Všude kolem jsou zelené vršky a mezi eukalypty, mangovníky a stromy masuku prosvítají modrobílé budovy. Koedukovaná střední škola pro tři sta studentů a studentek. Základní škola a zdravotní středisko, které zajišťuje péči pro osm tisíc obyvatel v okolí několika kilometrů. Domky učitelů a zdravotního personálu, vedle nichž jsou chýše tradiční kuchyně — vaří se venku, aby se předešlo otravám z kouře.

To je obraz, který se vryje do paměti každého návštěvníka této zapadlé oblasti. Po více než hodině cesty po písečné silnici je to trochu jako zjevení. Původně to byla misie anglických metodistů, kteří zde ve třicátých letech minulého století postavili zdravotní středisko a základní školu.

Po válce vznikla Sjednocená zambijská církev, jejíž součástí se stala i zdejší misie. Tehdy zde byla postavena také střední škola. To proto, aby děti po skončení základní školy mohly pokračovat dále a přitom nemusely odjíždět někam daleko — nejbližší městečko je sedmdesát kilometrů.

Už před válkou zde byl instalován obrovský dieselagregát, který zásoboval obyvatele elektřinou. Nafta tehdy byla ještě velmi levným zdrojem energie. To skončilo během ropných krizí v sedmdesátých letech, které způsobily izraelsko-egyptské a irácko-íránské války na Blízkém východě.

A od té doby tu byli bez elektřiny. Před sedmi lety jsme byli požádáni, zda bychom jim nepomohli s elektrifikací a v souladu se zambijským vládním programem bylo i přáním komunity mít zde solární zdroj energie. Vzhledem k odlehlosti ani jiná možnost nepřipadala v úvahu.

Projekt se podařilo realizovat sdružení českých organizací ADRA, Ekumenická akademie a Eurosolar.cz v roce 2005. Byl zde postaven jeden z největších venkovských fotovoltaických systémů v Subsaharské Africe. Na evropské poměry je malý — 6 kWp, tedy celkově padesát solárních panelů. Ty zajišťují elektřinu pro samostatně fungující systémy na školách, klinice, v domcích zaměstnanců a pohání dvě vodní pumpy.

Ale nic není ideální. I když celá příprava výstavby byla konzultována s mnoha odborníky, systémy byly na klíč dodány renomovanou firmou a materiál je ten nejlepší, který byl k dostání, tak se vyskytly problémy. Především se ukázalo, že přes deklarace výrobců nejsou některé přístroje připraveny na extrémní podmínky. Tento nedostatek se projevil především u malých domácích systémů. Naštěstí se nám po mezinárodních konzultacích podařilo najít příčinu závady i její řešení.

Škodu způsobila i neodborná manipulace, kdy při pokusu o rozšíření systému a využití nadbytečné kapacity z kliniky došlo k poškození řídicího bloku. Zambijci jsou podobní kutilové jako Češi — kombinačky a kladivo řeší každý problém. A tomu neodolá ani jinak bezúdržbový a jinak dost odolný systém... Dodavatelská firma Wattsun i tak dodala náhradní díly.

Vzhledem k tomu, že celý systém je i v Zambii vnímán jako ukázkový model řešení elektrifikace venkovských oblastí, rozhodlo se ministerstvo zahraničí a ADRA vyhovět žádosti zambijské strany a podpořit opravu systému. A tak vyrážíme.

Do Zambie dorazíme v pondělí a tam nás čeká zápas s celnicí, abychom dostali včas náhradní materiál. Když se to podaří dobře vyřešit, ostatní už je pohoda. Zambijci jsou milí, místní spolupracovníci ochotní a počasí příjemné.

Za týden už bude jasné, jestli vše běží podle pečlivě připraveného harmonogramu. A když ne, tak budeme pečlivě improvizovat — protože dodělat se to musí.

A o tom se budete moci dočíst v mém příštím sloupku...