Když jsem zde před týdnem loboval za léčbu stran levého středu tím, že je zvolíme, nedomyslel jsem jednu věc: pravice je v mnohem vážnějším stavu. Voliči na to přišli a svými hlasy se rozhodli léčit ji.

Povedlo se jen částečně. ODS čeká sice reparát v podobě sestavení další, tentokrát třeba už skutečně protikorupční, transparentní, šetrné, demokratické a ústavní principy ctící vlády, ovšem s ušmudlanými dvaceti procenty si — stejně jako ČSSD — moc vyskakovat nemůže. Obě strany ztrestané občanskou veřejností se navíc mohou těšit na vlnu opožděných mudrců, kteří teprve nyní budou demokraticky tepat „vrchnost“ a třeba i koukat, koho by sami mohli nahradit.

ODS stojí na rozcestí mezi Žlutými lázněmi a klánovickým golfem. Kdo zná příběh obou míst, tuší, že nás nečeká nic dobrého tak ani tak. Přestože na druhém z nich se před časem nesešli zazobaní podnikatelé zručně hýbající maňásky, nýbrž celkem reprezentativní sestava té „méně špatné“ ODS.

ČSSD je v hned dvojím šoku. Výsledek, který nikdo nečekal, a překvapivě briskně odstoupivší Jiří Paroubek vyvolal na jejím čele vrásky. Nemyslím si však, že by měla „obyčejným lidem“ vzkazovat: Dobře vám tak, nevděčníci, máte se nač těšit! A regulační poplatky ve zdravotnictví vám kraje taky přestanou proplácet! (Byť uznávám, že jim dělají pořádnou díru do rozpočtů.)

Sociální demokracie si musí k sympatizantům vydláždit novou cestu. K tomu patří jiný slovník, pestřejší program, inspirativnější osobnosti, ale hlavně méně pozornosti upřené „dovnitř“ a více „ven“. Dříve než si ČSSD vybere mezi Sobotkou a Haškem, měla by si ujasnit, kudy chce dál jít a pak oba kandidáty vyzpovídat z jejich představ. A klidně veřejně, po vzoru otevřených debat před parlamentními volbami…

Odpovědností ČSSD je také postarat se o pozůstalé po malých brášcích, k nimž se většinové mínění zachovalo jako ve staré Spartě. V první řadě by se měla naučit zvedat ta rozumnější z témat svázaných s KDU-ČSL a SZ. A také pečovat o voliče, kteří dali hlas nedogmatické KDU-ČSL a zelené Straně zelených a kteří nesmí do budoucna získat dojem, že to nemá smysl. Naopak těm, co hledají východisko v regionálním lidovectví nebo zakládají facebookové skupiny na podporu „nadějného“ Ondřeje Lišky, už pomoci není…

Času levý střed moc nemá. Ačkoli dnes média jásají nad silnou středopravou vládou, kterou skládá doktor Bolíto-Nečas (abych se vzpomínkou na příběhy pro děti vrátil k medicínským příměrům), zanedlouho mohou být tyto vzdušné zámky v troskách. Jak také jinak, vždyť k volebnímu výsledku pomohlo virtuální prostředí internetu…

Ukazuje se, že ODS a TOP 09 jsou na vrcholu splynutí srdcí (nebo spíš mozků). Ovšem jen do okamžiku, kdy se stanou nelítostnými soupeři v komunálních volbách. TOP 09 má přeci nakročeno k vítězství v Praze a dalších velkých městech, což může posílit její ambici převzít vůdcovskou hůl na pravici. Třetí do vládní party, Věci veřejné, se zatím naučili to horší od lidovců (a dalších malých koaličních stran): okázalé lavírování a taktizování (po vzoru oné slepice smířené s tím, že kohoutovi podlehne, leč obíhající ještě jedno kolečko po dvoře, aby se neřeklo) a hlasité komentování důvěrných (před)koaličních rozhovorů.

Zároveň lze ale tušit, že se VV zalíbila představa sebe samé coby rozumné středové strany, otevřené ke spolupráci s pravicí i levicí. Pokud v komunálních volbách neopráší xenofobii a krajní populismus, může ještě být nejen skokanem, ale i překvapením sezóny. Vznikla sice na nevábném firemním půdorysu, nicméně teď mají její osud v rukou především zvolení poslanci. Hybatelem dění se koneckonců může stát též skutečnost, že pod pláštíkem VV se do vrcholné politiky vracejí i SNK-ED a že za TOP 09 se schovává hnutí starostů.

Nečasův kabinet, ať už jakkoli dlouho vládnoucí, se nám pokusí naordinovat redukční dietu. Prý také dá státní správu či veřejné zakázky pod rentgen… No nevím, soudě podle svědectví novinářů ze zmíněného povolebního mejdanu ve Žlutých lázních by měl být recepis podepsaný převážně dost vypaseným a klientelismu znalým konciliem — Tomáš Hrdlička, Ivo Rittig, Richard Háva, Roman Janoušek, Vít Bárta, Milan Jančík, Jan Kočka, Aleš Hušák… A pak že je éra kmotrovských šamanů za námi! Přejme si hlavně, abychom jejich péči o Českou republiku ve zdraví přežili.