Některé novoty, s nimiž se v čerstvě navolené sněmovně setkáme, jsou snadno dohledatelné. Třeba že více než pětina mandátů připadla ženám nebo že přes desetinu křesel obsadí starostové (a starostky). Jsou však trendy, které můžeme jenom tušit — například náklonnost poslanců vlivovým skupinám.

Tak dlouho se, mimo jiné v souvislosti s korupcí, hovořilo o splývání světa politiky se světem byznysu, až se stalo fenoménem těchto voleb.

Vztah ODS k „pražským podnikatelským elitám“ jsem zde naznačil před týdnem. Pánové Hrdlička, Janoušek, Rittig a spol. patrně nevysublimují s klikou primátora Béma. A s ústeckým kmotrem Alexandrem Novákem si nedávno dala schůzku i pravá ruka „čistého“ Nečase, senátor Alexander Vondra. O stycích politiků ČSSD, zejména regionálních, s vyslanci byznysu toho moc nevíme, nulové však taky určitě nebudou.

Zprávou jako z jiného světa pak bylo minulý týden oznámení o desítkách miliónů, které Zdeněk Bakala, majitel nejen společností vlastnících OKD, ale také např. Hospodářských novin a Respektu, rozdělil mezi ODS, TOP 09 a Věci veřejné. Jeho mediální pomocníci se sice pokusili vytvořit mlhovou clonu radostí nad miliardářovou transparentností (ovšem časem bychom se o jeho velkorysosti z účetnictví partají stejně dozvěděli), avšak nerozptýlili minimálně dvojí podezření související s kauzou nájemníků bytů OKD, usilujících o zisk obývaných nemovitostí do vlastních rukou za zvýhodněné podmínky, jak druhdy pan Bakala sliboval. U TOP 09 se blízkost s Bakalou jen potvrdila. První místopředseda Kalousek už za svého ministrování na financích (které byly „kontaktním“ bodem státu se Zdeňkem Bakalou v dané kauze) ochotně využíval služeb právní kanceláře, která paralelně pracovala pro Bakalu. Jen je pozoruhodné, že i tak opatrný politik jako Miroslav Kalousek se před volbami nechal unést k výroku, že pan Bakala žádné peníze TOP 09 nedal a nedá. Věci veřejné překvapily ještě více. Ve volební kampani rovnou slibovaly nájemníkům zastání. Dnes víme, že tyto sliby spolufinancoval pan Bakala. Staly jsme se svědky dalšího kuriózního pokusu o perpetuum mobile?

Odhlédněme ale od konkrétních případů a podívejme se z nadhledu — a s jistým pochopením — na pokus byznysu proniknout do politiky prostřednictvím nových stran.

Zlé jazyky tvrdí, že Věci veřejné jsou pouze přidruženou politickou výrobou jedné firmy a několika blízkých podnikatelů. Poslancům VV nezbude než nevěřící Tomáše přesvědčovat každým svým hlasováním…

Standardnější ukázkou nepsané aliance politiky a byznysu by mohla být TOP 09. Strana si notuje s Hospodářskou komorou či Svazem průmyslu, osobnosti z podnikatelské branže postavila i na kandidátní listiny. Místopředseda TOP 09 Jaromír Drábek je čestným prezidentem Hospodářské komory, exministr financí Kalousek sklízí poklony byznysmenů, partaj podporuje i úřednický správce státní pokladny Eduard Janota. Svůj program TOP 09 představuje jako realistický a nepodbízivý, ODS jej má za „pravicový populismus“ a někteří levicoví glosátoři mu dali název „Sedřeme z vás kůži“.

Kdyby měla TOP 09 chuť, mohla by například kopírovat ctihodnou německou FDP. Tato liberální formace je zhusta popisována coby „strana (velko)kapitálu“, dokonce i šlechtice měla léta za ikonu — hraběte Otto von Lambsdorffa. Zatím sice TOP 09 akcentuje svůj konzervatismus a i občanské demokraty ostřeluje zprava, nicméně časem může zjistit, že bez tradicionalistických pohledů na život (na registrované partnerství, potraty či eutanazii) dokáže zvlášť ve městech ulovit ještě více příznivců.

Nemusíme s programem a politikou TOP 09 souhlasit, leč samotný fakt, že zde máme subjekt, který lze s klidným svědomím označit za reprezentanta podnikatelských zájmů, působí sympaticky. Srovnatelně transparentní je vztah sociální demokracie k odborovým svazům: zájmy a názory mají převážně shodné, známé jsou též personální průniky. Nazvat ČSSD a TOP 09 prodlouženou rukou odborů, respektive byznysu, by bylo přehnané a obě strany by nejspíš protestovaly, nicméně jejich „techtle-mechtle“ asi nikdo nezpochybní.

Událostí završené parlamentní éry byl nezvykle vysoký zaznamenaný počet jednotlivých poslanců, kteří se vymkli kontrole svých stran. Nešlo jen o přeběhlíky, ale také o ty, co v konkrétních hlasováních pomáhali roztodivným lobbistickým partám. Pokud v nastávající sezóně — na jejímž začátku jasně vidíme, že hospodářská krize nekončí a ekonomická a sociální témata ještě výrazněji ovládnou veřejný prostor — budou zákonodárci disciplinovanější a „kdo za koho kope“ poznáme i na úrovni celých stran, půjde o příjemnou změnu.