaví vítězství pravice ve Žlutých lázních…)
4. Je to otázka pro celý tým politických analytiků: Kdepak je dnes v Čechách hlavní mocenské centrum ? Nachází se vůbec v prostředí státní moci ? Kde a kdo v Čechách vlastně vládne ?
5. Ve věci OKD bytů dělá Zaorálek co může. Ještě aby ne. Je to typická ukázka nadvlády byznysu nad politikou. A ČSSD (B. Sobotka) v tom sehrála roli vskutku nehezkou.
6. V Čechách to není tak, že byznys dobývá politiku. On jí dlouhodobě vytváří…
2. Tyto sktuktury, posílené byznysem a organizovaným zločinem zahraničním, také stály u vzniku ODS. A zejména od vstupu Šloufa do aparátu ČSSD mají významný vliv i v této straně. Gros to dotáhnul k „dokonalosti“.
3. Existuje-li „Bakalova pravice“, pak existuje i „Bábišova levice“. Nejspíše to ale bude tak, že byznysu patří politika obecně. Je to „zprivatizovaná politika“. Bez ohledu na to, kdo koho zrovna podporuje, a tedy i ovládá, více. (Starší Kočka je členem ČSSD, mladší slaví vítězství pravice ve Žlutých lázních…)
4. Je to otázka pro celý tým politických analytiků: Kdepak je dnes v Čechách hlavní mocenské centrum ? Nachází se vůbec v prostředí státní moci ? Kde a kdo v Čechách vlastně vládne ?
5. Ve věci OKD bytů dělá Zaorálek co může. Ještě aby ne. Je to typická ukázka nadvlády byznysu nad politikou. A ČSSD (B. Sobotka) v tom sehrála roli vskutku nehezkou.
6. V Čechách to není tak, že byznys dobývá politiku. On jí dlouhodobě vytváří…
June 15, 2010 v 21.57
Po přečtení titulku jsem se obával (nejhoršího) ;o) S textem nakonec víceméně souhlasím.
Máme-li poměrný systém, je logické (a snad mohu napsat, že i správné), že by měla každá politická strana reprezentovat zájmy nějaké (významné) sociální skupiny.
Klíčová je ovšem ona transaprentnost. Zatím podle mne mnohé strany takříkajíc klamou tělem. Např. ČSSD zhusta prosazuje spíše zájmy betonové lobby (viz Foldynovy jezy na Labi) než odborářů a neliší se v tom od "pravicové" ODS.
Ideální by jistě bylo, kdyby strany peníze nepotřebovaly, ale zatím se znovu a znovu potvrzuje pravidlo "Bez peněz do politky nelez." Všechny strany, které třeba i prosazovaly ty nejbohulibější záměry (lidovci proti hazardu, zelení za ochranu přírody a ŽP), ale které nebyly schopné masivně investovat do předvolební kamapně, splakaly nad výdělkem. (I když případ ČSSD 2010 ukazuje, že sebemasivnější propagace nemusí stačit.)
Pak je otázkou bytí a nebytí, kde peníze vzít (a nekrást)? Podle mne je legitimní, že strany inkasují od podnikatelů - ovšem opět za podmínky transaprentnosti. Může se nám to nelíbit (závist si málokdo přizná), ale víme-li kdo komu dává, pak si můžeme kontrolovat hlasování politiků. Mnohem horší jsou černá konta (ve Švýcarsku) a systém Dolejš & Šustr (sponzor nepošle peníze straně, nýbrž někomu, kdo pak o to méně straně fakturuje za své služby; příp. jako v případu Volva či dovolené v Toskánsku neposílá faktury vůbec).
Za obrovský problém, na který jsme si bohužel už zvykli, pokládám neúčast 40% voličů, čímž se celá politika, volby, poěmrný systém a snad i demokracie ocitá na hranici legitimity. (V letech 2004 - 2008 ovládala Zastupitelstvo Ústeckého kraje s nadpoloviční větišnou křešel strana, pro níž hlasovalo 10% voličů! A bylo to "legitimní". To už je extrémní deformace.)
