Jedním z bodů vašeho programu je i rok bezplatné předškolní přípravy, proč jej považujete za důležitý?

Ukazuje se, že čím dříve se děti začnou učit, tím lépe pro ně. Vedle vzdělávání má přípravka především důležitou socializační funkci. Selektivita českého školství je velká a téměř dvacet procent dětí, kteří přijdou rovnou do školy, odpadává a jsou vlastně dopředu předurčeny k tomu, že se ke kvalitnímu vzdělání nedostanou. Předškolní příprava může tento problém pomoci odstranit, děti si budou postupně zvykat jak na učení, tak na své okolí a spolužáky.

Už dnes se ale řeší problém s nedostatkem mateřských škol. Jak se s ním chcete vyrovnat, mohou být jednou z možností tzv. mobilní kontejnery, které začaly fungovat v Pardubicích?

Těch variant je víc, nemyslím, že by nutně mobilní kontejnery byly zrovna ideálním řešením. Ale jednou z možností je částečně integrovat mateřské školy se školami základními. Tam naopak ještě často bývá místa dostatek. Samozřejmě by bylo třeba splnit řadu podmínek, ale cesta to je. Dalším mechanismem může být dočasná adaptace učňovských zařízení, která se postupně ruší.

Zřejmě nejaktuálnějším tématem jsou státní maturity. V programu hovoříte o tom, že je podpoříte až po kvalitní přípravě. Co ta „kvalitní příprava“ reálně znamená?

Popravdě řečeno představuje tahle formulace kompromis, jenž by měl dát nějaký prostor pro případná povolební vyjednávání. Podle mého názoru už ale projekt státních maturit zastaral a navíc byl několikrát doslova zesměšněn. Myslím, že už v něj nikdo nemá důvěru.

Jaká je tedy jiná varianta?

Já osobně navrhuji jít cestou standardizovaných zkoušek z českého jazyka, nějakého základu kvantitativních disciplín, aby byl ten absolvent také schopen spočítat nějakou tu trojčlenku nebo procenta, že...  A samozřejmě také z cizího jazyka. Jednoduše se jen rozdá a zase vybere test. Škola pouze zajistí místnost, a nebude to učitele nijak dále zatěžovat.

A způsob hodnocení?

Nevyžadovalo by to ani žádné stovky otázek. Bylo by stanoveno nějaké nepodkročitelné minimum, jež musí student splnit. Výhodou takového způsobu je, že nebude studium přehnaně unifikovat a umožní pedagogům pestřejší výuku.

Pojďme nyní ještě k vysokým školám. Akademici i ČSSD tzv. Bílou knihu terciálního vzdělávání kritizovali. Umíte si představit, že byste z ní přece jenom nějak vycházeli, nebo se jedná o mrtvý dokument a postoj socialistů k reformě je diametrálně odlišný?

Tak Bílá kniha i další práce pana Municha jistě mají části, které jsou použitelné. Ale myslím, že čas analýz již opravdu končí. Podlední čtyři roky se tu jen analyzovalo, ale prakticky se neudělalo nic.

S čím by se mělo začít?

Co nejdříve musíme pořádně nastavit pravidla kvality, podle níž se budou školy posuzovat. To je samozřejmě velký problém, protože všichni sice současnou situaci verbálně kritizují, ale mnohým vlastně vyhovuje. A ty změny by se týkaly třeba sedmdesáti procent vysokých škol. A ještě jednu věc bych rád zdůraznil. Nesouhlasíme s tím, že máme podporovat jenom špičkové obory. Co kdybychom zjistili, že není špičková naše medicína (ona tedy naštěstí je). Přestaneme pak vzdělávat doktory? Musíme to samozřejmě posuzovat v relaci k potřebám společnosti.

Sociální demokracie odmítá zavedení školného. I současný systém ovšem vyžaduje po studentech nemalé náklady a k rovné příležitosti má daleko. Uvažujete o zlepšeném systému půjček a sociálních stipendií pro nemajetné studenty?

Určitě. Sociální stipendia se nenavyšovala od dob naší kolegyně Petry Buzkové. Dokážu si také představit zlepšení podpory talentovaných studentů. Půjčky navázané na stavební spoření jsme navrhovali i v Parlamentu. Vůbec to tvrzení, že současné vysoké školství je bezplatné, je nesmysl. Běžnou rodinu stojí život jednoho vysokoškoláka šedesát až sto tisíc ročně, když k tomu připočítáte ušlý plat během studia, tak jste na dvou stech tisících ročně, takže to máte třeba milion za celé studium. Myslím, že to je víc než dostatečná motivace, a splácení školného ve chvíli, kdy si absolventi potřebují zajistit bydlení a rodinu, je nesmyslné.