V den voleb do Poslanecké sněmovny lze téměř s jistotou říct, že sociální demokraté volby vyhrají. Je současně pravidlem, že vítěz voleb nezíská většinu poslaneckých mandátů, a tudíž musí k sestavení vlády hledat partnery. Z této perspektivy nazřeno je otázka jediná: která z potenciálních koalic bude s to dát dohromady 101 a více poslanců a co z toho bude vyplývat pro vývoj české politiky a společnosti.

Podle politologa Jaroslava Šabaty přinesou volební výsledky čtyři základní varianty možného vládnutí. Každá z nich pak v sobě obsahuje několik subvariant, závisejících na počtu stran, jež se v Poslanecké sněmovně ocitnou, i na počtu mandátů, které každá z nich získá.

Každá ze stran disponuje jistým koaličním, případně tolerančním potenciálem, který jí skýtá — tu více, tu méně — pestrou nabídku strategických i taktických kroků v uzavírání programových spojenectví, na jejichž půdorysu se bude pohybovat případná budoucí vláda.

Levicová vláda sociálních demokratů s nějakou formou podpory od komunistických poslanců je dle Jaroslava Šabaty prvním a nejpravděpodobnějším závěrem letošních voleb. Druhou možností je středo-levá vládní sestava složená ze sociální demokracie a malých stran pohybujících se ve středu a v pravém středu stranické soustavy. Třetí variantou je vláda občanských demokratů s menšími stranami, tj. pokračování Topolánkova projektu v mírně obměněné sestavě.

Čtvrtou a pro Jaroslava Šabatu nejméně pravděpodobnou, avšak nikoli vyloučenou variantou, je vláda velké koalice sociálních a občanských demokratů.

Vláda levice   

Předpokladem této varianty je zisk 101 a více mandátů sociálních demokratů společně s komunisty. Před více než měsícem jsme tu napsali, že považujeme za prakticky jisté, že se tak stane. Vzhledem k tomu, že v dosluhující sněmovně mají sociální demokraté s komunisty sto hlasů, a to navzdory volebnímu vítězství občanských demokratů ve volbách 2006, je většina levicových poslanců po očekávané výhře ČSSD vysoce pravděpodobná. Jediná okolnost, jež by mohla tuto variantu znemožnit, je obecný odklon voličů od velkých stran a transfer jejich hlasů stranám malým.

Už jen možnost sestavení čistě levicové vlády neobyčejně posílí pozici ČSSD v rámci české politiky a především vyjeví podle Jaroslava Šabaty před volbami skryté potence ostatních politických subjektů. Neboť je pravdou, že předáci v podstatě všech malých stran hovoří před volbami v tom smyslu, že si neumí představit vládní spolupráci s Jiřím Paroubkem a jeho ČSSD. To ovšem, jak už ze zkušeností víme, neznamená, že po volbách tato svá odmítavá stanoviska nepřehodnotí.

„Ať volby dopadnou jakkoliv, bude povinností a imperativem sociálních demokratů — na základě historických kořenů — oslovit lidovce a případně Stranu zelených, a to i v případě, kdyby s nimi měli menšinu. Pouze tyto dvě strany představují z dlouhodobé dějinné perspektivy sociálním demokratům partnery v dialogu, z něhož vyroste smysluplná politika v jednadvacátém století pohybující se v kontextu středoevropské identity, jejíž budoucí reformulace nás čeká,“ myslí si Jaroslav Šabata.

Šabata je přesvědčený, že pro budoucnost české politiky by bylo optimální, pokud by vyrůstala z hodnotového dialogu sociálních a křesťanských demokratů s liberály a pokud možno i se zelenými. Jedině tato platforma má v jeho očích potenciál učinit politiku i v 21. století nadějeplnou. Letošní výsledek voleb tuto potenci pravděpodobně sice neumožní plně rozvinout, nicméně podle Šabaty je pouze otázkou času, kdy to nastane.