Největší nebezpečí
Patrik EichlerČeská republika nemá média. Přes patnáct a půl procenta voličů hlasovalo v čerstvě skončených sněmovních volbách pro protisystémové strany. Pokud nepřemůžeme nebezpečí první, nepochopíme druhé.
Prohra demokratické levice ve skončených sněmovních volbách má příčiny uvnitř tohoto prostředí. Zformulovat její program pro další období bude možné během pár týdnů — neměla by v něm chybět teze o spolupráci mezi ČSSD, KDU-ČSL a SZ. Měl by v něm být prostor pro demokratizaci politických stran jejich otevřením široké politické veřejnosti. Domácí hnutí by se mělo přirozeně počítat za součást hnutí evropského a tuto pozici zastávat veřejně. Program tedy bude. Volby ale připomněly dva problémy vážnější.
Otevřeně populistické a fašizující strany získaly 15,72 % odevzdaných hlasů. Volilo je celkem 823 339 lidí. To se přibližně rovná počtu obyvatel Ústeckého kraje.
Dvě z pěti těchto stran — Sdružení pro republiku - Republikánská strana Československa a Národní prosperita — jsou výrazně marginální. Do roku 1998 parlamentní SPR-RSČ svůj program letos postavilo např. na zvýšení mezd o 75 % policistům, hasičům, vojákům, učitelům a zdravotníkům.
vím, že se zabýváš též děním v okolních zemích. Myslíš si, že mediální scéna na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Chorvatsku... je podobně deformovaná, bojovně pravicivá, antiruská, potenciálně či otevřeně sociálně rasistická atd. jako v ČR? Je to obecně postkomunistický jev nebo je situace u nás nějak specifická?
Ten rozdíl byl bezky vidět na zprávách o podmisu smlouvy Obama-Medveděv v Praze. České noviny měly na titulkách oba prezidenty, jak sedí za stolem; IHT měl na titulní straně fotku dvou rukou, jak si předávají desky. My jsme psali, že tu byli dva slavní pánové, IHT psal o smlouvě o jaderném odzbrojení.
Pokud jde o sociální rasismus, tak ve Varšavě minulý týden policie při jakési potyčce zastřelila jednoho Nigerijce a v novinách se píše, že kdyby byl bílý, tak by nezemřel. Co by se psalo v MfD, to nevím.
Problém ale není v názoru (že je Rusko zlo, to si třeba v "bojovně pravicové" Rzeczpospolitě skoro jistě myslí), ale v tom, že v srbských nebo polských novinách rozeznáte zprávu od komentáře, kdežto v ČR jsou žánry komentáře a zprávy s výjimkou komentářových stran zmixované. Třeba zprávy srbské státní televize RTS jsou jakoby strašně nudné, ale ony jsou popisné, takové, jaké by zprávy měly být.
Jinak by to samozřejmě bylo na analýzu. Čtenářský dojem je tento.