Po dvaceti čtyřech hodinách, s pětihodinovým zpožděním a dvaceti centimetry mezi sedadly v letadle jsme dorazili na mezinárodní letiště v Lusace, hlavním městě Zambie. Naštěstí tam na nás čekali kolegové z Gossner Mission, kteří nás odvezli do své rezidence na Ibex Hill.

Druhý den jsme se hned po snídani vydali do sídla Sjednocené zambijské církve — UCZ. Příjemným překvapením bylo, že materiál byl už proclen a v pořádku na nás čekal hned na vrátnici. Méně příjemným překvapením byla cena, kterou jsme museli zaplatit za dva týdny uskladnění na letišti, během kterých probíhaly celní procedury. Materiál nám pak odvezli do Gossner.

Během dne jsme se setkali s několika přáteli a snažili se sehnat levnou dopravu do Masuku a Naluyandy. Cestu do Naluyandy jsme nakonec domluvili s Peterem Röhrigem, který nás před pěti lety, ještě jako šéf zambijské Gossner Mission, požádal o elektrifikaci tamního komunitního centra a venkovského zdravotního střediska.

Naluyanda je vzdálena od Lusaky sotva patnáct kilometrů. Ale cesta tam trvá skoro hodinu a je sjízdná jen offroadem 4x4. Peter opustil Gossner ze zdravotních důvodů, ale jeho manželka dál pracuje v Lusace pro německou rozvojovou službu DED. V jejich celkem luxusním pick-upu jsme dorazili do komunitního centra ve středu kolem desáté a už z dálky byla viditelná malá větrná turbína, která slouží jako doplňkový zdroj pro solární elektrárnu.