Komunismus je dnes již jen nestrávenou minulostí, která je používaná jako nástroj diskreditace v zostřujícím se politickém boji.

Ač je komunismus minulost, má stále aktuální význam. Mladí studenti masově volí pravici a jsou vychováváni k přesvědčení, že nerovnost mezi lidmi je přirozený stav. Komunismus, jako dědic radikálních proudů francouzské revoluce, byl založen na hodnotách rovnosti, svobody a bratrství. A k čemu to vedlo!? Všichni přece víme, jak se žilo za minulého režimu. A tak se společně s odporem k totalitní minulosti šíří pohrdání i těmito hodnotami. Společně s nimi se zdá být nenávratně zdiskreditován i onen věčný boj komunistů za mír a oslava tvořivé, společensky prospěšné práce.

Nejde tedy jen o hodnotový nihilismus, ale přímo o hodnotové obrácení, v němž je radikálně odmítnuta rovnost, stejně jako bratrství, a to ve jménu nadřazenosti úspěšných, tj. bohatých, mladých, zdravých a egoistických jedinců nad zbytkem společnosti. Svoboda je pak transformována do podoby, v níž znamená svobodu pro tuto novou elitu jít bezohledně za svým cílem. Místo solidarity utlačených a vyloučených nastupuje bezohlednost a kult síly.

Toto ještě není komplexní analýza motivace středních a nižších tříd. Mou snahou je nyní upozornit na fakt, že absence seriózní diskuse o komunistické totalitní minulosti přispívá k šíření mentality násilí, nesnášenlivosti a k celkové revitalizaci totalitarismu, i když nyní s pravicovou, fašizující nálepkou.

Tomuto neblahému vývoji napomáhá široce sdílené přesvědčení, že všichni víme, všichni rozumíme tomu, co se zde odehrálo mezi lety 1948 až 1989. Avšak nic není vzdálenějšího pravdě.