A zmíním ještě jednu okolnost. Ve Sněmovně máme poměrné zastoupení. Některé strany zastupují podnikatele a živnostníky a hájí jejich zájmy (nízké daně, snadné propopuštění atd.), jiné svobodná povolání (minimum omezení, individulání odpovědnost, školné,...), další zaměstnance ("jistoty",. bezplatné školství a zdravotnictví apod.), zemědělce (dotace...), další pak nezaměstnané, důchodce atd. Podle průniků zájmů pak vznikají hlasovací koalice. (Stávalo se, že spolu svorně hlasovali poslanci z ODS a KSČM - např. ve věcech EU - proti všem ostatním.)
Jenže, jak nás poučil Miloš Zeman, 65% pravomocí má vláda, tu sestavuje "válcovací" většina (posledně 51% poslanců), přičemž opozice má na rozhodování vlády vliv asi jako na zítřejší počasí.
Máme-li poměrný systém, je logické (a snad mohu napsat, že i správné), že by měla každá politická strana reprezentovat zájmy nějaké (významné) sociální skupiny.
Klíčová je ovšem ona transaprentnost. Zatím podle mne mnohé strany takříkajíc klamou tělem. Např. ČSSD zhusta prosazuje spíše zájmy betonové lobby (viz Foldynovy jezy na Labi) než odborářů a neliší se v tom od "pravicové" ODS.
Ideální by jistě bylo, kdyby strany peníze nepotřebovaly, ale zatím se znovu a znovu potvrzuje pravidlo "Bez peněz do politky nelez." Všechny strany, které třeba i prosazovaly ty nejbohulibější záměry (lidovci proti hazardu, zelení za ochranu přírody a ŽP), ale které nebyly schopné masivně investovat do předvolební kamapně, splakaly nad výdělkem. (I když případ ČSSD 2010 ukazuje, že sebemasivnější propagace nemusí stačit.)
Pak je otázkou bytí a nebytí, kde peníze vzít (a nekrást)? Podle mne je legitimní, že strany inkasují od podnikatelů - ovšem opět za podmínky transaprentnosti. Může se nám to nelíbit (závist si málokdo přizná), ale víme-li kdo komu dává, pak si můžeme kontrolovat hlasování politiků. Mnohem horší jsou černá konta (ve Švýcarsku) a systém Dolejš & Šustr (sponzor nepošle peníze straně, nýbrž někomu, kdo pak o to méně straně fakturuje za své služby; příp. jako v případu Volva či dovolené v Toskánsku neposílá faktury vůbec).
Za obrovský problém, na který jsme si bohužel už zvykli, pokládám neúčast 40% voličů, čímž se celá politika, volby, poěmrný systém a snad i demokracie ocitá na hranici legitimity. (V letech 2004 - 2008 ovládala Zastupitelstvo Ústeckého kraje s nadpoloviční větišnou křešel strana, pro níž hlasovalo 10% voličů! A bylo to "legitimní". To už je extrémní deformace.)
A zmíním ještě jednu okolnost. Ve Sněmovně máme poměrné zastoupení. Některé strany zastupují podnikatele a živnostníky a hájí jejich zájmy (nízké daně, snadné propopuštění atd.), jiné svobodná povolání (minimum omezení, individulání odpovědnost, školné,...), další zaměstnance ("jistoty",. bezplatné školství a zdravotnictví apod.), zemědělce (dotace...), další pak nezaměstnané, důchodce atd. Podle průniků zájmů pak vznikají hlasovací koalice. (Stávalo se, že spolu svorně hlasovali poslanci z ODS a KSČM - např. ve věcech EU - proti všem ostatním.)
Jenže, jak nás poučil Miloš Zeman, 65% pravomocí má vláda, tu sestavuje "válcovací" většina (posledně 51% poslanců), přičemž opozice má na rozhodování vlády vliv asi jako na zítřejší počasí.