Na začátku tohoto týdne informovala média o právě rozpoutaném boji na pravé straně politického spektra poté, co občanští demokraté zveřejnili sérii inzerátů hanících TOP 09. Připomínají na nich jejich prvnímu místopředsedovi Miroslavu Kalouskovi, že se po volbách v roce 2006 dohodl s Jiřím Paroubkem na vytvoření menšinového kabinetu s podporou komunistů.

Jak už se stává folklorem předvolebních výroků u nás, mnozí tuto běžnou předvolební strategii občanských demokratů interpretovali tak, že se již přinejmenším domlouvá povolební spolupráce občanských a sociálních demokratů. „Bereme na vědomí, že ODS v závěru kampaně místo věcné argumentace útočí na TOP 09, aniž by se tvrdě vymezovala vůči ČSSD a Věcem veřejným. Inzeráty, kterými nás ODS hanobí, vnímáme jako politické prohlášení ODS," přečetl včera z oficiálního prohlášení TOP 09 její místopředseda Miroslav Kalousek.

Podle včerejšího usnesení výkonného výboru TOP 09 tak „kmotři“ spojení s ODS, ČSSD a Věcmi veřejnými již jednají o velké koalici těchto tří stran. Podle Vladimíry Dvořákové je naopak zavádějící vyvozovat z  posledních kroků občanských demokratů předem domluvený scénář pro velkou koalici. „Je přirozené, že se občanští demokraté vymezují vůči TOP 09, neboť usilují o stejného voliče a současně se hraje o to, jak dominantní roli na pravici si ODS uchová i pro příští volební období,“ vysvětluje pro Deník Referendum Vladimíra Dvořáková.

To však neznamená, že za jisté konstelace není možnost utvoření velké koalice pravděpodobná varianta. Vypjatá reakce a morální apel TOP 09 proti velké koalici sice věcně vzato pokulhává, avšak volební výsledky mohou být takové, že pokud sociální demokraté volby vyhrají, leč nebudou mít většinu s komunisty, nebo se jim nepodaří najít podporu pro svou menšinovou vládu a současně ani občanští demokraté neuspějí s vytvořením většinové vlády, pak jednou z relevantních možností, jak zformovat za takové konstelace většinu v Poslanecké sněmovně, může být dohoda ODS a ČSSD na velké koalici.

To odpovídá doporučení Vladimíry Dvořákové, která nabádá k opatrnému a střízlivému hodnocení předvolebních výroků v souvislosti s povolebním uspořádáním. „Až podle volebního výsledku se ukáže, kdo s kým bude s to vytvořit většinu v Poslanecké sněmovně. Politici se nakonec — tak jako vždy — budou muset na nové vládě nějak dohodnout, a to navzdory jejich předvolební rétorice,“ říká pro Deník Referendum Vladimíra Dvořáková.

Právě proto je na místě — navzdory předvolebním výrokům Petra Nečase i Jiřího Paroubka o nepřijatelnosti společné vlády — popsat možné klady a rizika vlády našich dvou největších stranických subjektů.

Klady velké koalice

Připomeňme znovu, že jsou již bezmála tradicí české politiky velice těsné volební výsledky. Od roku 1996 tu vznikly vlády buď menšinové, anebo jen s nejtěsnější většinou. Podstatnou okolností problematizující sestavení vlády ČSSD je hysterická reakce většiny médií i společnosti na možnou vládu levice, byť v podobě menšinové vlády sociálních demokratů s tichou podporou KSČM.

Připočtěme k tomu neústavní požadavek Václava Klause, jenž bude po budoucím premiérovi před jmenováním vlády pravděpodobně požadovat 101 podpisů od nekomunistických poslanců. Za těchto okolností a v takto polarizované atmosféře může sociálním demokratům zbýt jako jediné možné řešení — vedle čistě menšinové vlády, která si vyjedná podporu napříč politickým spektrem — vznik velké koalice ODS a ČSSD.

Jaké by byly — pokud vůbec — klady takového uspořádání? Vladimíra Dvořáková upozorňuje, že ačkoli není příznivkyní velké koalice, nepovažuje její utvoření za nic katastrofického. Jiří Pehe pak dodává, že se v českých poměrech často a chybně zaměňuje velká koalice s nějakou obdobou opoziční smlouvy. „Definičním znakem velké koalice je společné sdílení vládní odpovědnosti obou zúčastněných stran a jejich společný vládní program. To je podstatná okolnost, kterou se velká koalice odlišuje od opoziční smlouvy Václava Klause a Miloše Zemana,“ řekl Deníku Referendum Jiří Pehe.

Další podstatnou odlišností je okolnost, že zatímco v časech opoziční smlouvy ujednání mezi ČSSD a ODS izolovalo od podílu na vládě dvě strany s poměrně vyspělou politickou kulturou, Luxovy lidovce a Rumlovu Unii svobody, dnes by bránilo v účasti na vládě nevyzpytatelnému útvaru TOP 09 a krajně podezřelým populistům z Věcí veřejných. Koalice ČSSD s ODS může tak být lepším řešením než koalice s oběma menšími stranami.