V letošním roce zažíváme opět katastrofické situace způsobené přívalovými dešti. Voda během velmi krátké doby ničí soukromé majetky, obydlí i veřejnou infrastrukturu. Pohromy už nepůsobí jen v očekávaných záplavových oblastech, a tak je stále těžší vytvářet preventivní ochranné prostředky proti těmto kalamitám.

To před nás klade stále naléhavější otázku, jak se vypořádat s následky katastrofických událostí. Dosavadní praxe je postavena na klasických etatistických nástrojích. Stát se snaží co nejrychleji, ale vždy je to pomalu, vyčlenit finanční prostředky, které by měly sloužit k odstranění nejhorších následků. Obce se ze svých většinou skromných kapacit pokouší pomáhat nejpostiženějším občanům a řešit aktuální poničenou infrastrukturu v obci.

Naproti tomu některé pojišťovny sice usilují o rychlé vyplácení alespoň záloh v těch nejjasnějších případech, ale jinak se chovají tzv. tržně. Zkoumají, zda nedochází k podvodům a jestli neexistují důvody, byť formální, k pozastavení pojistného plnění. Navíc dochází ke zpřísňování podmínek v postižených oblastech, a tím i ke zdražování pojistek.

Pohled ekonomů z hlavního proudu je jasný. Post-katastrofické investice znamenají sice nárůst HDP, ale zároveň připravují státní rozpočet o peníze. Nárůst HDP ovšem není doprovázen rozvojem, protože jde vlastně jen o náhradu předtím již existujících statků.