Zambijská anabáze III

Tomáš Tožička

Oprava solárních systémů se ukázala jako poměrně obtížná. Neodborné zásahy udělaly své a materiál navíc nebyl adaptován na místní podmínky. A náhradní součástky nebylo možné jednoduše koupit v obchodě.

Opravy solárních systémů v Masuku jsme zahájili ještě v sobotu odpoledne, hned poté, co jsme si udělali představu o celkovém stavu. Prvním úkolem bylo zprovoznit kliniku. Tady nebylo nad čím přemýšlet. Měnič napětí nefungoval a evidentně se ho někdo pokoušel rozebrat.

Bylo nutno rozebrat celý řídicí box, vyměnit invertor a znovu správně vše zapojit. Předchozí „opravář“ se totiž pustil i do pokusů s přepojováním kabelů — naštěstí se mu již nic dalšího zničit nepodařilo. Oprava byla do večera hotová a klinika se rozsvítila. Jediným problémem zůstaly baterky, které byly po více než roční odstávce téměř vybité. Navíc hrozilo, že došlo k zanesení elektrod sírou, a tedy k značnému snížení výkonu. Pro tuto variantu jsme měli připraven chemický postup jejich revitalizace.

Vzhledem k rozsahu práce jsme museli pracovat i v neděli. Překontrolovali jsme funkci řídicího boxu na klinice a pustili se do kontroly solárních panelů. Z padesáti instalovaných fotovoltaických panelů byly čtyři nefunkční, z toho u dvou se jednalo o mechanické poškození.

Na systém pro pumpu na klinice jsme se rozhodli namontovat nové a výkonnější panely, které jsme přivezli, a staré funkční panely pak využít pro výměnu na větších polích. Když jsme začali s výměnou, přišel první šok. Upínací materiál k novým panelům byl určen pro jiný typ! Originální spojovací materiál bylo možno sehnat nejblíže asi tak v Gabarone v Botswaně nebo Johanesburgu... Trochu z ruky.

×